Tichý pomocník (MLB)

12. Nové roční období

Pohled Adriena

Podzim ubýval moc pomalu. Každý den jsem měl hodně práce. Mel jsem módní přehlídky, focení, hodiny šermu a čínštiny a hodně dalších věcí. Čím dál ti méně času.
Už mě to nebaví, těším se až budu plnoletý a budu moct si dělat svůj rozvrh. S Marinette už začínáme trochu rozumět, jsem rád za její přítomnost. Teďka si toho začínám cenit, protože když si s ní povídám, tak můžu o čemkoliv, nemusím myslet na modeling a je to uvolňující, s ní se cítím lépe, nemusím se v její přítomnosti přetvařovat.
Marinette musí se mnou chodit na všechny možné akce, vždy ji musím přesvědčovat, protože ona odmítá. Vůbec jí to tam nebaví, ale mě taky ne. Nemůžu tam trpět sám. Jak jsem měl volno, tak to bylo lepší a všechno snazší, což tak to bývá vždycky.

Popravdě nemám jen jedenkrát za rok volno, mám i o Vánocích a dva dny před Vánoci. Ale já ten svátek nemám rád a ani ho neslavím, nemám ho s kým slavit, alespoň ne od té doby, co mi umřela mamka. Otec je neustále zavřený ve své kanceláři, vydám ho stále méně. V tomto světě si už vážně rozumím jenom s Marinette a Nathalie.

Já už jsme se asi vážně zbláznil. To, že s Marinette vycházím a jsme rád za její přítomnost. Co se to se mnou děje? Já se začínám měnit, ale to ani nechci, ne?

Byl už krásný zimní večer. Venku je zima a všude sníh. Seděl jsem zamyslený na gauči ve svém pokoji. Uvědomoval jsem si toho dost. Radši jsem se snažil z toho zpamatovat. Otočil jsem se a podíval na Marinette, která něco dělala, ale nemohl jsem poznat co. Něco tam vyráběla nebo něco takového. Marinette už z nějakého důvodu může vzít do ruky většinu věcí, ale jenom když jsme jenom já a ona spolu sami a taky ty věci nesmějí být moc těžké.
,,Co to děláš?" zeptal jsem se.
,,To je tajemství" odpověděla a podívala se na mě s úsměvem.
,,Tak nic." Dál jsem se tím nezabýval. Tolik mě to nezajímalo, abych se to z ní snažil dostat.

Otočil jsem se zpátky čelem k počítači a brouzdal po internetu. Bylo tam hodně článků k Vánocům, které se blížily.
Jediné, co mám rád na Vánocích je to, že mám volno, to je jediné.
Marinette už konečně za tu dobu vztala a to co dělala, někam schovala a přišla za mnou k počítači.

,,Brzy budou Vánoce. Není to skvělé? Těšíš se na Vánoce?" podívala se na mě s velkým úsměvem. Vypadala to natěšeně.
,,Jediné, co je pozitivní na Vánocích je to, že budu mít volno" podíval jsem se jí do očí a odpověděl jsem upřímně na její otázku. Vypadala zaskočeně. Tato věc ji asi nenapadla. Stála tam, nic neříkala.
Ona si snad myslí, že všichni lidé zbožňuji Vánoce? To asi žila ve velké lži.
,,Co na Vánocích nemáš rád?" konečně promluvila.
,,Ne, že bych je úplně neměl rád, ale neslavím je."
,,Ale proč?"
Není to snad jasné. Vlastně jsem jí to neříkal, ale mohlo by ji to napadnou. Počkat, ona má Vánoce má ráda? Jestli jo, tak to je bude chtít slavit. To nesmím připustit. Nechci už mít s tím svátkem nic společného.
,,Proč neslavíš Vánoce?"
,,Nemám je s kým slavit, alespoň od té doby, co mi umřela mamka. Ani o tomto svátku radši nemluvím, jsou to bolestivé vzpomínky" při tom, jak jsem toto říkal mi spadla slza.
,,To mě mrzí, moc se omlouvám, že jsem o tom mluvila" vypadala dost smutně. Bylo mi jí líto.
Co to sakra už se mnou je? Od kdy mi je líto ostatních? Já už jsem se asi fakt zbláznil, kvůli ní. Jsem totální blázen.
,,To si nemohla vědět" pokrčil jsem rameny. A otočil jsem hlavu zpátky k počítači. Dál už jsme to ani jeden neřešili. Marinette nevěděla, co dělat, tak někam odešla. Asi si šla sednout na gauč a šla pozorovat výhled z okna.

Já jsem zatím dále projížděl internet, jestli nenajdu něco zajímavého. V hlavě se mi ukazovalo hodně vzpomínek a věcí, co bych chtěl vědět. Třeba vzpomínky s mamkou. Upřímně už delší dobu přemýšlím, co asi dělala Marinette, když byla ještě člověk. Jaký život asi měla. Možná ji pomůžu to zjistit. Nad čím to sakra přemýšlím, toto už je hodně špatné. Z jakého důvodu bych jí dobrovolně pomáhal?
V mém pokoji bylo po celou tu dobu ticho, moc zvláštní ticho. Od doby kdy jsem potkal Marinette, tak v mém pokoji nikdy ticho nebylo, už jsem si zvykl.
Tento den už byl sám špatný, doufám, že další bude lepší.

Zvedl jsem se že židle.
,,Už si půjdu lehnout" oznámil jsem Marinette.
,,Dobře." Šel jsem do koupelny udělal hygienu a převlékl se do pyžama. Vrátil jsem se do pokoje a vydal se k posteli. A přitom se podíval na Marinette, která stále pozorovala výhled z okna.
Nevím, co Marinette během noci dělá, jestli taky spí nebo ne, ale nikdy mě to tolik nezajímalo.
Přišel jsem k posteli, lehl si do ní a zavřel jsem oči. Kupodivu se mi povedlo usnout rychle. Obvykle to mi trvá.