Tichý pomocník (MLB)

13. Vánoce

Pohled Adriena

Čas ubývá rychle. Nadešel čas Vánoc. Jsem rád, protože mám volno už jeden den a o nic se nemusím starat. Je to skvělé. Včera jsem mluvil se svým otcem, jako vždy to skončilo hádkou. Já snad nikdy nebudu mít s ním normální rozhovor. Vždy se hádáme, v době když tu byla mamka, tak se to nikdy nestalo, ale taťka se dost změnil. Jak bych momentálně pro sebe mohl vyjádřit své pocity? Jsem naštvaný, trochu smutný a taky mě dost irituje ten vánoční strom, spíše stromek v mém pokoji. Proč musím mít tu věc v pokoji?
Moje hádání v myšlenkách mě omrzelo, tak sem vstal z postele. Tato aktivita se mi nechtěla dělat, ale neměl jsem na výběr, pokud se mi nechtělo pozorovat ten stromek.

Zvedl jsem se. Všiml jsem si Marinette, která chodila po pokoji. Prohlížela si různé knihy, cédéčka, fotky a další věci v mých poličkách. Marinette si mě po chvíli všimla.
,,Dobré ráno" pozdravila mě s úsměvem.
,,Dobré moc ne" trochu jsem si potichu postěžoval. Ale bohužel mě zaslechla.
,,Co je na dnešku špatného?" ptala se.
,,Irituje mě ten stromek a jsou Vánoce, doufám, že nemusím pokračovat."
,,Nemusíš, chápu" rychle řekla.
,, Dobře." Odvrátil jsem zrak od Marinette a šel si najít nějaké oblečení pro dnešek, pak jsem zalezl do koupelny a tam se převlékl a udělal hygienu.
,,Jdu se nasnídat, tak pojď za mnou" poručil jsem.
Jsem momentálně dost hnusný na ní, ale prostě nemám dneska dobrou náladu.
,,A co když se mi nikam nechce? Stejně něco musím ještě udělat" zkoušela se z toho nenápadně vyvléknout.
,,Musíš" odmítl jsem její žádost. Marinette nedobrovolně šla za mnou. Snídaně ji přestaly bavit od té doby, co tam je se mnou Nathalie. Vždy tam jen sedí a neví co dělat. Já ji tam nutím, protože když tam je ona, tak tam je lepší atmosféra. Jak jsem dojel vrátili jsme se zpět do mého pokoje. S Nathalie jsme prohodili pár slov, ale nic moc zajímavého jsem nezjistil. Tak to bývá vždy. Někdy mě i při snídani trochu zkoušela z různých předmětů, tak ty snídaně byly trochu zajímavější.

Marinette byla šťastná, že je zpátky v pokoji a může mluvit.
,,Co je v plánu, když jsou ty Vánoce?" zeptala se natěšeně.
,,Já ti říkal, že je neslavím."
,,Ale já jo, takže to uděláme tak, aby to vyhovovalo oboum. A taky bys mohl mít nové hezké vzpomínky. Co ty na to?" usmála se.
,, Můžeme to zkusit, co za to dám." Proč ne? Stejně, co bych jiného dělal. Marinette byla šťastná, měl jsem pocit jako by mě chtěla každou chvíli obejmout.
Ať si to jen zkusí a skončí špatně. Ona mě vlastně ani obejmout nemůže, takže by to vlastně bylo spíše komické.

Já jsem se rozešel po chvíli za Marinette, protože mi naznačila, ať jdu za ní. Ona seděla na gauči, tak jsem si k ní přisedl.
,,Zvykem Vánoc, je dívat se na nějaké vánoční filmy, zpívat koledy a tak dále. Rozhodla jsem se, že koled nás ušetřím, ale nějaký film by jsme si pustit mohli. Co ty na to?"
Nezní to jako špatný nápad.
Přikývl jsem.

Oba jsme chvíli vybírali film, ale pak jsme se na nějakém shodli. Byla to naštěstí komedie. U filmu jsme se strašně moc smáli. Ani jeden z nás pak nemohl dýchat a hodně nás bolelo v krku. Ani jeden jsme nemohli mluvit, takže jsme mlčeli. Bylo to divný, ale jiná možnost nebyla. Když jsme si něco chtěli říct, snažili jsme se o použití pantomimy, ale v některých případech to bylo úplně zbytečné. Znova jsme se smáli. Naštěstí už bolení trochu ustálo, ale stále to nebylo nejlepší. Oba šťastní, že žijeme jsme uvažovali, co budeme dělat.
Je milé, že se mi Marinette snaží udělat i nějaké hezké vzpomínky. Díky ní mě začínají i nějaké moje aktivity bavit. Ona mi i zlepšuje dny a dodává energii. Jsem rád, že poslali zrovna jí, ale říct jí to nechci. Moje pověst vy byla zkažená a vypadal bych jako citlivý člověk, což nejsem.
Podíval jsem se na hodiny, bylo okolo jedenácté hodiny.
,,Brzy si půjdu dát do kuchyně něco menšího na jídlo, protože jediná tradice, co dodržuji je vánoční večeře" oznámil jsem Marinette.
,,Můžeme jít péct cukroví" řekla nadšeně.
,,Ty ho umíš upéct?"
,,Moji rodiče jsou pekaři, ne? A já mám v hlavě nějaký recept, tak proč to nezkusit?" ,
,Za pokus nic nedáme a momentálně jsem dostal chuť na sladké." Marinette byla šťastná, už zase vypadala, že by měla zájem mě obejmout, tak jsem rychle mizel ke dveřím. Ona mě následovala.