Tichý pomocník (MLB)

19. Rozhovor v šatnách

Pohled Marinette

Poznala jsem ji.
Tuto dívku znám nebo jsem znalá. Byla to moje nejlepší kamarádka. Stále si, ale nemohu vzpomenout, co se stalo. Mám pocit, že ona nám to řekne. Vlastně to řekne Adrienovi, pokud mě najde. Možná konečně něco zjistím.

Pohled Adriena

Konečně mi všichni dali pokoj. Jde se hledat Mari.
Podíval jsem se na jednu a stranu a na druhou. Najít ji asi nebude moc jednoduché. Rozhlížel jsem se a najednou jsem ji uviděl. Šla za nějaký klukem. Následovala ho si nějakých dveří.
,,Jde se za ní" zašeptal jsem si pro sebe. Snažil jsem se co nejtišeji vejít do již zmíněných dveří. Povedlo se. Dále jsem si trošičku hrál na tajného agenta, protože kdyby mě někdo viděl, celý plán by se zkazil.

Uviděl jsem Mari stát. Vypadala, jako by něco nebo někoho pozorovala.
,,Nino, stále mi chybí Mari" oznámila neznámá dívka, nejspíš nějakému klukovi. Mluvila o Mari. Takže někdo kdo ji zná, proto je tady a pozoruje je.
,,Haló, Mari" potichu jsem na ni volal. Bohužel jsem byl moc daleko, proto mě neslyšela. Musel jsem se přiblížit, což se mi povedlo.
,,Mari?" Otočila se na mě. Ukázal jsem ji, ať jdeme trochu dál. Protože tam jsem nemohl moc mluvit.
,,Nino, neslyšel si něco?" Zeptala se dívka.
,,To se ti asi něco zdálo" uklidňoval ji kluk, myslím, že se jmenoval Nino.
,,S Mari jsme teda stáli dál od nich. Konečně jsem mohl něco potichu říct.
,,Kdo jsou? Znáš je?"
,,Ano, znám. Ta dívka se jmenuje Alya, je nebo spíše byla to moje nejlepší kamarádka. A ten kluk je Nino. Bavil se s námi. Snažila jsem se je dát dohromady, ale bohužel jsem to nestihla."
Takže Mari se snažila být i dohazovačka.
Mari vypadala dost smutně, potom co to dovykládala.
Bylo mi jí líto.
,,Neboj, zkusíme něco zjistit" snažil jsem se jí povzbudit.
,,Vážně?! Tak jdeme" najednou byla hodně šťastná a takhle mě za sebou.
,,Počkej, já nemyslel okamžitě." Bohužel jsem toto řekl už pozdě a možná i moc potichu.

,,A-a-ahoj" zakoktal jsem. Byl jsem totálně nervózní.
Vůbec nevím, co říkat. Chtěl jsem později, protože bych si něco stihl připravit, ale Mari se rozhodla. Nemůžu začít tím, že: ,Ahoj, jmenuji se Adrien Agreste. Vidím ducha vaší kamarádky, ale bohužel si nic nepamatuje, můžete mi říct, co se stalo?'
To asi vážně ne.
,,Ahoj, co pak tady děláš? Co by od nás slavný model mohl chtít?" údajná kamarádka Mari byla trochu nepříjemná.
Jmenovala se Alya, že?
,,Alyo klid" uklidňoval ji Nino?
Jo, pamatuji si oba.
,,N-no, chtěli, tedy chtěl bych se na něco zeptat."
Proč sakra koktám?
,,Na co?" podezřívavě se na mě dívala. Sakra uklidni se Agreste. Musíš být v klidu, všechno bude v pořádku. Co by ti ona mohla udělat?
,,Chtěl bych se vás zeptat, na jednoho člověka."
,,Na jakého? Většinu z nich ani neznám. A ani mě nezajímá." Jenom Alya mi odpovídala. Nina mluvit nenechala. Ale byl to asi dobrý tah.
,,Na Marinette Dupain-Cheng."
Alya se pozastavila.
,,Proč se ptáš zrovna na ni?" Vyslýchala mě, jako v nějaké detektivce.
Proč tu mám takový výslech? Já nejsem vrah!

,,Sakra, jsme v háji" vyšilovala Mari.
,,Počkat, řekni, že jsme si psali o módě a návrhářství" pověděla rychle Mari. Hodil jsem na ni tázavý pohled.
,,Protože jsem chtěla být návrhářkou, ne?"
A jo, vlastně. To je dost dobrý nápad. Já jsem model a ona by chtěla být návrhářkou.
,,Já stojím tady. Stále čekám na tvoji odpověď" naštvaná Alya byla nepříjemná.
,,Mari mi jednoho dne napsala jeden dotaz ohledně módy, protože jak víš, jedno z jejich vysněných povolání v budoucnu je návrhářství. Napsala mi tedy ten dotaz ohledně módy. A já ji odpověděl. No, a tak jsme si začali my dva psát. Ale jednou jsem musel odejet mimo město a neměl jsem čas ji napsat. Jak jsem se později vrátil, napsal jsem ji, ale nepodepsala mi, ani nebyla zanechána zpráva a já nevěděl proč. Chtěl jsem to vědět, tak jsem tady" odvykladal jsem vymyšlený příběh. Marinette se na mě uznale podívala, že jsem něco takového dokázal, tak rychle vymyslet.
,,A proč jsi nezjišťoval nic dříve?" Už byla trochu milejší.
,,Protože jsem slavný model a mám málo času. Otec mě nutí do různých focení a kroužků. Hodně moc jsem chtěl něco zjistit o ní, ale nemohl jsem. Naštěstí jsem konečně dostal na jeden nebo dva dny volno" domyslel jsem si.
,,Aha, to je smutný. Ale proč mi Mari něco takového neřekla? My si říkali všechno. A taky tvůj otec byl její oblíbený návrhář" byla trochu zklamaná.
Ach jo, proč mi takové věci začínají vadit.
,,Protože jsem ji o to poprosil. Dokážeš si snad představit, jaký by byl povyk, kdyby to někdo věděl."
,,Fajn, něco ti s Ninem o ní povíme, ale nevíme vše, měl bys jít za jejími rodiči. Jsou to moc milí lidé. Určitě ti odpoví na všechny otázky, co potřebuješ. Ale pořád tu jsou nějaká tajemství, za které by nebyla ráda, kdyby vyšly na povrch. Respektuj její soukromí" usmála se. Kývl jsem na to.

,,Marinette je nebo byla, já nevím, moje nejlepší kamarádka. Já, Mari a Nino jsme tvořili náš tým" při tomto ji ukápla slza.
,,Bavili jsme, smáli se společně a snažili se sesadit z trůnu královnu lží" dopověděl Nino smutně. Alya vypadala, že to odpovídat nezvládne.
,,Kdo je královna lží?"
,,Lila Rossi, ona si začala vymýšlet různé historky. Mari ji nevěřila, proto ji Lila začala ničit život. Lila všem lže, a své lži především udělala tak, aby se s Mari nikdo nebavil a mysleli si, že je špatný člověk. Mari jim vždy pomáhala, ale obrátili se k ní zády. Ze začátku jsme byli i my v té skupině, co byli proti Mari, což mě moc mrzí. Později jsme vše zjistili pravdu, že lhala Lila a postavili jsme se za Mari." Mari je vážně, až moc milá. Dokáže odpustit úplně každému. Ale jde vidět, že ji ti dva mají rádi.

,,A co se vlastně stalo za nehodu?" Pro odpověď na tuto otázku jsme se obzvlášť přišli.
,,To je ta věc, kterou vám nemůžeme říct. Její rodiče nám o tom nic neřekli. Zkus se zeptat ty, možná ti řeknou pravdu" tentokrát mi odpověděl Nino. Vypadalo to, že Alya to už vážně nezvládne.
Mari ji určitě chybí, taky bych si nedokázal představit být bez ní. Co to se mnou dneska je? Já se chovám děsně směšně. Fajn, teďka nebudu řešit své chování.

,,Dobře, takže půjdeme, teda půjdu za jejími rodiči."