Tichý pomocník (MLB)

1. Prolog

Pohled Adriena

,,Tak usmějte se pane Agreste" přikázal fotograf.

Můj den zase začal focením.
Proč nemůžu mít častěji šerm? Proč zrovna focení musím mít nejméně pětkrát týdně? I když musím uznat, že je dneska hezký den na focení.
,,Teď mi ukažte zamýšlený pohled" udělal dalších dvacet fotek fotograf.
,,Pane Agreste netvařte se pořád tak otráveně, musíte se tvářit radostně" začal povídat svůj proslov ten muž s foťákem a také sem tam přidal ukázku.
Zase proslov? Už si ho pamatuji zpaměti. To je děsná otrava. Možná bych se více těšil v pondělí do školy, kdybych do nějaké chodil. Ale vlastně k čemu, stačí mi domácí škola. O kamarády nemám zájem.
Aby fotograf zmlk, tak jsem se usmál, jak chtěl.

Jak skončilo focení, mě Nathalie a bodyguard odvezli na módní přehlídku mého otce. Předváděl jsem tam jeho nové návrhy. Byla to děsná otrava, stejně jako to focení.
Je horší focení nebo přehlídky?
Pořád se musím přetvařovat, abych vypadal přesvědčivě. Jinak bych nebyl tak úspěšný.
Co ještě dneska budu muset strpět? Nemůžu už domů?
Podíval jsem se na Nathalie tázavým pohled, jestli to je vše, ale Nathalie pouze zakroutila hlavou do stran, na náznak ne.
Aaaah jo, proč už to nemůže být konec?

Nasedli jsme znovu do limuzíny a bodyguard nás odvezl před obrovský dům. V tomto domě se pořádala dobročinná akce.

Byla zde spousta lidí. Obzvlášť nějaké známé nebo významné osobnosti, se svými rodinami. Byly to různí návrháři, modelové, zpěváci, herci, sponzoři a tak dále. Většinou šlo poznat o koho jde, podle vzhledu a šatů. Nějaké osobnosti šlo poznat i podle plakátů nebo reklam, které každý den vidíme venku, nebo v televizi.

Také se tu nacházela spousta stolů, na kterých leželo, položené občerstvení. Bylo to velmi zajímavé, každé jídlo vždy bylo něčím obohaceno. Byly tam například různé mořské plody, nějaká omáčka nebo nějaký dezert k tomu. Zajisté se tam i vyskytovaly dezerty a slané jídla samostatně, aby si kdyžtak mohl každý vybrat podle chuti. To občerstvení vypadalo docela draze, ale v mém světě to je jen pár peněz.

Znám tady někoho?
Rozhlédl jsem se, ale žádnou známou tvář jsem neviděl. Ale najednou na se mi něco vrhlo kolem krku.
,,Ahoj Adrienku" byla to Chloé Bourgeois.
Na této dobročinné akci jsem tedy jen s otravnou Chloé Bourgeois, se kterou se znám již od dětství.
Je děsně otravná, takže jsem se jí celý večer snažil schovat. Jednou jsem se schoval do davu, bohužel mě našla během chvilky.
Ona se v davu vážně umí pohybovat. Já se většinou v davu ztrácím a nemůžu vyjít ven nebo v něm nemůžu nikoho najít.
Dále jsem se schoval do kuchyně, na záchod, tam jsem i delší dobu zůstal, neboť tam Chloé nemohla. Bohužel jsem stejně jednou musel vyjít, protože by to můj otec nezvládl. Poté jsem se schovával do náhodných místností.

Jak akce skončila, tak jsem po tomto obtížném dni konečně nasedl do limuzíny, která mě odvezla domů.

Moje kroky, jak jsme přijeli zpátky domů, mířily do pokoje. V pokoje jsem hned zamířil do koupelny, měl jsem trochu divný pocit, že mě někdo sleduje, ale neřešil jsem to. Potom, co jsem vylezl z koupelny, lehnul jsem si na postel a odmítal se hnout, ale ucítil jsem fakt silný a nepříjemný pocit, že je někdo se mnou v pokoji.
Proč mám sakra takový pocit, všichni ví, že nemají nikoho do mého pokoje bez mého povolení pouštět! Ani oni sami sem nesmí.
Zvedl jsem se z postele rozhlédl po pokoji a uviděl........

Ahoj, doufám, že se vám první kapitola líbí. Je taková kratší na úvod. Možná že začátku budou takové kratší, ale později určitě budou delší. Jsem tady nová, tak budu ráda za názory. Předem se omlouvám, jestli se tu budou opakovat slova a taky, jestli se tu budou objevovat chyby. Kapitoly budou vycházet každý týden.

EmilyCzk

PS: Aktuálně mám jméno změněno, ale všude v kapitolách mám uvedeno toto jméno, takže to prosím neřeste.