Tichý pomocník (MLB)

21. Rozhovor

Pohled Adriena

Vešli jsme do bytu od Marinettiných rodičů. U stolu v kuchyni u stolu seděli muž a žena.
Asi to budou její rodiče.
Podíval jsem se na Mari. Stála na místě a pozorovala. Z jejího chování jsem odhadnul, že je poznala.

Alya se na mně ještě podívala.
,,Zapomněla jsem ti říct, že Mari se v ten den, co se jí to stalo, pohádala s rodiči. Díky jedné spolužačky Lily. Už jsem o ní mluvila, chtěla jsem tě jenom ještě upozornit. Ale bohužel nic víc mi neřekli. Doufám, že možná my tři už je přesvědčíme promluvit" řekla Alya. My s Ninem na to pouze kývli.
,,A kde je vlastně ta Lila teď? Myslím, že by to v té škole vypadalo jinak, ne?" Tato otázka mi pořád kolovala v hlavě.
,,Na jedné ze svých vymyšlených dovolených" vysvětlil Nino.
,,Vždy předstírá, že někde je, ale je vlastně doma" dopověděla Alya.
Je docela roztomilé, jak se doplňují.

,,Pojďme se už teda ukázat, protože je docela blbé přijít někam, kde moc často nechodíš, vlastně vůbec a ani neoznámit, že jsi tady" připomenul Nino. My s Alyou kývli.

Šli jsme tedy ke stolu, kde Marinettiní rodiče seděli. Nevypadali moc šťastně. A kdo by taky byl? Jde vidět, že Mari vážně měli nebo spíše mají rádi.
,,Dobrý den" pozdravila Alya.
,,Ahoj Alyo" pozdrav žena oplatila a přidala k tomu falešný úsměv, který upřímně vypadal spíše zoufale.
To asi bude matka od Mari.
,,Dobrý den" řekl Nino.
,,Ahoj Nino" podívala se na Nina žena.
,,Dobrý den" pozdravil jsem.
,,Alyo, koho si to sem vzala?" Zajímala se.
,,To je Adrien Agreste. Adriene to je Sabine, mamka od Mari" představila nás Alya.
,,Proč tu je?" Zeptal se muž.
,,Znal jsem Mari a chtěl bych vědět, co se sní stalo." Odpověděl jsem.
,,Proč teď?" Muž byl docela nepříjemný. Nedivím se. Jejich dcera je v kómatu a není jasné jestli se probudí. Ale ona se probudí, tomu věřím.
,,Jsem slavný model, bohužel mi to čas a můj otec nedovolovali. Naštěstí se mi to nakonec povedlo, a tak teď tady stojím" vysvětlil jsem.
Stále něco musím vymýšlet. Je to dost otravný. Když jsem si to vymyslel, musím si to užít.
,,A odkud Mari znáš?" Byli podezřívaví. Další výslech. Kolik jich dneska ještě bude?
,,Mari mi jednou napsala dotaz ohledně módy. Později jsem si začali psát a stáli se z nás kamarádi" odvyprávěl jsem stručně vymyšlený příběh.
Kolikrát ho ještě dneska budu vykládat?
Bylo ticho.
A sakra, oni mi nevěří. To je špatný, co budu dělat teď?
,,Proč jsme o tom nevěděli?"
,,Jsem slavný model a nechtěl jsem, aby to někdo zjistil. Dokážete si snad představit, jaký by byl povyk?" Doufám, že mi budou věřit, stejně jako Alya.
,,Aha..." Nastalo opět ticho.
Fajn, takže mi nevěří, co budu dělat? Mari pozorovala své rodiče. Vypadala dost smutně a stále i trochu šokovaně. Nevěřila, že je uvidí.
,,Nevím, jestli ti úplně můžeme věřit" prohlížel si mně muž.
,,Adriene, je to momentálně složité, protože nevíme jistě, že jsi Marinette znal. Proto ti nemůžeme plně věřit" vysvětlila mi to žena.
,,Chápu vás, ale pokud bych Mari neznal, tak proč bych byl tady. Jsem slavný, jak bych se o ní jinak dozvěděl?"
,,To je pravda" odpověděla žena a podívala se na muže. Ten kývl.
,,To bylo chytrý." Přiznala Mari. Pochvala od ní? To je vzácný.

,,Jmenuji se Sabine a toto je můj muž Tom. Jsem rodiče od Marinette" oznámila mi žena.
,,Pojďte všichni sem. Posaďte se" vzkázala nám žena nebo spíše mamka od Mari. Všichni jsme poslechli a sedli si ke stolu. Mamka a taťka od Mari seděli vedle sebe. Byli dost smutní.
Je mi jich líto. Ale to co to jsou za lidi, kteří uvěřili, tak snadné lži?
,,Všechny vás teda zajímá, co se vlastně stalo Mari, že?" Zeptala se mamka od Mari a podívala na nás všechny. My kývli.
,,My samí vlastně nevíme úplně, co se stalo....." Začala vykládat Sabine, nebo-li mamka od Mari. Vypadala, že se asi za chvíli rozbrečí.
,,Víme jenom, kdy se to stalo, a že se to nedaleko v uličce, ale nevíme přesně kde" dopověděl to taťka od Mari. Všiml jsem si Mari, která v té chvíli zamrzlá na místě.
,,Bohužel jsme se ten den pohádali. Nejraději bychom tu chvilku vrátili zpět, ale nejde to." Už i taťka od Mari měl slzy na krajíčků.
,,V nemocnici nám nic moc neřekli" řekla matka od Mari
,,můžeme si dát na chvíli pauzu? Vím, že nemluvíme moc dlouho, ale za chvíli vám vše, co víme, řekněme"
,,Jistě" odpověděl jsem.
,,Dobře, tam má Mari pokoj, můžete se tam podívat, my si na chvíli odpočineme." Ukázali na poklop.
,,Dobře" odpověděla Alya.
Musí to pro ně být dost vysilující. Ale upřímně mohli ještě chvíli mluvit.
,,Bohužel se mi úplně nic moc nevybavuje. Možná jen pár záblesků" obeznámila mě Mari.
To jsme na dobré cestě.
,,Pojďte za mnou vezmu vás tam" řekla Alya.

Vyšli jsme tedy po schodech, otevřeli poklop a tam se nacházel její pokoj. Většina pokoje měla růžovou barvu. Nacházel se tam stůl s počítačem, šicí stroj, nástěnka a mnoha papírky a fotkami s přáteli, gauč, žebřík, který vedl na postel. Nad postelí se nacháze další poklop,. který prý vedl na balkón. Pokoj vypadla dost útulně, až na tu růžovou barvu, kterou moc nemusím. Na stole bylo učení a spousta skicáků s návrhy.
Nevypadají špatně.

Mari, jak vešla do pokoje, tak si ho začla procházet. Zastavila se u společných fotek a prohlížela si je.
,,Toto byl nebo je její pokoj" podívala se na mě Alya.
,,Byla nebo spíše je dost nadaná" uznal jsem.
,,Jo, to jo" kývl Nino.
,, Hlavně ve škole, nepamatuji si, že by někdy dostala dvojku" povídal dál Nino a trochu se u toho zasmál.
,,Jo, je hodně chytrá. Vždy se nám to snažila vysvětlit a většinou se to povedlo" usmála se Alya.
,,Je hezké, že o ní tak mluvíte. Já ji bohužel neznám tolik, ale je první, s kým jsem si kdy tolik rozumněl" usmál jsem se taky. Mari se na mě taky usmála.
,,Můžeme pokračovat" oznámila nám Sabine, která nekdy stihla vyjít po schodech a otevřít poklop.
,,Dobře" řekl Nino.

Všichni jsem tedy opustili její pokoj a šli za nimi do kuchyně. Mari už vypadala hodně nervózně. Opět jsme se usadili u stolu. Seděli jsme jako předtím.
,,Dobře, budeme pokračovat" oznámil otec od Mari.
,,Byli jsme za ní v nemocnici, byla pomlácená. Nic moc nám neřekli, nechtěli nás prý stresovat..." podívala Sabine.
,,Jenom řekli, že kdyby jsme to chtěli vážně vědět, tak nám dáli kopii lékařské zprávy, v ní se dozvíme, co se vlastně stalo" pokračovala Sabine. Tom, nebo-li otec od Mari dal na stůl složku. Složka nevypadala moc obsáhle.
,,My ji neotevřeli. Neměli jsme odvahu. Ale myslím, že je ten správný čas" řekl Tom a pozoroval složku ležící na stole.
,,Kdo to otevře?" Zeptal se Nino.
,,Adriene, mohl bys ty? My ostatní to asi nezvládneme" podívala se na mě Alya.
Proč zrovna já? Čím jsem si to zasloužil?
,,Dobře" odpověděl jsem.

Natáhl jsem se pro zavřenou složku. Vzal jsem ji do ruky. Bylo ticho. Všichni mě pozorovali. Každičký můj pohyb. Rozložil jsem papírek. A přečetl si to.
,,Co je tam?" Ptala se Sabine.
,,Zatím jsem si nic nepřečetl, ale jsou tu fotky nějaké ulice, auta...."
Mari zamrzla na místě.

,,Vzpomněla jsem si, co se mi stalo" řekla tiše.