Tichý pomocník (MLB)

34. Musím ti něco důležitého říct

Pohled Adriena

Zvedl jsem hlavu a podíval jsem se na dívku, která do mě narazila. Usmála se na mě nervózně.

,,Marinette?!"

,,Ahoj?" Pozdravila mě nejistě.
,,Co se děje?" Podíval jsem se nechápavě. Byla chvíli zticha a prohlížela si mě.
,,Promiň,  bude to znít trapně, ale kdo jsi? My se známe? Nespletl sis mě náhodou s někým?"
V této chvíli jako by mě něco píchlo u srdce.
To zabolelo. Ale jak to, že neví, kdo jsem? Co se stalo? Ona si na mě nepamatuje?
Zarazil jsem se na místě.

Stáli jsem potichu a dívali se na sebe. Ani jeden neměl, co říct.
Po asi pár minutách přišla Alya.

Pohled Alyi

,,Čau kočko. Ahoj Adriene?"
Co tu dělá? Já myslela, že do školy nechodí. No, nic budu mu muset o tom říct. Alespoň to už vyřeším. Docela se bojím jeho reakce.
,,Ahoj Alyo" pozdravila mě Marinette s úsměvem.
,,Ahoj Alyo" pozdravil mě také Adrien.
,,Adriene můžu s tebou mluvit?" Podívala jsem se na něj vážně.
,,Jistě" kývl.
,,Marinette omluvíš nás?"
Marinette pouze kývla. Neváhala jsem, vzala jsem Adriena za loket a táhla ho dále a od lidí. Nikdo nás nesmí slyšet.

,,Co se děje? Proč se mou chceš mluvit?" Začal se vyptávat.
,,Adriene, musím ti něco důležitého říct, ale asi už to víš nebo tušíš, oč jde."
,,Mluvíš o tom, že Mari neví, kdo jsem?"
Kývla jsem.
,,Co se stalo?"

Flashback

Pohled Alyi

Opět jsem šla Marinette navštívit. Vešla jsem do pokoje, vyměnila květiny, a chvíli tam seděla, jako pokaždé.
Stále se nevzbudila. Říkali, ať si naděje nedělám, ale já stále věřím.
Po nějaké době poslouchání strojů a pozorování, jsem se rozhodla odejít.
,,Tak zatím kočko, brzy zase přijdu. Doufám, že se už blízké době vzbudíš" rozloučila jsem se a rozešla se ke dveřím. Ale najednou stroje začly pípat jinam. Rychle jsem se otočila a uviděla Marinette s otevřenýma očima.
Ona se vážně vzbudila.
Byla jsem v šoku nevěřila jsem vlastním očím. Zničehonic přiběhli doktoři do pokoje. A mě vyhnali pryč. Čekala jsem před pokoje. Byla jsem nedočkavá a zmatená.

Po dlouhé době mě pustili dovnitř. Marinette seděla na svém nemocničním lehátku. A dívala se směrem k oknu.
,,Ahoj kočko" pozdravila jsem ji.
V té chvíli otočila hlavu a podívala se na mě.
,, Ahoj Alyo" usmála se a trochu ji ukápla slza.
,,Jsem moc ráda, že jsi se vzbudila" přiběhla jsem k ní a obejmula ji.
,,Moc se omlouvám, že jsem ti přidělávala práci" řekla Marinette a obejí mi objetovala.
,,Musím napsat Ninovi a Adrienovi, že jsi se vzbudila" pověděla jsem a rychle jsem sáhla po mobilu.
,,Kdo je Adrien?"
,,Cože?! Ty to nevíš, vždyť to je tvůj kamarád. Psali jste si spolu ohledně módy, návrhářství a tak dále. Ty si nevzpomínáš?"
,,Ne......." vypadala dost provinile.
,,To nic, možná to bude tím, že jsi byla tak dlouho v kómatu" uklidňovala jsem ji.

Po chvíli přišel doktor a dělal různé testy. Testy byly dokončeny a všechny vyšly v pořádku. Doktora jsme se s Marinette zeptaly, jestli může mít výpadek paměťi. Doktor nám řekl, že to není obvyklé a Mari prý nic není, tak neví, co by to mohlo způsobit. Vlastně říkal, že je to nemožné, aby měla výpadek paměťi.
Cože?! Ale tím pádem je něco špatně. Jak na něj mohla zapomenout, když je vše v pořádku?
Nakonec jsem díky tomu nenapsala Adrienovi ani Ninovi.
Nino se to dozví ve škole a Adriena asi už s největší pravděpodobností nepotkáme, tak ho tím zatím zatěžovat nebudu. Možná si po čase vzpomene a já to Adrienovi napíšu. Nechci, aby se Adrien cítil špatně.

Jak Marinette pustily z nemocnice, tak jsem ji pomáhala se školou, aby nebyla moc pozadu. Její rodiče byli moc rádi, že se vzbudila, kvůli ní i na jeden den zavřeli pekárnu, aby mohli být s ní. Celou dobu mě tížilo to, že Marinette neví, kdo Adrien je. Nevěděla jsem, co mám dělat.
Doufám, že si brzy vzpomene. Nemůžu mu to tajit.

End of flashback

Pohled Adriena

Alya mi vše pověděla. Nemohl jsem tomu uvěřit.
Jak? Proč? Neměl jsem tím pádem o paměť přijít j já? Možná bych se pak necítil tak špatně.
,,Je mi to moc líto Adriene. Já ti chtěla napsat, že je vzhůru, ale jak jsem zjistila, že neví kdo jsi, tak jsem chtěla počkat, jestli si náhodou nevzpomene" vysvětlovala.
,,Jo, v pohodě. Toto vysvětlení dává logiku. Na tvém místě bych udělal to samé. Díky, že jsi mi o tom řekla, jinak by to vypadalo docela blbě. Ale stále mě zajímá, jak se to mohlo stát. Jak na mě mohla zapomenout."

Zničehonic nic jsme uslyšeli zvonění, což znamenalo, že za asi pět minut začíná hodina. S Alyou jsme se na sebe podívali a rozeběhli se ke škole. U školy čekala Mari a vedle ní stál i Nino.
,,Ahoj Nino" pozdravili jsme s Alyou.
,,Čau brácho" pozdravil jsem Nino.
,,A já jsem vzduch?" Naštvala se Alya.
Vážně by byli skvělý pár.
,,Promiň Alyo....." Omlouval se Nino.
,,Ale mohla si mu napsat, nebo říct, že Mari už se vzbudila" obhajoval se Nino. Po této větě se zase začala obhajovat Alya.

Já s Mari jsme je jenom pozorovali. Po chvíli jsem si ale uvědomil, že před školou nestojí nikdo. Pak jsem si vybavil zvuk zvonění, který jsme s Alyou slyšeli.
,,Musíme si pospíšit do třídy!" Řekl jsem se zvýšeným hlasem a běžel do třídy. Ostatní chvíli nechápavě stáli, ale poté pochopili a také začli utíkat. Nakonec jsme do třídy přiběhli jen tak tak. Já si sedl na moje společné místo s Ninem. První lavice u dveří. Alya a Mari si sedli za nás.
Takže tady Mari sedí. Alespoň se mi možná podaří s ní alespoň nějak komunikovat. Možná si vzpomene, pokud ne, nevím, co budu dělat.

Asi za pět minut přišla učitelka a začala hodiny. Byla dost nudná, ale co se dá dělat. Po konci jsme si společně s Alyou, Ninem a Mari povídali. Poté Nino s Alyou někam odešli a já zůstal s Mari sám. Já se představil, i když moje jméno už věděla, ale radši pro jistotu jsem ti udělal. Pověděl jsem ji pár věcí o sobě. Ona mi jich taky pár pověděla, ale stejně už jsem o nich věděl. Náš rozhovor nebyl moc dlouhý, vypadalo to tak, že se se mnou nechtěla a nechce bavit.
Já se ale nevzdám. A vůbec z jakého důvodu to je? Že jsem slavný? Zkusím se s ní bavit, pokud to nepůjde zeptám se ji.

Moc se omlouvám, že jsem nevydala kapitolu podle plánu, ale bohužel jsem to nestihla, kvůli balení, atd. Tak doufám, že to moc nevadí. Další kapitoly by měly vycházet normálně. A ještě jednou se moc omlouvám

EmilyCzk