• My Gang boss •

11● Je to moje vina? ●

Pohled Karla

,,Karle~"

Vzbudil mě ten známí, líbezný hlas, který mě dělal neustále šťastným.
Ospale jsem si zývnul a převalil se k zdroji tepla čelem.

,,Ještě chvilku."

Zakňoural jsem. Nechtělo se mi ještě vstávat obzvlášť po tak intenzivní noci. Nick mě začal výskat ve vlasech. Nevědomky jsem mu zavrněl do hrudi, načež jsem uslyšel tiché zasmátí. Přitulil jsem se blíž a lépe se uvelebil.

,,Karlee už je 11:00 musíme vstávat."

Zašeptal mi do ucha, když viděl, že už zase spím, jak zabitý.

,,Nhhmm."

Zamručel jsem nespokojeně. Opravdu se mi nic nechtělo. Nick se, ale najednou začal zvedat. Opustilo mě teplo a zavládla zima.

,,Neeee Nickiii."

Posadil jsem se nabručeně a zabalil se do teplé deky, která byla o něco chladnější než Nickova přitažlivá, vyhřátá hruď.

,,Vstávej Karle, jinak nám začnu dělat snídani a zapalím celou kuchyň i s barákem. Mám hlad."

,,Dobře Nicki hned jduuu."

Natáhnul jsem se pro mobil a zkontroloval oznámení, jako každé brzké krásné ráno.

10 nepřečtených zpráv od George.

,,George?"

Rozkliknul jsem nepřečtené zprávy a ztuhl. Veškeré pozitivní emoce nahradil strach, panika a smutek.

00:16
George: Karle, prosím jsi má poslední naděje někdo se mi vloupal do bytu a má zbraň. Prosím pomoc mi.

George: Karle!

George: Karle prosím.

George: Karle.

Karl: ...

Rychle jsem vstal a vytočil Georgovo číslo. Nezvedal a nezvedal..... nikdo..

,,Baby? Jsi v pořádku."

Otočil jsem se na Nicka a rázem se mi spustil slaný vodopád slz. Rychle ke mě přiběh a přitáhl si mě do obětí.

,,Co se děje?"

Ukázal jsem mu můj chat s Georgem a on zvážnil. Oba jsme věděli čeho byl svědkem a oba jsme moc dobře věděli, kdo ho pravděpodobně unesl. Surm. Ten gang jen tak svědky nenechává.

Rychle jsme se oblékli a vyrazili k Georgova bytu. Nick hned zastavil před panelákem. Vystřelil jsem z auta a schody vyběhnul, jak nikdy. Nyní jsem stál před jeho dveřma a hleděl na vypáčený zámek ve dveřích.

Konečky prstů jsem se zlehka dotkl dveří a ani jsem nemusel používat velkou sílu. Dveře se hned samy otevřeli s tichým zavrzáním. Předemnou se rázem oběvila absolutní spoušť. Všechno bylo rozházené po zemi, dokonce i některé skříně. Všechny šuplíky byli ovevřené a na zemi se blyštili mezi kusy oblečení a různých věcí malinkatý střípky od rozbitého skla. Úplně mu to tu obrátili vzhůru nohama. Vešel jsem opatrně dovnitř a hned před dveřmi si všimnul malé, zaschlé kaluže krve. Přímo před vchodem. Vešel jsem do obýváku a dál už jsem nemohl. Nohy mi ztuhli a nechtěli se hnout. Srdce mi splašeně bušilo a stěží jsem se nadechoval. Měl jsem pocit svíravosti.

,,Karle?"

Ozval se udýchaný Nick za mnou.

,,N-nicku já - já mluvil jsem s-s Georgem před tím než..než... zmizel. S-svěřoval se mi-mi s tím, c-co viděl a já mís-to.. místo toho, a-abych n-něco udělal tak jsem ho p-poslal domů."

Padl jsem mu do náručí a zabořil hlavu do jeho ramene, které začalo pod mím vodopádem slaných slz vylnout. Břečel jsem a nemohl přestat.

,,J-je to moje *sob* chyba, že George unesli, kdyby- kdybych *snif* něco řekl Dreamovi nebo tobě tak.... by teď ten neviný kluk, který mě zachránil. Nemusel být unesen. *snif*

Rozbrečel jsem se tak, že se mi podlomili obě nohy. Nebýt Nickova obětí ležel, bych už asi na zemi.

,,Šššššš. To není tvoje chyba Karle, nikdo z nás nevidí do budoucnosti, aby předvídal. Neboj George je určitě v pořádlu, kdyby ho chtěli zabít tak to rovnou udělají na místě a svedou to na sebevraždu než by se obtěžovali s nějakým únosem. "

,,ZABÍT?!"

Ozvalo se z druhého konce Georgova obýváku. Oba jsme z Nickem stuhli a podívali se vyděšeně směrem odkud šel celkem povědomí hlas. V rohu místnosti stál hnědovlasí kluk s brýlemi a smaragdově zelenými oči. Byl to Bad. Vyděšeně na nás upíral zrak a nemohl ho spustit.

,,Kde je George?! Psal mi, že se k němu někdo vloupal s PISTOLÍ?!"

Já a Nick jsme nebyli schopni slova. Mě se spustili další slzy a Nick se snažil něco vymyslet.
Bad nervózně začal pošlapovat na místě po chvíli, co se nic neozývalo z našich úst, až na moje tiché vzliky. Několikrát se ošil, uvědomoval si, že právě vyrušil dvě hrdličky. Neměl ve zvyku někomu něco takhle narušovat, ale George byl pro něho teď důležitější, protože se znali už dlouho a rozhodně by ho nechtěl stratit nebo ho nechat se štychu.

,,No...."

Začal Nick. Bylo mi jasné, že Bada jen tak neoklame. Věděl jsem to i přes krátkou dobu, co jsme se znali. Dream nás zabije.

,,Z-zabít? Né... George je určitě v pořádku"

,,Já vím, co jsem slyšel."

Nick rychle zmlknul a sledoval toho kluka v černé mikině.

,,Hele já vím, že něco víte. Tušil jsem, že se George do něčeho zapletl. Poznám to na něm moc dobře. "

Podíval jsem se na Nicka a on přikývl.

,,Radši bych se posadil, Bade."