• My Gang boss •

17● Příběh minulosti ●

,,Jaktože znají mojí sestru Olívii?"

Optal jsem se a při zmínce jejího jména v místnosti zůstalo ticho... Pozoroval jsem reakce ostatních. Chovali se divně.  Sapnap se nervózně ošíval. Karl nedokázal sedět v klidu. Jediný Dream se zdál v klidu. Nedokázal jsem zaznamenat u něho jakékoliv emoce. Možná to bylo tou jeho maskou. I když řeč jeho těla byla také naprosto nečitelná. 

,,Počkej jakože ona je tvoje ségra?"

Řekl Sapnap nevěřícně. 

,,Ano? Je to moje sestra."

Ticho... nastalo ticho.. 

,,Karle jaktože jsi-?"

,,Já se většinou na příjmení neptám!"

Vypískl Karl náhle. 

,,No jo, kdo by se ptal tak překrásného kluka s ještě tak překrásnějším jménem na příjmení. "

Řekl flirtovně Dream a se zasmál. Trochu jsem se začervenal, ale nedával jsem to na sobě tolik znát. 

,,Takže to jméno je hezčí než já?"

,,J- tedy n-ne ty- "

Rozkoktal se. Vypadá možná děsivě, ale když se na něj teď dívám zas tak děsivě nevypadá. Spíš se mi chce smát než utíkat a křičet. 

,,Může mi někdo vysvětlit jakto, že znají mojí sestru a proč se mě na ní vyptávali, jako kdyby ji chtěli zabít a pohřbít po druhé?"

Optal jsme se. Nick s Karlem se podívali na Dreama. Dream sklonil hlavu dolů a začal si hrát s prsty na rukou. 

,,No... Georgi to je na dlouho..."

Motor auta zběsile hlučel. Kola nepříjemně hvízdali v ostrých zatáčkách. Auta kolem troubila, jak o život a tak trochu vlastně o život i šlo. 

,,HELL YEAH! CHcíPNěETE! HAHAHAHAHAHAHHAHA!" 

Karol si to užívala na plné nábojníky. Olívie se snažila nevylítnout prostříleným okýnkem ven na silnici. Blonďák střihal prudké zatáčky a snažil se vyhnout střelbě z černých značkových aut, které jeli za nimi. 

,,Kam teď!" 

Otázal se blonďák. Skoro až křičel, přes hlasitý motor a střelbu nešlo slyšet vlastního slova.  

,,Do prava!" 

Odpověděla Olívie rychle. Křečovitě svírala sedačku a držadlo nad hlavou. Přece jen to házelo dost a těm promáčklým, prostříleným dveřím bez okénka nešlo věřit, že by udrželi celou váhu Olívii, kdyby na ně svoji váhou narazila přes prudké zatáčky. 

,,Doufám, že víte, že je dálnice uzavřená!" 

,,A to mi říkáš až teď Karol!?"

Zakřičela na ni Olívie. Karol pokrčila ramena a dál pokračovala ve střelbě na cizí auta. 

,,Teď do leva!"

Tohle byla opravdu prudká zatáčka. 

,,Teď jeď na most." 

Zajeli na most a kličkovali mezi auty lidí, který troubily, jak zběsilí. Blonďák nevěděl do čeho se pustil. Nyní jel v autě s šílenou psychopatkou a ještě jednou holkou, která byla aspoň tak o 5 let starší než on. Ani neznal jejich jména natož důvod, proč je zachraňuje a co ho nutí porušovat všechny dopravní předpisy, co jen existují. Na venek to nešlo poznat, ale uvnitř byl nejistý a nesvůj, ale to rychle zaplavila vlna adrenalin. Projel úzkou mezerou mezi náklaďáky, který jeli vedle sebe. Bokama auta dřel, až lítaly všude kolem zářivé jiskry. Všimnul si že auta za ním jsou o něco širší než to ve, kterém jeli. 

Setřásli je? Možná ano možná ne. Za mostem zabočili do odlehlé uličky.

,,Tady zastav!"

Prudce dupnul na brzdu až si Karol dala hlavou do sedačky. No jo měla se přivázat. Rychle  vystoupili z auta, které vypadalo, jakoby ho ukradli ze šrotu. Vběhli do nějaké garáže, která vedla pod zem.  Hndědovláska otevřela velké železné dveře a vešli do velké prostorné místnosti. Všichni rozdýchávali silný nával adrenalinu. Než se ozvalo cvaknutí. Jako kdyby jich dneska nebylo dost. Blonďák zvednul oči od země. Karol na něj mířila pistolí. 

,,Karol?!To stačí dej to dolů pomohl nám utéct!" 

,,No a? Kdo se žádal?" 

Blonďák se podíval na Karol pohledem, jako vážně? Zrujnoval auto, které ani nebylo jeho a porušil víc, jak půlku dopravních předpisů, pomohl jim utéct, zachránil jim život a teď na něj za to všechno rozhodla se namířit tu pitomou zbraň a řekne, kdo se žádal? Blonďák věděl, proč je na kluky. Ženy jsou prostě divné a nerozhodné.  

,,Však ani neznáme jeho jméno."

,,Clay jmenuji se Clay." 

Odfrkl si.

,,Kdo se ptal?!" 

Vyjekla a střelila mu přímo mezi nohy až moc nebezpečně blízko jeho nádobíčka. Clay se namáčkl na stěnu za ním a roztáhl nohy. Chytil se za nádobíčko a jako by se musel ujistit, že mu nic nechybí. Tohle bylo opravdu blízko. 

Karol přilítla facka jako blázen, že se z toho zřítila na zem a padla do bezvědomí. Olívie za ní stála s napřaženou rukou a mračila se.

,,Promiň ona je prostě střelená. "

Odtáhli Karol pryč a začali si povídat. Povídali si asi 2 hodiny a zjistili, že mají hodně společného. 

,,Máš sourozence?" 

Zeptala se Olívie a s úsměvem na rtech.  

,,Ano mám mladší sestru, je celkem...  nebezpečná."

,,Oh... Já mám mladšího bráchu, je to hodný kluk narozdíl ode mě." 

Pousmála se na mě. 

Nastalo mezi nimi ticho. Nikdo nic neříkal a ani nebylo potřeba Karol se o to postarala. 

,,HA! A jÁ máM starší A staRší, Starší ségRu a ze žiVOta jim dĚlám JEN peklo!" 

Ozvala se od někud z povzdálí. Už se zase probudila. 

,,Jdi zase spát, Karol!" 

křikla na ni a zasmála se. 

,,A tak jsme se seznámili a později já a Olívie založili tenhle gang. Ohledně jejího zmizení toho moc nevím... Vím jen, že měla nějaké spory s gangem Surm. Podle mě za její zmizení můžou oni, ale to je jen domněnka. Taky mě zajali a ptali se mě na stejné otázky, co tebe Georgi." 

Dopověděl Dream svoji dlouhou storku a podíval se soucitně na šokovaného George, který tomu nemohl uvěřit. Ani nechtěl.. 

,,To nemůže být možný... Moje sestra by se do ničeho takového nikdy nezapletla..." 

Bohužel příběh byl sice necelí, ale pravdiví.