• My Gang boss •

40● Světlo uprostřed temnoty ●

Pohled: George

Chtěl jsem v tom objetí setrvat do nekonečna. Jeho vůně mě obklopovala a já ji hlubokými nádechy nasával a nechával se jí ukolébávat. Vykřičel jsem mu pravdu do té jeho připitomělé masky a on mě na místo křiku uvěznil v objetí. Nechápal jsem to. Měl jsem tolik otázek. Dream se přesunul blíž k mému uchu a tiše mírným hlasem začal mluvit. Jeho hlas, jeho slova hladila a byla jako hedvábí, které na duši lechtalo. Miloval jsem to. Cítil jsem jeho teplý dech na mém ušním lalůčku. Bylo to vzrušující.

,,George, je mi jedno co jsi udělal. Donutil tě k tomu Viktor. Ahh bože měl jsem se tě zastat tehdy, co vybuchla základna. Kdybych... Kdybych se tě zastal nic by se z toho nestalo. Georgi, je mi to tak strašně líto."

Jeho sevření zesílilo a já to jen vítal. Tekly mi slzy. Nevzlykal jsem, jen mi tekly a já jim už ani bránit nechtěl. Dal jsem jim volný průběh a tak mi tiše stékaly po tvářích a ve světle se blyštily jako křišťály. V tuhle chvíli jsem v sobě cítil klid. Víc jsem se zachumlal do jeho mikiny a vtiskl se do jeho náruče, jako kdybych na něj už nebyl namáčknutý dost. Bylo mi takhle fajn, ale nic netrvá věčně. Věděl jsem, že budu muset tuhle náruč opustit, že nám moc času nezbývá. Bylo mi jasné, že jakmile opustím tuhle náruč všechno se zase vrátí zpět. Stres, samota, halucinace, chvění. Proto jsem si to užíval dokud to nebolelo. Jednou rukou mi Dream vjel do vlasů a od ucha se přemístil do mých vlasů.

,,Georgi, já najdu důkaz slibuju a pak tě vytáhnu od Viktora pryč. Je mi jasné, že tě nenechá jen tak odejít." Hrdlo mě pálilo a oči na tom nebyli jinak.

,,Proč to děláš? Proč bys něco takového pro mě dělal?"

Dream se na chvíli zamyslel. Palcem sjel k mé tváři, kde mě pohladil a pak sjel ještě níž až na moje rty, které se lehce otevřely, když po nich přejel palce. Celé tělo se mi tímhle gestem zachvělo a způsobilo mi malé mravenčení v konečcích prstů, které jsem položil na jeho ruku. Dream si druhou rukou povytáhl kousek své masky nahoru a odhalil tak pár pih na svém obličeji. Jedním pohybem jeho ruky si chytil můj týl, který si přitáhl k sobě a spojil naše rty. Tisíce a tisíce motýlů naplnilo můj žaludek a lochtaly mě svými křídly a vysílaly mi do celého těla příjemné mravenčení a vibrace. Něco mi v rohu mého podvědomí říkalo, že to nebyl náš první polibek. Na nic jsem si nepamatoval. Každopádně mi to bylo v tuhle chvíli docela všechno jedno. Teď jsem si užíval jeho měkké a hedvábné rty. Užíval jsem si každý jeho pohyb proti mým rtům bylo to... nepopsatelné. Byly to jako schody do nebes. Připadal jsem si najednou tak lehký a šťastný? Všechen chlad vymizel a nahradilo ho příjemné hřejivé teplo. Až nedostatek kyslíku nás rozdělil. Hleděli jsme chvíli na sebe. On na mě já na jeho masku do té doby než jsem si položil na jeho rameno svoji hlavu. Začal mě výskat ve vlasech. Bylo to příjemné, ale byl čas se pomalu loučit. Viktor nám musel být v patách a hledat nás. Bylo by velmi špatné kdyby nás tu společně chytil.

,,Dreame?"

Špitnul jsem potichu. Stále jsem se chvěl z chvíle co se stala.

,,Ano?"

,,Slibuješ, že už mě neopustíš a nenecháš v tom všem?"

Optal jsem se tiše a s nervozitou. Bál jsem se trochu odpovědi.

,,Slibuju."

Krátce mě políbil na čelo a pak si zase zpátky stáhnul svoji bílou masku tak jak ji míval. Měl jsem chuť po něm skočit a strhnout ji z něho úplně, ale chuť je chuť čin je čin. Neudělal jsem nic zatím.

,,Georgi, vezmi si tohle."

Podal mi lísteček s telefonním čísle.

,,To je moje číslo. Až budeš někde na bezpečnějším místě než je tady, napiš nebo zavolej. Chci abychom se domluvili, kde se budeme scházet. Chci o tobě vědět, vědět, že jsi v pořádku."

Srdce mi vynechalo pár úderů. Do oči se mi nahrnuly znova slzy. Padl jsem mu kolem krku a naposledy ho pevně sevřel pak jsem ho musel pustit. Věnoval mi poslední pohled a pak odešel. Celé tělo se mi rozechvělo zimou, když mi zmizel z dohledu. Cítil jsem jak na mě začíná zase všechno dopadat a jak pomalu klesám. Sevřel jsem v ruce papírek s jeho číslem a přitáhl si sevřenou ruku k sobě. Dream je moje světlo uprostřed nekončící temnoty a já doufám, že to tak bude i do budoucna. Slabě jsem se usmál a prsty si přejel po nepatrně napuchlých rtech. Byla mi zima, ale někde hluboko uvnitř sebe jsem cítil i to hřejivé teplo.