• My Gang boss •

3● Slzy samoty ●

Procházel jsem se po pláži. Zase sám.
Výtr chladně foukal a barvil moje tváře do růžové a červené barvy. Zdálo se mi, že vítr foukal chladněji než obvykle.
Byla mi zima i přes teplou mikinu, co jsem na sobě měl, ale i přes to jsem se zpátky vracet nechtěl. Nechtěl jsem vidět Viktora ani ten byt ve, kterém bydlím s ním. Poslední dobou to mezi mnou a Viktorem dost vrže.
Kopal jsem do písku a se svěšenou hlavou zaposlouchaný do písničky sweater weather šel do neznáma. Od té doby, co jsem se přistěhoval na Floridu tak se náš vztah zhoršil. Bojím se té otázky, ale... cítím k němu ještě něco? Zatřásl jsem hlavou a zastavil se. Ne, to není možný... miluju ho! Každý vztah má občas špatné počasí. Jo.. dnes by taky mohlo být líp. Pod mikinou se mi dělá husina.

Došel jsem k jednomu z mol, sedl si na kraj a nohy si svěsil dolů. S nohama jsem si jen tak houpal a klidně poslouchal šplouchání vody a songy, co mi hrály na playlistu.

Připadalo mi to povědomé. To klidné šplouchání, ten studený vítr, to dřevěné molo na, kterém jsem seděl.

Po tvářích se mi začali koulet slané, křišťálové slzy. Tělo se mi rozklepalo a já to nedokázal zastavit. Přitáhnul jsem si k sobě kolena a obejmul je. Tiše jsem vzlykal do svých kolenou a nemohl se přestat třást. Jsem tak sám....

Chtěl bych zahřát, chtěl bych obejmout, vyplakat se někomu do ramene a svěřit se se vším, co mě tíží. Chtěl bych se mazlit, cítit ve vlasech příjemné výskání a nemyslet na žádné noční můry ani žádné problémy. Cítit na těle něčí teplé doteky, aby moje studené tělo místo chladu naplilo teplo. Chtěl bych někoho upřímného, milého, někoho, kdo by mě dokázal rozesmát a uklidnit i v těch nejhorších chvílích. Někdo, kdo by mi věřil...rozuměl. Chci asi hodně, co? Bojím se... jsem tak sám.

Propadal jsem se pomalu do deprese. Seděl jsem sám na molu a snažil se uklidnit. Kéž by tu byl někdo se mnou.....
Při téhle větě mě chytila další vlna mrazu. Někdy si říkám, že mi je zima ze samoty.

Z pozamě se ozval hlasitý křik. Otočil jsem se za zdrojem zvuku a hleděl na partičku kluků, který se strkali mezi sebou. Čtyři stáli v kroužou a pátý byl uprostřed. Chvíli jsem je pozoroval než jsem si všiml, že ho schodili na zem a začali do něj surově kopat.
Rychle jsem vstal a rozběhl se k nim.

,,HEJ! NECHTEHO NA POKOJI, JINAK VOLÁM POLICII!"

Zařval jsem na ně a oni s hlasitým smíchem utekli pryč.
Rychle jsem přiběhl ke klukovi, který se choulel ve studeném písku na zemi. Měl hnědé vlasy a totálně pomlácený obličej. Kleknul jsem si k němu a začal ho uklidňovat.

,,Hej, hej, v pohodě já ti nechci ublížit."

,,kdo ... kdo já-"

Chudáček byl úplně mimo. Podepřel jsem ho a opatrně zvednul. Byl těšký jak prase, ale ani se tomu nedivím, když je o hlavu vyšší než já. Posadil jsem ho na nejbliší lavičku a opatrně ho opřel. Byl celý pomlácený obličej měl od krve a hádám, že pod oblečením měl taky krásně zbarvíno.

,,Jak se jmenuješ?"

Optal jsme se ho opatrně.

,,K-karl."

,,Já jsem George, zkus se moc nehýbat zavolám sanitku a policii. Neboj hned tu budou."

,,N-N-Ne! Prosím hlavně né po-"

Zaskučel bolestí a já se zastavil při vytáčení čísla na policii. Zmateně jsem se na něho podíval.

,,Neblázni však jsi zraněný a ty grázli musí chytit."

,,p-prosím n-ne já, já to zvládnu."

Snažil se postavit, ale to jsem ho hned zarazil a posadil zpatky. 'Co budu dělat? Nechat ho tu nemůžu v tomhle stavu. Vždyť ani nemůže chodit! A ke mě domů ho vzít nemůžu. Viktor by to vzal velmi špatně.'

V kapse mi zabzučel mobil a já ho bleskurychle vytáhl. Podíval jsem se na něj a zrovna mi psal bad s tím jestli jsem v pohodě, že Viktor mu vola jestli nejsem u něho.

,,Za tohle mě Bad zabije."

Karl se na mě vyděšeně podíval a já mu pohled opětoval. Podepřel jsem ho a zvednul.

,,K-kam to jdeme?"

,,Za mým dobrým přítelem. Neboj bydlí odtuď blízko."

Byla sice sobota, ale naštěstí na pláži nikdo nebyl ani na ulicích. Asi protože je dnes fakt zima.