• My Gang boss •

60● Dvě masky ●

Pohled: George

Ležel jsem bez sebemenšího pohnutí jediné části svého těla na posteli. Měl jsem spát, měl jsem nabírat síly a psychické stability, ale nešlo to. Místo zavřených očí, které by nechali moji mysl snít byli moje oči doširoka otevřené a ostře zaostřovali věci v mém zorném poli. Necítil jsem ospalost ani únavu cítil jsem jen, jak napětí napíná moje svaly a natahuje je do nepříjemné délky. Neklid poléval celé moje tělo studeným potem a jako jed pronikal do napjatých svalů a způsoboval mravenčení, které mě přihánělo pomalu k šílenství.

Můj telefon dvakrát krátce zabzučel oznamujíc mi tak, že mi přišla nová zpráva. Moje srdce při zaznamenání mého telefonu nabralo na rychlosti a rozpumpovalo tak do mé oběhové soustavy adrenalin, který proléval moje žily. Tělo mě pálilo a žaludek se podivně stáhnul. Vzpřímil jsem se do sedu a natáhnul se pro svůj telefon.

2:35

Dobré ráno Georgie.

Je čas.

V mé hlavě bylo prázdno. Bezmyšlenkovitě jsem se obléknul a po krátkém upravení svých vlasů jsem otevřel dveře a vyšel z nich na ponurou, temnou, spící chodbu.

2:40

Pohled: Sama

Stříbrné měsíční světlo vrhalo na Viktorovu budovu světlo a tvořilo temné hluboké stíny. Široká silnice vedoucí k Viktorově ulici byla lemovaná moderními vysokými lampami u nichž vysoko nad našimi hlavami poletovaly mušky, můry a podobná noční havěť. V tichu temna noci jsme na širokou silnici nastrahovali pasti, nášlapné mini a připravovali se na zahájení nitra akce a na svůj díl, který máme v ní hrát.

Moje skupina A jsme měli za úkol čekat než dorazí ostatní lidi z gangu a při tom hlídat Viktorovu základnu. Všude kolem byl až podezřelí klid, bylo to jako ticho před bouří.

,,Slyšel jsi to? Skeppyho motorkářská skupina prý má potíže."

,,Fakt?"

,,Jo slyšel jsem to od Eryna."

Ač cizí rozhovory normálně neposlouchám tak moje uši se najednou zaměřili na konverzaci Tommyho a Tubba, kteří stáli nedaleko ode mě. V ruce jsem sevřel tašku s pyrotechnikou a zahleděl se do dalece vedoucí silnice. Jestli na tom jsou motorkáři špatně, jak na tom budeme asi my. Hvízdot brzd od velké černé dodávky mě vytrhnulo ze zamyšlení. Jsou zde. Z dodávky vystoupilo několik posledních zbývajících členů našeho gangu se zbraněmi a s nimi ke konci i Sapnap s Dreamem. Jakmile mě Dream se Sapnapem zaregistrovali vydali se ke mě a já jim naproti.

,,Je všechno připraveno?"

Zeptal se Dream a já jen souhlasně přikývl.

,,Will tu je taky?"

Zeptal se znova.

,,Ano před chvíli tu někde mluvil s Ranbooem. "

,,Půjdu ho najít."

Řeknul Sapnap a odešel hledat Willa. Mezi mnou a Dreamem na krátkou chvíli zavládlo ticho. Dream vypadal, že nad něčím přemýšlí.

,,George je připravený?"

Zeptal jsem se abych prolomil ticho, ale nenapadlo mě, jak nebezpečná tahle otázka je dokud jsem ji nevyslovil na hlas. Dream na mě obrátil svou masku. Z jeho chladného nicneříkajícího pohledu mě polila husina. Nějakou chvíli mě hypnotizovala Dreamova maska než mi jednoduchou odpovědí odpověděl.

,,Ano je."

Pokynul jsem hlavou s hraným klidem ve své tváři.

,,Jdu za Sapnapem, jakmile najdeme Willa tak můžeme zahájit odchod do Viktorovi základny. Připrav zatím všechny ostatní."

,,Ano."

Dream odkráčel pryč a já si mohl oddechnul.

,,Same."

Špitlo za mými zády. Ohlédnul jsem se a pohledem shlédnul dolů na Ponka. Měl na sobě svoji červeno žluto černou masko-kuklu, ze který mu občas vykukovaly konečky bílých vlasů. Jednou rukou držel tu druhou a pohledem šmejdil všude po zemi, vypadal nervózně a nesvůj. Bylo to divné, ale připadal mi takhle opravdu roztomile.

,,Copak Ponkie~"

Při zdrobnělině jeho jména se začervenal, což mi vykouzlilo na rtech úsměv.

,,Emm nooo jáaa-."

Na chvíli se odmlčel a pak se nadechnul ke slovu, jakoby chtěl říct něco opravdu důležitého, ale z jeho úst nic nevyšlo. Jeho rty se jen bezeslovně otevřeli a zase zavřeli, jako ryba na suchu. Naklonil jsem hlavu na jednu stranu a roztáhnul ruce v náznaku objetí. Ponkovi oči se zaleskly a s vděčností v nich mě silně objal a opřel si hlavu o můj hrudník.

,,Same bojím se a cítím velké obavy."

Jeho hlava vzhlédla vzhůru ke mě s očima průzračnýma, jako křišťály. Vypadal, jako malé, roztomilé, opuštěné štěně, které někdo bez srdce vyhodil na ulici a nechal ho tam na pospas svému osudu.

,,Same, že dáš na sebe pozor."

Řeknul lehce rozklepaným hlasem. Jednou rukou jsem sklouznul na jeho tvář a jemným pohlazením jsem přejel hřbetem ruky po jeho hebké líci, která mu vykukovala z masky. Nemohl jsem se ubránit tomu roztomilému stvoření, co na mě koukalo tak smutně a proto jsem mu vtisknul na čelo přes svoji masku, co jsem měl na nose, malý polibek.

,,Neboj se Ponkie budu v pořádku pokud na sebe dáš taky pozor."

Po tom co se minule stalo ve skladě jsem si uvědomil, jak moc mi na Ponkovi záleží, kdyby tam stál kdokoliv jiný z Viktorova gangu s pistolí v ruce než George nemuseli bychom mít tak velkou šanci na přežití.

,,Ponkie věříš mi?"

Ponk se na mě podíval a chvíli mlčel. Pak pokýval hlavou v souhlasu.

,,Potřebuji ostatním říct, že se mají připravit a ty se taky připrav, za chvíli půjdu provést skupiny B a C mezi nastraženými minami k vchodu, kde se mají setkat s Georgem, který jim má otevřít nouzový vchod. Po té bude na nás, abychom to tady uhlídali."

Ponk sjel očima na mou hruď a tak přerušil náš oční kontakt.

,,Opouštíš mě."

Poznamenal po chvíli zklamaně.

,,Né na dlouho Ponkie~."

Dal jsem mu pod bradu ukazováček a zvednul mu tak jeho hlavu, aby se mnou znova navázal oční kontakt. Vypadal opravdu roztomile a jeho oči dívajíc se do těch mých ve mě vyvolávaly dojem, že ho opravdu opouštím. Přejel jsem prstem po okraji jeho masky, která končila na jeho krku a jedním prstem za ní vklouznul. Ponk zrudnul a já vklouznul za jeho masku i druhým prstem.

,,S-same."

Rychlím pohybem ruky jsem mu celou masku sundal a on překvapeně zalapal po dechu. Odhalil jsem jeho snědý, rudý obličej, který kontrastoval s jeho bílými vlasy. Je opravdu nádherný.

,,Same-!"

Vyjekl a chtěl si svoji masku stáhnout zase zpátky, ale to jsem mu nedovolil. Chytil jsem ho pod bradou a zaklonil jeho hlavu, abych měl k němu lepší přístup. Stáhnul jsem si svoji masku z nosu a sledoval jak se jeho zorničky rozšířili. Sehnul jsem se k němu a jemně spojil naše rty v jedny.

Nic sladšího jsem nikdy neochutnal.