• My Gang boss •

30● Přijat mezi jiné ●

Pořád netuším, co se vlastně tehdy stalo. Neměl jsem nic, pak všechno, a teď? Teď jsem zase byl na začátku s prázdnou a občasnými depresemi. Můj život je, jako zkouška pro kterou jsem nestudoval. Většinou dny proležím v posteli, pokud nejsem u tyče, a vychutnávám si ten tlak a tíživej pocit na hrudi. To hučení v mích uších, když v bytě bylo ticho z čeho mě bolela hlava a všechny ty nepříjemné pocity, co mé tělo zevnitř drali na kusy. Celý můj život mě nudí a já přemýšlím nad jeho smyslem. Občas si přehrávám ty nezapomenutelné vzpomínky s ním. Jeho doteky byly jiné než ty Viktorovi. Byly plné neutuchající vášně, vášně, která se prolínala ve všech mých zatracených vzpomínkách a snech. Ty zatracené blonďaté vzpomínky. ,,PROČ VLASTNĚ JEŠTĚ ŽIJU!" Zakřičel jsem přes celý tichý byt. Moje vzpomínky byly tatam. Třásly se mi zase ruce, ale na to už jsem si zvykl. Měl bych s tímhle už skončit. Jsem s Viktorem... Dream mě nenávidí stejně, jako Sapnap a i všichni ostatní, ale vlastě co? Mě to ani nevadí. Nepotřebuju je! Jsou to všichni jen blbci! Brzy je beztak uvidím svíjet se v bolestech a křečích a budu slyšet jejich zoufalé prošení o to, abych přestal. Klepal jsem se nedočkavostí při pomyšlení na to. Viktor, jak my slíbil chce pár z jeho gangu zajmout a pomučit je, aby zjistil nějaké informace. Jak já je všechny nenávidím. Lhát mi o lepších časech, uklidňovat mě těmi nechutnými slovy a pak se na mě vykašlat a vyhnat mě s křikem, jak jsem jim jen mohl věřit?! Jsem to, ale pošetilec...

Vyhnali mě před týdnem?Dvěma Třema? Už ani nevím dny se mi tady slévají a já začínám ztrácet i pojem o čase jestli je den nebo noc. Na tom už nezáleží.

Tichým bytem se ozval práskot vchodových dveří a po nich Viktorův nechutný hlas.

,,Georgi!"

Přišel ke mě do obýváku a s úšklebkem na mě zíral. Připadal jsem si, jako kus masa nad kterým slintá hladový pes.

,,Pojď ke mě zlatíčko."

To oslovení mi bylo sakra nepříjemné, ale nic jsem neříkal. Lehnul si vedle mě na postel a rozvalil se tak div, že mě nevytlačil z postele. Nespokojeně jsem zamručel a strčil do něho nazpátek.

,,Georgi je čas, abych tě představil svému gangu."

,,Cože?"

Snažil jsem se znít překvapeně, ačkoliv mě to vůbec nepřekvapovalo. Spíš jsem v duchu jásal a tleskal mu, že mě konečně vezme mezi ně. Tak dlouho mu to trvalo.

,,Vyjíždíme za tři minuty."

Oznámil mi a na chvíli zavřel oči. Tři minuty uběhli hned a já s Viktorem jsme seděli v jeho tmavém autě a byli na cestě kam si na okraj města. Po 20 útrapných minutách, kdy jsme dlouho čekali na kyvadlovém semaforu, protože silnice byla rozkopaná, Viktor zastavil před velkou napůl prosklenou černou budovou. Byli jsme skutečně na samém okraji města. Kolem budovy se rozprostíralo klidně šumící moře a od jeho hladiny se odráželi barevné paprsky zapadajícího slunce. Byl to nádherný pohled.

,,Georgi dělej!"

Křikl na mě a já se vydal do budovy za ním. Už jen při vstupu jsem pocítil nepříjemnou energii. Byl tu chlad a nepříjemný pach ve vzduchu, který jsem nedokázal identifikovat. Byli jsem něco, jako ve vstupní síní. Před vstupními dveřmi byl výtah a vedle něj schody. Po bocích místnosti bylo pár rostlin jinak nic víc. Bylo to tady docela prázdné. Vstoupil jsem s Viktorem do výtahu ve kterém to páchlo jakou si chemickou látkou. Viktor zmáčkl nějaké tlačítko a výtah sebou nepříjemně škubnul a podle odlehčujícího tlaku jsme jeli dolů. Díval jsem se na Viktora. Na jeho rtech hrál divný úsměv, jakoby právě vyhrál v loterii. Výtah se s hrknutím zastavil a dveře se otevřely. Ovanul mě ještě chladnější vítr než nahoře a pocítil pach zatuchliny, když jsem spatřil tmavou skoro neosvětlenou chodbu, začal jsem pociťovat pocit nejistoty. Něco mi tu připadalo povědomé. Vystoupil jsem nejistě na neosvětnou chodbu. Ve vzduchu bylo nadměrně vlhko. Odněkud vycházeli syčivé zvuky a já si mohl všimnout trubek, které lemovaly zdi chodeb. Při pohledu do dálky chodby se mi zamotala hlava, byla aspoň půl kilometru dlouhá. Snažil jsem se držet svoji mysl při smyslech, ale i přes moji snahu se mi před očima vynořovali ty vzpomínky z doby, kdy mě tu věznili. Poznal jsem to tu.

Viktor se rozešel jedním směrem a já ho následoval i přes to, že jsem se topil ve vlastních vzpomínkách. Procházeli jsme zrovna kolem místa, kde se scházelo hodně trubek polepenými nějakými značkami. Musel jsem se zastavit. Moji pozornost přitáhla jedna proděravěná trubka a za ní poškrábaná zeď od kulek. Tohle bylo to místo, místo, kde jsem tehdy bezmocně ležel. Vybavila se mi jeho bílá maska s připitomělým úsměvem.

,,Co se děje? Snad na něj nemyslíš."

Řekl s uchechtnutím Viktor, který si asi všiml, že nejsem myšlenkami v přítomnosti. Věnoval jsem mu jeden z těch nejhnusnějších pohledů, který jsem dokázal.

,,Dělej, neměli bychom nechat čekat našeho hosta."

,,Hosta?"

Víc neřekl. Po chvíli chůze jsme dorazili ke dveřím, které jsem tak zatraceně nenáviděl. Vzpomínám si na to napětí v mém těle, když jsem slyšel střelbu zpoza nich. Vzpomínám si i na tu naději, kterou jsem měl. Kdybych tehdy jen věděl, co mě čeká... Viktor zprudka otevřel obě křídla pomuchlaných dveří od kulek a se zvedlou hlavou vstoupil dovnitř. Nesl se, jako pyšný páv. Vstoupil jsem také a naskytl se mi pohled na skupinu potetovaných vysokých a nabušených lidí. Bylo to nepříjemné, byl jsem oproti nim vychrtlí párátko.

,,Tohle je náš nový člen gangu George. Buďte na něj hodní."

Řekl lehce výsměšně. Mezi nabušencemi se protlačil dopředu docela vychrtlí, vysoký mladík. Jeho kudrnatě hnědé vlasy mu spadaly do obličeje a zakrývali žlutě zářivé oči. Na nose mu seděli obdelníkové brýle a kolem krku měl masivní sluchátka s mikrofonem a jakousi divnou anténou. Natáhl ke mě ruku a představil se.

,,Ahoj já jsem Denis těší mě, že tu přibyde někdo jako já."

Usmál se. Z jeho tónu hlasu se mi dělalo špatně. Hlavu jsem pohodil na stranu a jeho ruku odmítl. Nehodlám se s nikým tady kamarádit. Pochopil a ruku stáhl. Viktor mi začal představovat lidi v místnosti, ale já ho nevnímal. Bylo mi jedno, co za lidi tady je, nezajímaj mě. Moji pozornost však přitáhly zrzavé vlasy a chladně modré oči.

,,Karol už asi znáš. Nemusíš se jí obávat před tím plnila jen rozkazy našeho bývalého šéfa."

Přikývl jsem. Šéfovo rozkaz si náramě užívala. Pomyslel jsem si, když jsme si vzpomněl na ten její psychopatickej smích. Všimnul jsem si, jak se drží u jedné o něco vyšší blondýny a jak se nenápadně jejich ruce dotýkají.

,,Georgi, na počest, že jsi se přidal do našeho gangu jsem pozval hosta."

Řekl radostně a pokynul, aby ho přivedli. Zvědavě jsem pozoroval, jak se ze tmy vynořila mě známá osoba.