• My Gang boss •

45● Střepy ●

Pohled: Geroge

Šel jsem po večerní ulici... sám, ale s jakým si příjemným pocitem uvnitř sebe. Všude kolem svítili lampy a osvěcovali chodníky se silnicemi na kterých se potulovali party lidí, co nechtěli jen tak spát. Na to že se blížili pozdní večerní hodiny tu bylo docela rušno. Obchody v ulicích svítili v různých podivných barvách a bordely, kluby, bary a kasina byli v plném proudu. Města jako je tohle prostě nespí.

Procházel jsem kolem jednoho zdejšího velkého kasina před, kterým stálo několik přísně vyhlížejících bodyguardů. Prošel jsem svižným krokem kolem a v zádech pocítil ostrý, bodavý pohled bodyguarda. Zabočil jsem do jedné prázdné, temné uličky vedle kasina, kterou jsem používal, jako zkratku a všimnul si otevřeného okna ze kterého burácela ostrá, rychlá, vzteklá španělština. Jediné, co jsem z té rychlé mluvy stihl pochytit bylo sueño. Znamenalo to Dream. Při tom slově mnou projel podivný pocit vzrušní a pocitu bezpečí. Ta jeho vůně, jako bych ji cítil znova. Ta vůně moře a jakých si citrusů, které mi otupovala všechny smysli. Cítil jsem se jako na drogách.

Po nějaké době flákání se po nočních ulicích jsem stanul před Viktorovou základnou. Cítil jsem jak mě pocity bezpečí opouštějí a jak se do mého těla zase vrací chlad. Pocity naděje klesaly dolů, ale neklesly až na dno. Ještě ne. Ještě ten plamen nezhasl. Ne když byl zrovna zapálen. Vždyť naděje hasne, jako poslední.

Zhluboka jsem se nadechnul a pocítil, jak dostávám do svých končetin větší jistotu a jak nad sebou beru kontrolu. Nesmím na době dát nic znát. Jistou a přímou chůzí jsem vešel do budovy a vydal se známou chodbou hlouběji do budovy. Minul jsem dveře svého pokoje a mířil si to k zadnímu výtahu. Vešel jsem do výtahu a zmáčknul -2 patro a zavřít dveře. Zhluboka jsem vydechnul a opřel se o stěnu ve výtahu, když se dveře začínaly zavírat. Dveře se, ale zasekly o něčí ruce. Leknutím jsem poskočil a postavil se do napnuté pózy. Ruce začaly roztahovat výtahové dveře a v mezeře mezi nimi se vynořil pihatý obličej s chladně pomněnkovýma očima, které lemovaly zrzavé vlasy. Karol.

,,Jaká to neslušnost ,Georgi, nepomůžeš ani dámě s dveřmi?"

Zaskřípal její poněkud vyřvaný hlas. Rozevřela výtahové dveře a proklouzla úzkou mezerou dovnitř. Ta mi tady tak chyběla. Zmáčknul jsem tlačítko zavřít dveře podruhé a dveře se tentokrát zavřeli úplně. Výtah se rozjel někam dolů a tiše hučel.

,,Kam pak jdeš ,Georgi, snad né do vězení?"

Zahihňala se. Nepříjemně ve mě škublo. Přesně tam mám namířeno. Doufám, že nejde stejnou cestou a že se ji rychle zbavím nemám ji moc v lásce.

,,A kam pak ty? Na procházku?"

Otázal jsem se ji na otázku.

,,Uhádl jsi."

,,Ale teď odpověz ty mě, protože se chováš dost podezřele. Kam jdeš?"

Její obočí zdrsnělo a obličej se nepříjemně zkroutil.

,,Uklidnit se, ten chlad dole a to ticho je... uklidňující."

Karol po mě hodila krátký pohled a pak jen kývla. Docela mě překvapilo, jak rychle mi tohle sežrala. Zakroutil jsem hlavou a v tu chvíli se dveře výtahu s krátkým cinknutím otevřely. Vystoupili jsme oba z výtahu a ovanul nás ihned hlad. Naskočila mi husí kůže. Sem a jít se uklidnit? To určitě nelibí se mi to tu ani trochu.

,,Je ti zima?"

Zeptala se Karol a svoje chladně modré oči zapíchla do mě.

,,Co?"

Zeptal jsem se.

,,Máš husinu je ti zima?"

,,Trochu."

Přiznal jsem se. Lehce jsem se oklepal a rychle vyrazil pryč od ní než by jí napadlo mě následovat. Ještě v zádech, co jsem ji mizel z dohledu jsem cítil její ostrý pohled. V hloubi duši, i když jsem si to nechtěl plně přiznat, mi něco říkalo, že Karol už něco ví, že ví kam jdu a že ví že něco plánuju a né sám. Ještě dlouho jsem měl její pohled vyrytý do zad, ale nevšímal jsem si ho. Sešel jsem pár schodů zatočil pár začátek až jsem došel k místu, kam jsem chtěl. Pár špinavých schodů, které vedli do vězení. Sešel jsem je a slyšel za pootevřenými dveřmi do cely hlasy. Hlasité křahnutí skla mě přinutilo nakouknout mezírkou mezi dveřmi rychle dovnitř. Uviděl jsem Anta, ležícího na zemi a Puffy, jak klečí u něho. Dva z Viktorových lidí se nad nimi skláněli a chechtali se. Vypadali namol. Jeden z nich kopnul do Anta a ten bolestně zasténal. Ostrý odraz světla od skleněné flašky vodky mě jen utvrdil v mém mínění. Byli ožralý a to úplně. Něco mě na té flašce zaujalo. Její dno chybělo a s průzračně čirou tekutinou se míchala krev. Zalapal jsem tiše po dechu.

Viktorovi lidi se s hlasitým chechtáním začali ubírat ke dveřím. Rychle jsem od nich uskočil a ukryl se do tmy nějakého výklenku. Prošli kolem mě velmi blízko a naštěstí bez povšimnutí. Aspoň jejich opilost byla k něčemu dobrá v tenhle moment. Počkal jsem až jejich vzdalující se výkřiky utichnou a proklouzl dovnitř do cely a ze stěny rovnou vzal sto let starou lékárničku, která tady byla pro případ noze. Přivřel jsem dveře do cely a otočil se na ty dva.

,,Co chceš!"

Vyštěkla po mě Puffy agresivně. Přiložil jsem si prst k rtům a zasyčel.

,,Prosím nekřič Puffy nechci, aby věděli, že tu jsem tady."

Řekl jsem. Jak jsem si myslel jeden z těch ožralců pořezal Anta tou sklenicí od vodky. Na zemi se všude blyštili kousky skla a z Antova boku, který se snažila pohublá Puffy stlačit, aby zabránila nadbytečnému krvácení, se valila krev.

Syknul jsem nad tím pohledem a tiše si dřepnul k němu. Puffy se to ani trošku nelíbilo.

,,Běž od něj pryč!"

Popadla kus skla ze země a ohnala se s ním po mě. Pocítil jsem v předloktí ostrou, bodavou bolest, která mi vystřelila po ruce až do špiček prstů. Rychle jsem se postavil a díval se na velký kus skla v mém předloktí ze kterého se začínala valit krev. Pramínky krve mi stékaly po ruce a dělaly malé loužičky na podlaze. Bylo nechutný cítit, jak je krev ještě teplá. Pohlédnul jsem na Puffy a zahlédl v její tváři strach. Chytil jsem se za ruku a pevně ji zmáčkl.

,,Puffy, já vím, že mi nevěříš, ale pokud mu to krvácení rychle nezastavíme vykrvácí."

,,Ty, že se zajímáš TY!"

Vyštěkla po mě přímo nasraně a docela oprávněně. Doufal jsem, že tady v okolí cely nikdo není jinak bych byl mrtvej.

,,Puffy, já vím, že jsem tobě a Antovi hodně ublížil a vím, že pro to není omluv, ale zkus mi věřit. Dream s ostatními plánují plán na vaši záchranu a zničení Viktora. Nebude to už trvat dlouho a vy budete v bezpečí, Dream si pro vás příjde."

Puffy popotáhla a po tvářích se jí začaly kutálet slzy. Píchlo mě z toho v hrudi, jak jsem jen mohl? Jak jsem jen mohl být tak zaslepený nenávistí a vztekem? Hnusím se sám sobě.

Puffy lehce kývla a já si sedl k Antovi, který už padal do bezvědomí. Stratil hodně krve. Rozložil jsem lékárničku a s ostrou bolestní v ruce a vytáhl obvazy. Bude to bolet, jak mě tak i jeho.