• My Gang boss •

31● První oběť ●

!Upozornění tohle není pro slabší! povahy!

!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!

Ze tmy se vynořila Georgovi známá osoba. I přes její hnědé, rozcuchané, zakroucené vlasy, které ji spadaly do obličeje, ty rysy poznal. Moc se neznali a to bylo možná pro začátek lepší.

,,Georgi!?"

Vykřikla zděšeně bruneta, když spatřila George po boku Viktora. Začala sebou cloumat a na chvíli to vypadalo, že její čistě bílý vlněný svetr dva muži, co ji drželi rozervou.

,,Takže je to všechno prav-"

Narvali ji do úst roubík dřív než stihla dopovědět svoji větu. George protočil oči a bavil se nad jejím zkřiveným výrazem z roubíku. Škodolibě se jí smál. Pamatoval si na tu odpornou chuť roubíku. Viktor ostatním pokynul, aby se rozešli a tak v místnosti zůstal jen George, Viktor a host, které ho spoutali na židli. Puffy hleděla na Georgův kamenný obličej ze kterého srčel jen chlad. Jeho oči byli prázdné, už v nich nebyl ten lesk, jako dřív.

,,Georgi vzpomínáš, co jsem ti slíbil? Je jen tvoje, ale snaž se, aby dokázala přežít sama noc. Potřebuju z ní dostat ještě nějaké informace."

George na zlomek sekundy zaváhal a toho si bohužel Viktor všimnul. 

,,Děje se něco Georgi? Myslel jsem, že ses na to těšil."

George kývl nejistě hlavou, ale do mučení se moc neměl a tak Viktor přišel k němu a ze starého dřevěného stolu kousek opodál vzal nůž a šoupl mu ho do ruky. 

,,Chceš snad do našeho gangu patřit nebo snad ne?"

Pošeptal mu do ucha a navedl jeho ruku s nožem na ještě teplou pokožku dívky ve které zběsile pulzovala krev. Jeho stisk Georgovu ruku drtil až se jeho obličej zkřivil bolestí. Viktor zatlačil na nůž a ten projel měkkou bledou kůží. V tu chvíli se z dívky vydral první bolestivý skřek.  

●●●●●

Místností se ozýval zoufalý ženský křik. Železitý pach ve vzduchu jen sílil a mísil se ze zatuchlinou. Bruneta hlasitě sténala a roztřeseným vzlykajícím hlasem prosila George o odpuštění. Bolest, kterou prožívala ji přiváděla k šílenství. Oči měla zarudlé, jako drahé kameny z nichž se valily slané potoky křišťálových slz. Její tělo se otřásalo pod návalem nové bolesti a chladu, který se jí pomalu vkrádal do těla. Zmítala se s hlasitým hysterickým křikem snažíc se dostat z utažených pout, které se jí zařezávaly do čerstvého, živého masa. Krev tekla proudem a když už se nedokázala vsakovat do jejího vlněného, krví napuštěného svetru, tak stékala po jejím těle a dělala pod židličkou na které byla přivázaná tmavou kaluže krve. Celé její tělo bylo poseté hlubokými řeznými ranami a při každém pohybu se jí rány rozšklebovaly. Křičela a křičela, pak vzlykala a vzlykala až se zalykala a nakonec vydávala jen škytavé zvuky, když její hlasivky vypověděly téměř funkci.

,,G-ge-orgi."

Dostala ze sebe chraplavým hlasem. Byl to hrozný pohled na umučenou dívku, ale George to z jedné stránky uspokojovalo. V ruce si hrál se zakrváceným nožem a díval se na svůj odraz v čepeli nože. Klesl až tak hluboko? Kam se poděla jeho soucitnost? Je ten dívčí křik to, co opravdu chce? Honilo se mu hlavou. Uvnitř něho se hádaly dvě strany. Jedna křičel, aby přestal a ušetřil jí a ta druhá ji utlačovala a nabízela Georgovi neukojitelnou brutalitu.

,,Někdy je lepší se některých věcí nedožít."

Řekl po chvíli ticha, kdy odtrhl svůj pohled od odrazu v čepeli nože a podíval se prázdnýma očima na Puffy, která se roztřásla strachem.

,,Nemusíš se bát, vůbec nehrozí, že by se pro tebe tvým takzvaní přátele obětovali a šli tě zachránit."

Zabodl nůž do stolu o který se opíral a sledoval Puffy reakci. Ta se zmítla a nesouhlasně zakvílela.

,,Lžeš, lháři sprostej!"

Vykřikla ze všech sil, i přes všechnu tu bolest v hrdle a dívala se Georgovi do očí. George stočil svůj pohled na ležící roubík na stole a přemýšlel, že jí ho zpátky narve do huby. Trochu ho začala bolet hlava z toho jejího křiku, breku, kvílení a prošení o odpuštění. Obrátil se čelem ke stolu a pohledem sjel nějaké mučící nářadí, které mu místnost poskytla. Rozhodoval nad strhávačem nehtů, jakou si dlouhou, tlustou jehlou nebo injekcí s neznámým obsahem uvnitř. Nakonec šmátl po obří kovové pálce na kraji stolu. Otočil se a zaujatě se díval na třesoucí se Puffy. Nelíbilo se mu, že ho nazvala lhářem, ač přiznával, že jím může být.

,,P-prosím n-ne."

Z hrdla se jí vydral zoufalý vzdech a tichý vzlyk. George lehce poklepal chladnou pálkou o podlahu a ta se rozvučila krásným zvukem. Cítil, jak se chlad z pálky pomalu vsakuje do jeho dlaně a zchlazuje pálící rány od nedávného incidentu. Ještě stále se mu nezahojily úplně. Pomalým krokem se vydal k Puffy a za doprovodu cinkání pálky o zem si do rytmu pobrukoval nějakou melodii. Puffy ho s vytřeštěnýma očima sledovala a když se jí George vytratil ze zorného pole začala zběsile sebou cukat, jako kdyby ty pouta neměla zařízlý už dost. George jí zavázal oči černým kusem hadru a sledoval tu paniku. Pak udeřil vedle ní silně pálkou do země, až se celou místností ozvalo zadunění. Vykřikla.

,,Georgi j-já t-to tak ne-nemyslela."

Vykoktala ze sebe chraplavě. Hlas se jí třásl a lámal při té větě. Zněla opravdu zoufale. Opřel se o opěradlo židličky na které byla Puffy přivázaná a přejížděl jí chladným kovem po rameni čímž ji způsobil husí kůži a naježené chloupky na odkryté šíji. Její záda byli ztuhlé a napřímené.

,,Měla by ses uvolnit Puffy jsi strašně ztuhlá. "

Dal George na její jméno větší důraz a odstoupil od ní pár kroků a napřáhl se. Než stihla Puffy ze sebe něco zachraptět její zrak se rozdvojil a před očima se jí zatmělo. George jí silně udeřil do hlavy, až se s ní židle převrátila na bok a druhou ránu do hlavy schytala o chladnou zem.

,,Sladké sny Puffy."

Tiše se zasmál a kusem hadru setřel z kovové pálky ještě teplou krev.