• My Gang boss •

53● Krvavé kasíno ●

2:04

Den je noc a noc je den.

Pohled: Quackity

Seděl jsem v pohodlném křesle ve svém kasinu. Obvykle touhle dobou žilo, ale dnes ne. Z dobrého důvodu mám zavřeno. Ušklíbnul jsem se a pohodil si žetonem z pokeru v ruce. Ve vzduchu se párkrát otočil než dopadnul jednou stranou zpět do mé dlaně. Tohle jsem zopakoval ještě třikrát než jsem žeton v ruce pevně stisknul a vstal z křesla. Došel jsem k oknu a zahleděl se do tváře odrazu, který se odrážel na skle okna. Tu tvář zdobila velká hluboká jizva táhnoucí se přes šedo-bílé levé oko. V myšlenkách jsem na pouhý okamžik zabloudil k tomu, boji ze kterého jsem si to odnes. Proč tak silní a výjimeční lidé jen odcházejí? I přes tu všechnu bolest, co mi způsobil mi chybí.

Podíval jsem se na drahé hodinky na své ruce. Motorkáři už jsou v akci. Snad nemají problémy.

,,Quackity, ya están aquí."

Otočil jsem se za těmi slovy. Schlatt stál ve dveřích ruce založené na prsou.

,,Jsou tady?"

Schlatt pokynul hlavou. Vzal jsem ze svého stolu svoji pistol a zastrčil si ji za kalhoty.

,,Máš nějaký plán doufám."

Řekl s obavami Schlatt. Šibalsky jsem se na něj usmál a líbezným hlasem mu oznámil.

,,Samozřejmě."

Schlatt se na mě nedůvěřivě díval, ale já to ignoroval. Rukama jsem prudce vrazil do dvojkřídlých dveří a ty se prudce otevřeli.

,,Saludos caballeros, už jsem si myslel, že vás moje nabídka nezajímá."

V hlavní herně stálo pět lidí v čele s vysokým černovlasým mužem s kamenným výrazem ve tváři. Když jsem toho muže spatřil zalila mě čirá nenávist.

,,Kde jsou drogy, Quackity."

Řekl chladným nevrlým hlasem, jako obvykle.

,,Ale proč tak pospíchat pojďme si nejdřív zahrát nějakou partii."

Donutil jsem je si sednout ke stolu no oni vlastně neměli ani na výběr. Jejich boss moc dobře ví, že jim nic nevydám, když nebude po mém. Ve chvíli kdy začal Schlatt míchat a rozdávat karty mi bylo jasné, že se tahle hra neobejde bez nábojů. Poker je na dlouho takže... Jsem si zcela jist, že tuhle hru nedohrajeme.

Minuty plynuly a hra pokračovala. Sázky byli čím dál vyšší a hra byla napjatá. Jaká smůla prohrávali a já věděl proč. Je mi jasné, že Schlatt při rozdávání karet určitě není poctivý. Uplynula hodina možná už dvě a protihráče už to začalo pěkně srát. Začínalo jim pomalu docházet, že tahle hra neni fér.

Neudržel jsem se a musel se ušklíbnout, když se ke mě nahrnuli všechny jejich vsazené žetony. Jeden z nich už neměl nic.

Pod stolem něco cvaklo a ten bez žetonů vyskočil prudce na nohy rozpálený do ruda až se za ním zvrhla židle. Jeho ruka ve které svíral pistol se mu třásla. Ne strachem, ne tak docela vztekem, ale absencí omamných látek na kterých musel být závislý podle vpichů na jeho ruce. Má absťák, je frustrovaný a má v ruce pistol, jaká to nebezpečná chvíle. Velká chyba hlavní informátore.

,,A dost ty sráči dej sem ty drogy."

Namířil mi na hlavu pistol. Tohle je hlavní informátor mezi Viktorem a Gangem Dependiem. Vyžádal jsem si aby sem přišli všichni informátoři a samotný boss. Takový najivci, že mi vyhověli. No za to, co jsem jim nabídnul tentokrát, by neodmítnul asi nikdo. No jo, ale stále jsou to najivci chytili se do pasti. Až je tu zpacifikujeme tak zbytek gangu nebude bez rozkazů ani zástupců nic dělat a bude postaráno. Když chcete zabít hada uřízněte mu prve hlavu a zhyne celé tělo.

,,Posaďte se ještě jsme nedohráli, nesáším nedohrané hry."

,,Tahle hra je mi u prdele, naval sem ty mrdský drogy nebo tvoje stračky, co máš v hlavě budou na všech zdech!"

Zavřel jsem oči a zavrtěl hlavou. Mohl jsi žít o něco déle.

,,Tino odstraň ho."

Ozvala se hlasitá ozvěna výstřelu a hlavní informátor strnul. V jeho očích se odrážel strach než jeho oči bez jediného slova ztratili jiskru. Zorničky se mu rozšířily a koberec pod ním se zbarvil krví. Pistol mu vypadla z ruky a dopadla na zem a vedle ní tělo jejího majitele. Krev se tiše vsakovala do koberce spolu s kousky hmoty, které vytékaly z velké díry v hlavě mrtvého.

,,Tak dohrajeme to?"

Zeptal jsem se, jako by se nic nestalo. Dva vypadali šokovaně a barva z jejich tváří pomalu slézala dolů, třetí se nepříjemně ošil a čtvrtý boss sebou ani neškubnul. Všichni mě potěšili až na bosse. Tomu sráči se ani nehnul sval na tváři. Zkřivil jsem tvář. Tak zatraceně moc jsem chtěl vidět strach v těch jeho sobeckých očích.

Ozvali se dvě další cvaknutí. Dva z nich začali vytahovat pistole a třetí se k tomu chystal taky.

Vypadá to, že hra skončila. Udělal jsem krok vedle a zády se opřel o sloup dívajíc se na poslední vteřiny těch čtyř lidí.

Casino se naplnilo hlasitou střelbou. Netrvalo to ani 5 minut a podlaha byla kompletně zalitá krví. Střelba ustala a já vyšel ze zákrytu. Podíval jsem se směrem, kde se nacházeli ještě před chvilkou lidi z gangu. Na zemi se válelo pět proděravěných těl a byla z nich doslova povodeň krve. Přišel jsem k nim, krev mi čvachtala pod podrážkami bot. Zastavil jsem se před tou hromádkou těl a jednu nohou stoupnul na tvář bosse. Hleděl jsem do těch podělaných očí, které jsem vždycky tak nesnášel. Stahovat lidi do závislostí, které z nich dělají smažky. Hnusí se mi. Už jako dítě se mi hnusil, když do mě rval koks. Sundal jsem podrážku z jeho zkrvavené tváře a chystal se odejít, ale chrapot z jeho úst mě zastavil. Nebyl mrtví. Na jednu stranu jsem chtěl aby už ten kokot chcípnul, ale na druhou stranu zase ne. Zeširoka jsem se usmál aspoň ho budu moct dodělat já.

Obratně jsem vytáhnul svoji pistol a namířil ji na něj. Bylo to tak uspokojující pohled. Vychutnával jsem si jeho umírající obličej než jsem zmáčknul spoušť.

Odraz zvuku toho výstřelu mi zvonil v uších ještě dlouho.

,,Quackity, máme problém, do casina se snaží dostat lidi a jsou docela dost dobře ozbrojení."

Ani jsem si nevšimnul, kdy se Schlatt vypařil od hry.

,,Schlatt má pravdu je jich dost."

Řekla Tina se sniperkou pověšenou přes rameno. Za ní stála Alyssa s kulometem v ruce a Aimsey s poloautomatem.

Skvělá trefa Tino."

,,Dík."

,,Hej Pojďte mi pomoct! Musíme zabarikádovat dveře jinak se sem všichni nahrnou!"

Řekl podrážděně Schlatt. Zabarikádovali jsme tedy všechny dveře a okna v přízemí. Všechny možné cest, kudy by se mohli dostat dovnitř. Jejich pokřiky a hlasitý práskot zvenčí se ozýval hlasitěji a hlasitěji a zdálo se že se jejich počet zvyšuje. Barikády je prozatím zastaví, ale je jasné, že nevydrží věčně.