• My Gang boss •

4● Lidi si pomáhají ne? ●

Pohled Bad

Psal jsem Georgovi jestli je v pořádku. Vím, že je na tom teď špatně, jak s Viktorem tak i se ztrátou své sestry.
Posadil jsem se na židli v kuchyni a přemýšlel, že si udělám smoothie. 
Když v tu někdo rychle začal bušit do dveřích, jako by je chtěl vyrazit.

,,Ano, už jdu!"

Zakřičel jsem nevrle a hned se vydal ke dveřím. Odemkl jsem dveře a k  mému překvapení v nich stál George s nějakým cizím klukem, pomlácený do krve, kolem ramen. Z jeho obličeje mu odkapávala krev na moji čistou dosut neposkvrněnou rohošku!
,,Georgi! Co to muffin?!"

,,Radši se neptej a pomoc mi s ním."

Rychle jsem ho vzal pod druhým  ramenem a dotáhli jsme ho ke mě do obýváku. Tam jsme ho posadili na gauč a opřeli ho.
,,Kde tu máš lékárničku?" 

,,Počkej jdu pro ni."  

Rychle jsem vběhnul do svého pokoje a z šuplíku vyndal lékarničku. Rychle jsem se vrátil do obýváku a položil ji na stůl před gauč. Naprosto jsem nechápal co se stalo, ale i tak jsem Gogymu pomáhal, protože vím že mu můžu věřit.
George se hned ujal lékárničky a začal neznámého kluka opatrně ošetřovat. 

,,Může mi někdo vysvětlit, co se to právě teď a tady do muffinu děje v mém bytě??"

,,Dlouhý příběh....Btw tohle je Karl."

Mávnul George rukou a představil mi neznámého kluka.
Kluk prý Karl se na mě jen zahambeně a zmateně podíval a nechával se ošetřovat od Gogyho.

,,Ahoj já jsem Bad... Georgi! tohle je tak nezodpovědné! Nejdřív zdrhneš z bytu a nikomu neřekneš kam jdeš a pak se tu objevíš, jak zjevení na nebi satana a přitáhneš si sem nějakého zmláceného cizého kluka?"

,,Klid Bade není mi 12 ,abych musel každému říkat kam jdu. A Karl... viděl jsem, jak ho zmlátila jedna skupina blbců na pláži. Já nemohl jsem se jen dívat, jak do někoho kopou. Ty by jsi snad nic neudělal?"

,,Eh... a proč jste nezavoali policii a záchránku?"

,,To je na dlouhé vysvětlování. Mohl bys jít natočit trochu čisté vody prosím."

,,Agh! Georgi! Ty muffinheade."

Došel jsem do kuchyně a přinesl sklenici čisté vody a dal jí Karlovi. George mě neuvěřitelně štval, kdybychom nebyli tak dobří přátelé tak bych ho hned vyhodil. Ale George je George i když nevím okolnosti tak mu pomáhám. Vím, že se na něj dá spolehnout a věřit mu.

,,Emm.. a Bade?"

,,Hm?"

,,Mohl bych u tebe dneska přespat? Jen na jednu noc... prosím?"

George se nevině usmál a já si jen nad tím povzdechl.
,,Fajn, ale spíš na gauči."

,,Díky."

Rozzářili se mu oči a úsměv nabral radostný směr. Zakroutil jsem nad ním hlavou a odešel do ložnice.

Pohled: George

Ošetřoval jsem Karlovi rány. Byly dost hluboké takže jsem musel být opravdu opatrný. Jednu ruku jsem  měl položenou na jeho studené tváři od větru a přidržoval si ho. Druhou rukou jsem lehoulince čistil krev na jeho obličeji a dezinfikoval rány. Trošku jsem přitlačil na jednu hlubší ránu a Karl syknul. Rychle jsem  odendal tampónek s dezinfekcí a omluvil se mu.

,,Promiň budu opatrnější."

,,To já promiň, že se mnou máš takové starosti. Mohl jsi mě tam klidně nechat. Vlastně... proč, proč jsi mě tam nenechal?"

Podíval jsem se na něj překvapeně a on mi pohled opětoval. Chvíli jsem přemýšlel.

,,Lidi si musí pomáhat ne?"

Zasmál jsem se potichu a dál mu ošetřoval rány.

,,Máš- Máš moc příjemné dlaně." 

Řekl nervózně a jeho tvářičky začaly měnit barvu, všiml jsem si. Usmál jsem se na něj.
,,Děkuji, to jsem rád."

Doošetřil jsem mu rány a opatrně je zalepil. Pak jsem začal skládat všechny věci zpátky do lékárničky. Tampónky od krve jsem vyhodil do koše. Bylo jich celkem dost.

,,Proč tě vlastně zmlátili?"

,,Eh...noo já...ne- nechci o tom m-mluvit."

Odpověděl a pohled sklonil k zemi. Bylo mi ho líto, ale když o tom mluvit nechtěl tak jsem ho do toho radši nenutil.

,,J-já, já asi bych už měl jít..."

,,C-cože? Vždyť nemůžeš chodit!"

,,Klidně tady můžeš přespat taky."

Ozval se Bad, který se opíral o rám dveří a pozoroval, co se děje. Vypadal celkem zamyšleně a vsadil bych se, že je na mě stále trochu naštvaný.

,,Já, já děkuji."  

Řekl trochu rozklepaně Karl a podíval se děkovně na Bada ten svím obvyklým tónem hlasu řekl ,,Není zač" a položil na gauč čisté oblečení.

,,Na obleč se ať nejsi ve špinavém. Jdu udělat něco k jídlu. Nechci, aby jste mi tady sežrali gauč hladem."

Řeknul Bad. Mě a Karlovi akorát přesně na to zakručelo v břiše. Chytil jsem se za břicho a začal se smát. Karl se taky zasmál. Sice potichu, ale zasmál.

,,Já vlastně neměl oběd."

Řekl jsem trochu stydlivě a chytil se za hlavu. Přes to, jak mě Viktor naštval jsem si zapomněl udělat oběd. Podíval jsme se na svoje vyhublé ruce a trochu posmutněl. Měl bych jíst trochu víc, jestli se chci udržet na tyči.

,,Já taky, neměl oběd..."

Špitnul Karl. Usmál jsem se na něj. Dali jsme se spolu do řeči než Bad přinesl špagéty. Hladově jsme se do toho pustili. Bad nad námi jen kroutil hlavou, že se o sebe neumíme postarat. Někdy mi přijde, že je Bad moje máma.