• My Gang boss •

37● Halucinace ●

Pohled: George

2:36

Ze začátku necítíte nic. Žádný smutek žádný strach prostě nic a vypadá to že už nic jiného nepřijde, ale to je jen ticho před bouří. Po docela krátké chvíli než by jste čekali se najednou všechno na vás navalí, jako velká povodeň a vám přijde, že se topíte jen v té tmě, co vás obklopuje a nutí vás neustále přemýšlet a vracet se do vzpomínek, které jsou jako ostré nože. Připadá vám, že všechen vzduch nahradilo něco těžkého a nedýchatelného. Vaše plíce vás zrazují. Každý těžce vymožený nádech je najednou víc než cokoli na světě.

Můj život je jako, zkouška na kterou jsem nestudoval.

Seděl jsem a napůl ležel na posteli a pozoroval černé pohybující se fleky po mém pokoji. Kamkoliv se podívám, všude vidím děsivé stíny mojí minulosti. Vzpomínky na nedávné události. Zaměřil jsem se na jeden vysoký černý stín v rohu místnosti a při uvědomění musel odvrátit zrak a schovat svůj obličej do svých dlaní. Začínám mít opravdu halucinace. Půlka jeho masky chyběla a namísto krásného pihatého obličeje byla jen polorozteklá plocha bez očí a bez těch rtů, které mě tolik lákaly ochutnat. Všechny pocity a vzpomínky na něj se začaly i přes veškerou moji snahu drát násilně na povrh. Schoulil jsem se do koutka do klubíčka, abych se alespoň na malý okamžik mohl skrýt před celým světem a krutou realitou. Jediná věc přehlušující moje hlasitě bušící srdce je jen moje zoufalé drhnoucí dýchání. Odněkud ze zadní části hrdla mi unikl zoufalý vzdech. Začal jsem zaznamenávat, že začínám tiše vzlykat. Na dlaních mě rozpálily slané slzy, které smáčely jizvy po střepech tehdy z toho výbuchu v Community Hause. Bolestí jsem oddálil dlaně a jen s třesotem zatínal zuby se snahou vydržet bodavou, pálivou bolest. Stará zranění nikdy nespí. Snažil jsem se tišit, nevzlykat, nekřičet... prostě sakra dát sám sobě najevo, že nejsem na dně. Že se nedotýkám svého vlastního dna, že neklesám níž a níž, že mám ještě dech. Topím se. Topím se vtom všem. Vjel jsem si prsty do vlasů a hlavu sklonil níž co to šlo. Tahal jsem za svoje tmavé vlasy a dusil v sobě křik. Děsím se sobě samotnému.

'Georgi.'

Podíval jsem se před sebe a jeho maska byla ode mě sotva 5 centimetrů. Černý stín mě pohladil po líci, jako to dělával on. Čapnul jsem po jeho ruce, ale místo teplé, hřejivé dlaně jsem chňapl jenom čirý vzduch a nic jiného. Možná to je i tak lepší. Nesmíš zapomínat Georgi. Jsi pro něho zrádce! A tak to taky zůstane...

Místností se začal ozývat otravný a nepříjemný vyzvánění. Šmátl jsem po svém telefonu a vypl budík. 6:00 Vstal jsem a prošel místností jejíž zdi se podivně kroutili a braly se do různých odstínů šedi a černi. Až studená voda na obličeji mě trochu probrala a utlumila na chvíli trochu stresu. Obléknul jsem se a vzal si do tašky svůj obleček k strip tyči. Je čas jít do práce. Znova se ponořit do hudby a nechat svoje tělo se uvolnit, nechat svoje ruce klouzat po svém těle. Otřásl jsem se vzrušením. Dlouho jsem v klubu nebyl a upřímně mi to chybí. Po delší době cesty než obvykle jsem se dostal před dveře Viktorova klubu. Po tom co mi včera udělal. Vzal si mě na jeho pracovním stole proti mé vůli. Při pohledu na ty dveře s názvem toho klubu se ve mě mísilo tolik emocí. Byl jsem smutný, zklamaný sám ze sebe, ale především, především se ve mě zmítala jedna emoce a drala se nebezpečně a nekontrolovatelně napovrch. Nebyl jsem naštvaný, přímo jsem zuřil. Vrazil jsem dovnitř a jakmile mě ovanula ta vůně alkoholu, začaly se zdi a tyče vystavené na samostatných podiech znova kroutit. Kouty mého periferního vidění se vyplnili temnotou a na krátkou chvíli se můj pohled se mi omezil. Včera jsem byl znásilněný mým přítelem a dneska mám polonahej tančit u tyče a dělat šou nadrženým gayum. Zhluboka jsem se nadechnul a vyrazil k převlékárně.

V převlékárně jsem se rychle převléknul a chystal se vyjít ke své tyči, abych se protáhnul a přichystal, ale můj mobil začal vibrovat tak agresivně, že by se dal použít místo vibrátoru. Na zamykací obrazovce byla nějaká divná znaménka, která jsem nedokázal přečíst a tak jsem odemkl telefon a rozklikl zprávy. Snažil jsem se přečíst zprávy, které mi přicházely, ale... nešlo to. Nedařilo se mi poskládat písmena a čísla správně za sebe a přečíst je. Vím, že mi to nikdy dříve problém nedělalo, ale dříve není dnes. Odhodil jsem telefon do své skříňky a zamknul ji. Všechno se mi začalo zase kroutit a já byl nucen se na chvíli posadit. Před očima mi lítali malé blýskavé jiskřičky a byly vidět i když jsem oči zavřel.

,,Georgi, uklidni se."

Řekl jsem si pro sebe a zhluboka a pomalu začal vydechovat.

,,Georgi? Jsi v pohodě?"

Zjevil se přede mnou zničehonic Bad a hleděl na mě svýma divně zbarvenýma očima plné lítosti. Při pomyšlení, že se Bad dal k Dreamovi se ve mě vřela krev. Mě vykopli, jeho přijmuli. Zhluboka jsem se nadechnul a postavil se. Co tady vůbec ještě dělá? Jestli je s Dreamem musí být proti Viktorovi. Udělal jsem pár kroků a chystal se odejít bez jediného slova, ale Bad mě chytil za zápěstí a přitáhl zpět. Jeho prsty se obepnuly kolem mého nezdravě hubeného zápěstí. Jak mě držel rovnou si ji prohlédl, jakoby něco hledal. Hledal šrámy. Ach Bade k fyzickému sebe poškozování jsem ještě nedošel, ale jestli se mě Viktor ještě někdy dotkne tak s žiletkami šetřit nehodlám.

,,Georgi, mluv se mnou, bojím se o tebe."

Něco mi došlo. Bad by tu nezůstal, kdyby nemusel. Na Viktora si stěžoval už dřív a vždy snil o jiném místě. Nezůstal by tu pokut by ho někdo nepožádal. Bad je špeh! Viktor ho nikdy nepokládal za důležitého nebo jako nějakou hrozbu. Promyšlený tah Dreame, ale zapomněl jsi snad na mě? Proč by vystavoval Bada nebezpečí? Jak si může být tak jistej, že se teď nevydám za Viktorem a všechno mu neřeknu, ale na druhou stranu proč bych to dělal? Po tom co mi udělal. Nicméně tahle informace se mi bude hodit. Vždycky je dobré mít v rukávu nějakou informaci navíc, nikdy totiž nevíte co se může stát.

Otočil jsem se na něho a oplatil mu chladný pohled ač se všechen vztek znova dral přes všechno nahoru. Bylo nebezpečné být teď s někým. Všechny moje emoce byli, jak utržené z řetězu a nedaly se ovládat. Cítil jsem, že jestli mě Bad nenechá jít bude zle. Musím ho odehnat.

,,Georgi, mluv se mnou!" Naléhal.

,,Nic ti říkat nemusím Bade, co ti je do mě? Měl by ses raději držet dál než skončíš, jako ty dva idioti od Dreama! Umučení na hranici zdravé psychiky!"

,,Cože?"

,,Ano, drž se dál jinak skončíš stejně."

Vytrhl jsem svoje úzké zápěstí z jeho sevření a odešel.

Hoi Lidi! Pár týdnu v prčici a kapitola nikde. Ups. Omlouvám se hodně práce, málo času a lenost je kypí. Nic méně myslím, že depresivních kapitol s Georgem je už dost tak by bylo nois vrátit do hry už v příští kapitole Dreama nemyslíte? Já jo xd, ale dost spoilerů příští kapča by měla vyjít dřív než tahle omlouvám se za to vím, jak je nepříjemné, když knížka není aktivní a je chcíplá. Doufám, že se vám kapča líbila a doufám, že se neprobudím někde zkopaná v hrobě za neaktivitu. XD

Užívejte noci vaše Darkmendonss~<3