• My Gang boss •

70● Posedlost jeho krásou ●

Pohled: George

Místnosti se rozléval mrtví klid. Dreamovi slzy tiše dopadaly na Dristy tělo, které ještě stále tisknul ve svém objetí. Dream odhrnul svojí zkrvavěnou rukou pár blonďatých praménků z Dristy obličeje a něžným pohybem ruky jí zavřel její hluboké, prázdné oči. Její obličej se zdál najednou tak klidný.

Sledoval jsem Dreamův smutek ze ztráty sourozence. Vina se mi prolévala v žilách. Cítil jsem se hrozně. Bude mě teď nenávidět za to, že jsem mu zabil sestru? Strach mi silně drtili vnitřnost a ruka ve které jsem držel zbraň, jež způsobila tento čin, mě v dlani pálila.

Drista zabila, ale i přesto nad její smrtí někdo roní slzy. I přes tu provinilost, co probodávala moje tělo a ty odporné pocity, které mě mučili jsem pocítil žárlivost. Brečel by Dream i nad mnou? Napadlo mě na chvíli. Podíval jsem se na pistol ve své ruce a na malý okamžik jsem zatoužil to zjistit.

Dream něžně položil Dristy tělo na podlahu a do jejích rukou vložil polovinu její masky a polovinu své usmívající se masky. Polovinu její masky si schoval do mikiny a naposledy jí pohladil v jejích blonďatých vlasech než od jejího těla vstal a vydal se kulhavými kroky ke mě.

Těžce jsem polkl hořké sliny v mých ústech a rychle schoval pistol za svůj pásek od kalhot. Každý krok, kterým byl ke mě blíž byl jako zabořující se nůž do mého břicha. Cítil jsem se tak provinile. Nenávidí mě? Nekřičí, ale asi bude, jak by nemohl? Proč už nedá něco najevo? Ptal jsem se neustále sám sebe. Panikařil jsem ve svých myšlenkách.

Dream se přímo před mnou zastavil. Držel jsem svůj zrak dole, ale jeho silný pohled na mém obličeji mě násilně donutil mu opětovat oční kontakt. Pohlédnul jsem do jeho očí a pod silou jeho pohled jsem se rozklepal, jako papírová figurka ze slabého papíru.

,,Pojďme se od tuď dostat."

Řeknul a těžce svalil polovinou své váhy na mě. Chytil jsem ho a stabilizoval jeho vrávoravou rovnováhu. Až teď mi došla vážnost jeho zraněních. Vlastně jsem ani nechápal, jak je možné, že je schopen vůbec stát na svých vlastních nohou.

Vydali jsme se pryč ze sekuritní kanceláře a dveře od místnosti, které tiše klaply za našimi zády uvěznili v místnosti vše, co se v ní stalo.

.

.

.

.

.

Pokračovali jsem v tichosti chodbou k východu. Na začátku mi Dream tak těžký nepřišel, ale po nějaké době chůze mé tělo začaly opouštět síly. Dream na tom byl podobně. Sledoval jsem jak jeho chůze začínala být těží a jak se každý jeho krok stává pro něj těžší a bolestnější. Pozoroval jsem jak jeho obličej bledne a rosí se kapičkami potu. Jeho výraz se křivil do bolestného výrazu. Takhle to nepůjde. Musím jeho krvácející rány něčím zavázat abych zpomalil krvácení. Budeme muset zastavit. Řeknul jsem si v duchu a když jsem vháněl vzduch do svých plic abych to navrhnul Dreamovi šlápnul jsem nohou nakřivo na hranu podrážky své boty. Noha se mi smýkla a v kotníku mi bolestně zalupalo. Tohle jsem neustál a oba jsme se s Dreamem zřítili na zem. Dream bolestně zasyčel a já neměl daleko od ječení.

,,Jsi v pohodě Georgi?"

Zeptal se mě Dream, který se zatím vyškrábal do sedu a opřel se opatrně o stěnu chodby. Já jsem jen přiškrceně zakňučel na odpověď a svíjel se na zemi v neúprosné agonii bolesti. Pevně jsem si rukama držel svůj pravý kotník zatím co jsem sykal bolestí a kolébal se ze strany na stranu. Nevím, jestli se mi podaří si znova stabilně stoupnout.

,,Vypadá to, že si na chvíli budeme muset odpočinout."

Poznamenal Dream a zavřel na chvíli oči. Já jsem se po chvíli doškrábal k němu a opřel se vedle něj o zeď. Ustupující bolest mě přiváděla do nepopsatelně uvolněné nálady. Podíval jsem se na Dreamův obličej a nevědomě se do něj zahleděl. Bylo to pro mě stále něco nového. Jeho profil obličeje s jeho zavřenýma očima z mého pohledu vypadal tak nádherně. Ani pot mísící se s krví na jeho obličeji nedokázala pokazit tu krásu pod ní. Podrobně jsem pohledem zkoumal každý jeho rys a každou jeho jizvu na jeho obličeji. Zdálo se to tak nereálné. Nemohl jsem uvěřit, že se dívám na jeho obličej, zdálo se to jako sen. Ruku jsem nevědomky natáhnul k jeho obličeji. Chtěl jsem se dotknout jeho krásy, abych zjistil zdali to všechno není jen pouhý přelud, který si vymyslela moje představivost, aby uspokojila mé utrpení.

Pár centimetrů před jeho horkou pokožkou mě zastavil Dreamův ostrý pohled. Rychle jsem stáhnul k sobě ruku a podíval se někam jinam. Pravda. Nevím jestli mě nenávidí. Stále to nevím. Přitáhnul jsem si k sobě svoje nohy. Chtěl bych se tak moc dotknout jeho tváře.

Dreamův dotek na mé paži mě docela vylekal. Chytil mojí ruku, přivinul si mojí dlaň ke své tváři a unaveně se do ní opřel. Mé srdce poskočilo a tváře mi zčervenaly. Jeho teplo v mé chladné dlani ve mě vyvolalo nepopsatelnou radost, která se vzápětí obracela ve smutek.

,,P-promiň."

Zamumlal jsem. Dream zamručel a tázavě se na mě podíval.

,,Za co?"

Zeptal se jeho klidným neodolatelným hlasem.

,,Za Dristu."

Jakmile jsem řeknul její jméno, jakoby na mě dopadly všechny mé činy. Nedokázal jsem potlačit slzy. Zabořil jsem svůj obličej do svého lokte a snažil se zadržet v sobě vzlyky. Dream mě pohladil ve vlasech a přivinul si mě na jeho hruď. Rukou vjel do mých vlasů a konejšil mě malými pohyby v mých vlasech.

,,Nevyčítám ti to a ani tě za to nenávidím. Musel jsi to udělat jinak bych to musel udělat já."

V rukou jsem stisknul jeho krví ušpiněnou mikinu. Dream vzal moji bradu a naklonil si jí k sobě. Hleděli jsme si z velké blízkosti do očí a já se nemohl nabažit té zvláštní barvy jeho očí. Dream mi setřel slzy z tváří.

,,Pojďme už o tom nemluvit."

Řeknul a spojil naše rty. Stisknul jsem jeho mikinu a opřel se do polibku. Tohle jsem potřeboval. To neuvěřitelné mravenčení v mém břiše, které zahánělo tu nepříjemnou drtivost v mých střevech. Ten pocit klidu, který mi říkal, že je všechno v pořádku, protože je tu on. Rukama jsem chytil jeho tváře a přitáhnul jsem si ho blíž do polibku. To příjemné teplo, co sálalo z jeho těla bylo nepopsatelně příjemný. Bylo to něco po čem jsem už dobu prahnul. Po něčím teple.

Když se naše rty rozdělily dlouho jsme si hleděli do očí. Prsty jsem přejel po jeho velké jizvě a zní prsty sklouznul k jeho rtům.

Dream však od mě odvrátil svůj obličej. Jeho rty se hořce zkřivily a na čele mu vyrašilo několik vrásek. Proč? Zeptal jsem se sám sebe než jsem si vzpomněl, co mi jednou říkal. Kdysi jsem se ho zeptal proč nosí masku. Tehdy mi odpověděl, že kvůli jeho jizvám. Stydí se za své jizvy?

Něžně jsem chytil jeho bradu a snažil se otočit jeho obličej k sobě, ale Dream svůj obličej odklonil ještě víc od toho mého. Nechtěl se mi podívat do očí. Vzal jsem tedy jeho tváře do svých zjizvených dlaní a otočil ho ke mě. Setřel jsem z jeho obličeje krev a odhalil zřetelněji jeho jizvu s jeho pihami. Vypadá nádherně. Bylo to první slovo, co mi přišlo na mysl. Přiblížil jsem se k němu a věnoval jsem mu několik polibků na jeho jizvy. Pak jsem se od něho odtáhnul a klidným hlasem jsem mu řeknul.

,,Nejsme nádherní pro naše jizvy?"

Usmál jsem se na něj a dal si záležet, abych každý centimetr jeho dlouhé jizvy a ostatní malé jizvy políbil. Každou maličkou jizvu, která zdobila jeho nádherný obličej.

,,Jsi nádherný."

Řeknul jsem a vrhnul jsem se na jeho rty znova a nedovolil mu se odvrátit.

Má pravdu proč se trápit něčím co už nezměníme.