• My Gang boss •

14● Naděje hasne, jako poslední ●

Z poza dveří vycházela tlumená střelba a strašlivý křik. Upíral jsem ostře svůj zrak na velké železné dveře a nemohl odtrhnout oči. Srdce mi bušilo o stošest a málem vyzkočilo z hrudě. Měl jsem strach, ale zároveň jsem doufal v záchranu. Jen střípek naděje, že za těma dveřma je Bad nebo Karl... Ve Viktora jsem doufal nejméně. Po tom, jak mě poslal do háje o půlnoci, co mě unesli jsem získal k němu velký odpor. V hlouby duše jsem ho nenáviděl. Obviňoval jsem ho, že za tu bolest a všechno ostatní může on. Jen on.
Všechny svaly v mém těle byli napnuté, jak pružina a nechtěli se uvolnit.

V tu se dveře rozrazili. Střelba byla o něco hlasitější a bližší. Nadskočil jsem a všechny svaly mě zabolely.
Ve dveřích stáli zase jen ti potetovaní muži. Byli udýchaní a spocení, jak kdyby si to rozdávali za rohem.

Byl jsem upřímně zklamanej, že ve dveřích nestojí moji zachránci. Ale... ta střelba neustálá a byla blíž a blíž. To ve mě zanechávalo plápolájící naději.

,,Máme rozkazy odvést George pryč! Napadli nás!"

'Prosím ať je to Bad nebo Karl.'

,,Kdo?"

'Nechci tu být. .. Prosím...'

,,Dreamovi lidi!"

Zrzka se rozesmála až se divili i ti dva u v chodu. Zase vypadala, jako posedlý psychopat. Úsměv od ucha k uchu. Rozcuchané vlasy. Nejvíce mluvili její modré, chladné oči a její pistol v ruce s nápisem na boku "Bang".

,,Ještě jsme ho tu nezahlédli- "

,,Ale brzy se s ním seznámíme."

Rozvázali mě a hned na to mě zase svázali. Svázali mi ruce za záda a doslova mě vláčeli za sebou, jako kus špinavého hadru.

Vyšli jsme druhýma dveřma. Vláčeli mě dlouho temnou chodbou, kde nebylo zrovna příjemné teplo. Foukal tu silný průvan větru a ze stropu kapalo. Pod nohama čvachtala voda. Odvodil jsem si, že tahle chodba musí vést ven. Byla mi strašná zima.

Ozval se svištiví zvuk a oba dva muži padli na zem. Málem mě zavalila jejich velká nabušená těla, ale to mě zrzka stihla odstrčit tak, že jsem se seznámil během několika vteřin se zdí a podlahou na ráz. Žasl jsem nad její silou na to, že je to žena.

,,Dreame! Vylez! Vím, že jsi tady! Nemám v plánu po tobě střílet!"

Její rozesmátý hlas se chodbou rozléhal a ozvěna jen vracela tiché slovo střílet.... střílet. Několikrák vystřelila do tmy a zase se zachechtala. Je šílená.

Snažil jsem se postavit a někam utéct, ale neměl jsem žádnou sílu. Byl jsem nevyspalí, podrážděný a všechno mě bolelo. Podlomila se mi noha, když jsem se snažil vstát a padnul na zem k něčím botám. Povíval jsem se nahoru a všimnul si ve tmě předemnou vysoké postavy, ktera se zhora na mě dívala. Neviděl jsem ji do obličeje měla přez hlavu kapucu. Otočil jsem se na zrzku. Ta byla k nám otočená zády a střílela do tmy.

Postava si ke mě tiše dřepla a chytila mi bradu mezi dva prsty a nadzvednul ji tak, abych se mu podíval do obličeje lépe. Zaostřil jsem bílou věc. Masku? S.... úsměvem :) Zase on. Přiložil si prst k úsměvu na náznak, abych byl ticho. Už jsme se jednou viděli. Na to nešlo zapomenout. Nevím jestli mu mám věřit, ale v momentální době, bych věřil komukoliv jinému než té psychopatické holce, která je k nám právě zády a řve do chodby na druhé straně, co si sprostého v jiné řeči.

On mi přejel po tváři palcem já tiše syknul bolestí. Nato se ta psychopatka rychle obrátila a spustila na toho v masce palbu. On rychle uhnul do tmy a mě tam nechal ležet...

,,Ojojojojo! Někdo se nám tady přiblížil až nebezpečně blízko, jak vzrušující."

,,Proč ho zachraňujete? Vždyť do vaší party nepatří. Hmm nebo si z něho chcete udělat děvku? Pradva na kluka má fakt sexy úzké boky."

Zahamběně jsem zakňučel. Tohle jsem slyšet vážně nemusel.

,,Dreame!"

Šlápla jednou nohou na mě a já zasténal bolestí.Vystřelila zase několikrát do tmy až se ozval syčiví zvuk.

'Kolik toho sakra vystřílela?!'

Na zemi se začala oběvovat bílá nepřirozená mlha. Chtěl jsem se rychle posadit, abych to nemusel dýchat, ale ona na mě jestě více došlápla. Zadržel jsem dech a snažil se nedýchat, ale po pár kopancůch do břicha jsem byl přinucen se nadechnout proti své vůli. Zrak se mi rozostřil a hlava se mi zatočila.

Pohled z třetí osoby

Zrzka mířící stále do tmy kamsi neznáma si nedala pokoj. Z opačné strany než byla zrzka otočená vyšela vysoká postava v zelené mikině, ale to v té tmě nebylo jisté jestli je zelená. Nic nebylo jisté. Dream v ruce držel ucházející hasící přístroj, byl na několika místek proděravěný od kulek. Dream nadzvedl hasící přístroj nad hlavu a prostě a jednoduše ho po zrzce fláknul tak, že zrzka spadla vedle Georgova bezvládného těla. Dream vystoupil z tmy a bílé mlhy a rychle přišel k zrzce, kterou už moc dobře znal. Odkopnul ji pistole pryč z jejího dosahu, kdyby něco. Přišel rychle k napůl mimo Georgovi a vzal ho do své náruče. Zdálo se, že byl stále napůl při vědomí, ale tím si Dream v té tmě nebyl tak jistý. Chudák George byl celý pomlácený. Dream v sobě pocítil soucit, smutek a vstek. Sevřel lehce tělo hnědovláska. George i přes to, že byl napůl mimo si hlavu opřel o Dreamovo hruď tak že mohl poslouchat jeho pravidelné rány srdce. Kluka s maskou to trochu znervóznilo, ale když viděl ten klidný výraz... uklidnil se. Je to doba, co někoho nesl ve své hřející náručí. Překročil tělo zrzky a kráčel si to chodbou pryč v náručí člověka, který v něm budil tolik emocí, jako nikdo jiný.