• My Gang boss •

13● Jakou má krev barvu Georgi?! ●

Pohled Dreama

,,Dreame!"

,,Dreame! Musíme ti něco říct. Je to naléhavé!"

Přiřítili se do Community House dvě tornáda Karl a Sapnap. Oba byli strašně udýchaný. Vypadali jakoby právě běželi maratón. Uchechtl jsem se jim a chtěl přidat kousavou poznámku, ale jak jsem rychle otevřel pusu, tak jsem ji taky i rychle zavřel. Všechna sranda skončila, když se na mě Karl podíval. Jeho oči mluvili nejvíce. V jeho očích jsem viděl strach, smutek....bolest?

,,Já- my- no-"

Začal Karl, ale nemohl se vymáčknout. Zaleskly se mu oči a pár neposedných slz mu steklo po tváři. Tak to za něj vzal raději Sapnap.

,,Víš jak jsme byli v tom klubu poledance? A jak se tam připletl do toho skladu, kde byla ta přestřelka ten kluk s čokoládovíma vlasama?"

,,Ano, co s ním je volal snad na policii?"

,,Ne... unesliho."

,,Právě jsme přijeli z jeho bytu obrátili mu ho celý na ruby."

,,To je divné, proč by se zrovna Surm optěžoval s nějakým únosem? Proč ho nezabili rovnou?"

Řekl Dream monotóně a chladně, jako kdyby mu bylo jedno, že George umře, i když pravda byla jiná. Tu noc, kdy se viděl s hnědovláskem poprvé nemohl dostat z hlavy. Ty jeho chtíčné hnědé oči, hebká pokožka, ta jeho vůně. Myslel na něho v jednom kuse.
Jeho přítomnost ho měnila z chladného Dreama se stejným výrazem na masce při jakékoliv situaci na tak emočního člověka. Děsilo ho to, co ten kluk s ním dělal.

,,Dreame! Prosím! Musíme ho zachránit, vždyť je to neviný člověk! A je to naše chyba, že je v zajetí!"

Vyjekl Karl.

,,Tak neviný nebude, když ho nezabili rovnou. Musí mít něco, co ten gang Surm velmi zajímá. I když... možná se chtěli jen pobavit."

Pronesl Dream při vzpomínce na ty úzké boky a tak křehké tělíčko. Nedivil bych se kdyby ho chtěli jen pro zábavu. Jeho by ohnul každej.
Zatřepal hlavou, aby odehnal představy jeho polonahého těla.

,,Dreame musíme mu pomoc."

Přisvědčil Nick.

,,Dobře, probereme to s ostatními členy našeho gangu."

Pohled George

Bolest... bolest bylo to jediné, co jsem poslední hodiny cítil. Mokré tváře mě štípali a hořeli. Oči mě pálili a na jedno už jsem moc dobře neviděl skrze monokl a nateklinu. Z nosu mi tekla krev a nechtěla se zastavitm a ke všemu jsem se stihnul kousnout do jazyka.

,,Tak kam to schovala Georgi!"

,, ..."

,,UMÍŠ VŮBEC NA NĚCO ODPOVĚDĚT? JAKOU BARVU MÁ KREV GEORGI CO?"

Zařval na mě nasraný spíš přesraný muž. Ptal se na otázku na kterou jsem neznal odpověď. Nedávalo mi to smysl jaktože znají moji sestru? Moje sestra by se do něčeho takovéhleho určitě nezapletla. Ale...

Muž se napřahoval pro další pěst do obličeje, když v tu ji zastavila dívčí ruka.

,,Jestli chceš, aby něco řeknul tak ho musíme držet při vědomí. Podivej se. Však už je napůl v bezvědomí. Jestli bude úplně v bezvědomí tak nebude cítit bolest a to pak není zábava."

Ta zrzka byla pěkně na omylu. Ta neuvěřitelná bolest mi nedovolila spadnout do bezvědomí ani na půl.

,,Fajn!"

Řekl muž, ruku stáhl a odešel.
Podíval jsem se na zrzku. Ona mi jen oplatila mrtví pohled. Povzdechla si a někam odešla. Po pár minutách se vrátila s lékárničkou v ruce. Dřepla si na špičky předemě a začala mi utírat krev a dezinfikovat rány. Neměl jsem ponětí proč to dělá, když před několika hodinama to vypadalo, že mě ubodá nejbližší ostrou věcí, co tu najde.

,,Proč jsi to už neřekl mohl jsi mít o bolest méně."

,,Já- já nemám ponětí, co ode mě chcete a od kud znáte moje jméno a jméno mé zesnulé sestry!"

Řekl jsem lámavím hlasem. Všechno mě bolelo. Chtěl jsem teď být v něčím obětí doma zachmlaný pod peřinou v teple.

,,Hm? Zesnulé?"

Podivila se zrzka. Podívala se mi upřímě a hluboce do očí a snažila se v nich něco vyčíst. Její modrý chladný pohled mě děsil.

,,Ty to opravdu nevíš."

Konečně!

,,Ne...víš to, ale zatím o tom nevíš, že to víš."

Řekla a uchechtla se nad tím, jak věta vtipně zněla. Pro ní..

,,Něco mi říká, že se někdo blíží."

Ozvala se střelba a po ní hlasité rány.
Zrzka se pousmála a podívala se na mě.