• My Gang boss •

21● Jedem na nic nečekám ●

Mračna nad autobusovou zastávkou se začali barvit do různých modrošedých odstínů a z dálky se začalo ozývat poklidné tiché hřmění, které bylo ještě docela daleko. Zvedl se silný vítr, Badovi shodil kapucu z hlavy a pročechral mu hnědé krátké vlasy. Na průhlednou stříšku zastávky začali tiše dopadat malé kapičky vody. Začalo poprchávat. Bad stál sám na autobusové zastávce a čekal na autobus, který ho měl odvést domů. Už měl 20 minut zpoždění i přes to tam stál a čekal, jak tupec. 

 Z dálky se rozkřikl hlasitý motor neznámého vozidla. Hlasitý zvuk se rychle přibližoval. Zdálo se, že zvuk patří nějaké rychlokolce nebo motorce to zatím nebylo k rozeznání. Instinktivně si hnědovlásek stoupl dál od silnice, hlasitý zvuk se mu vůbec nelíbil. Všude se tu odrážela ozvěna takže nevěděl ani z jaké strany, by mohlo vozidlo přijet. Motor už byl tak hlasitý, že už to víc ani nešlo. Z daleké zatáčky se vyřítila světle modrá, černá motorka s jezdcem v černé bundě se světle modrými pruhy. Jeho helma byla sladěná s bundou a motorkou do stejné barvy světle modré s černým sklem přes oči. Když si neznámí jezdec všiml stojícího hnědovláska na bývalé zastávce, začal zpomalovat, jak se přibližoval začal rozpoznávat známé tvary. Zastavil úplně a ladně jednu nohu zpustil na zem a narovnal se z pololežaté polohy. Skrze černé skla na venek neprůhledné na motorkářské helmě se podíval na Bada, kterému naskočila husina a mráz po zádech přeběhl. Viděl, že Badovi není úplně jeho pohled příjemný a komu by taky byl, když na vás hledí neznámá postava s hřmějícím motorem drahé motorky, který až děsí a neprůhlednýma sklama přes oči, že dotyčnýmu nejde vidět do očí. Sundal si radši motorkářskou helmu a tím odhalil své  černé havraní vlasy s temně hnědýma očima a načokoládovělou pletí.

,, Ahoj em.... Bad?"

Badovi chvíli trvalo než rozpoznal tvář cizince. Byl to ten kluk, kterého potkal v Community house, pomohl mu najít George.

,,A-ahoj?"   

Řekl Bad bázlivě.

,,Doufám, že víš že tu autobusy asi už rok nejezdí."

,,Cože?"

,,Tahle zastávka se zrušila."

,,Jak to?!"

Vyhrkl Bad. Kluk na motorce se mu smál.

,,Máš štěstí, že jedu kolem."

Ušklíbnul se na Bada a poposunul se na motorce dopředu, aby za ním zůstalo místo.

,,C-co? Ne na tu věc nevlezu."

,,Proč? Bojíš se?"

Bad semknul rty k sobě tohle se mu úplně přiznávat nechtělo.

,,Jasně, že ne já jen-"

,,Neboj pojedu pomalu." 

Řekl flirtovně a mrkl na hnědovláska jedním okem. 

,,Fajn." 

Přišel k černovláskovi na nastartované motorce a ten mu hodil druhou motorkářskou helmu. Bad si ji nasadil, sklopil sklíčko přes oči a nejistě pohlédl na Skeppyho. Ten poplácal na místo za ním. Bad si trošku nemotorně sedl za něho. Už teď cítil, jak se mu svírají všechny svaly v těle a jak mu začíná žaludek odporovat. Rukama se chytil za modré výstupky na motorce, které se nacházeli za ním. Skeppy to rychle zaregistroval a hned vzal jeho ruce a přemístil je kolem jeho boků. Bad se zarazil a začas se pod helmou trochu červenat a vyčítat si, že na něco takového přistoupil. 

,,Nech je tam. Je to bezpečnější."

Rovnou ho černovlásek poučil o tom kam má dát nohy, že je nemá při jízdě sundavat a tak dále. Bad jen přikyvoval a hltal všechny informace. Když ho Skeppy upozornil na všeche důležité nastartoval znova motor, který se hned rozhlučel. Cítil, jak se za ním hnědovlásek napnul a zpevnil nevědomky svůj stisk kolem Skeppyho boků. Musel se nad tím usmát. Přidal plyn a rozjel se za účelem dopravit ho domů. 

Vítr fičel všude kolem a vydával občas hlasité pištící zvuky. Silnice, okolní krajina to všechno strašně rychle utíkalo. Slíbil, že pojede pomalu, ale tohle se zdálo Badovi až moc rychlé. Tělo měl ztuhlé a roztřesené. Chvílemi i zavíral oči. Asi si to moc neuvědomoval, ale křečovitě svíral Skeppyho, který si myslel, že brzy přestane dýchat. Uvolnil jednu ruku a položil ji na Badovi ruce. Ten si to uvědomil a povolil stisk a trošku se uvolnil. Začal si zvykat. Po nějaké době Skeppy sjel k motorkářské pumpě. Zaparkoval a sundal si helmu. Pohlédnul na spolujezdce za sebou a smál se na něj. 

,,Dobrý?"

,,To nebylo pomalý."

Řekl trochu naštvaně Bad a sundal si helmu. Rozhlédnul se kolem všude samé motorky. 

,,To bylo pomalé." 

,,Ne to nebylo. Proč jsme vlastně tady zastavili?"

,,Potřebuji si jen rychle pro něco skočit, počkej tady hned budu zpět." 

Nestihl ani odpovědět a už byl pryč. Bad si jen povzdechnul a usídlil se na motorce. Kožené sedlo bylo docela pohodlné rozhodně víc než se zdálo. Po chvíli čučení do blba se černovlásek vrátil s malou nakupovací taškou. Na rtech mu hrál radostný úsměv. Hnědovlásek se ho chtěl zeptat, co si koupil, ale pak si to radši rozmyslel, nechtěl do toho přeci jen strkat nos. Třeba je to nějaký osobního muffin. Uklidil taštičku s neznámým obsahem do úložného prostoru a pokračovali spolu v cestě. Muffin.

Když spolu dorazili na místo Badova bytu, byl čas se rozloučit.

,,Nebylo to tak špatné, že?"

Mrkl na Bada Skeppy a usmál se na něho. Skeppymu se jízda s ním strašně zamlouvala. Čekal, že bude problémová, co se týče vyklánění při zatáčkách. Když se spolujezdec vyklání jinak než řidič motorky motorka je špatně ovladatelná a tyto problémy s ním vůbec nebyli. Upřímně chtěl se s ním ještě projet. Měl to vzít obklikou k jeho domu, aby se jízda prodloužila.  

,,Jel jsi rychle!" 

Řekl nafučeně a vrátil mu pučenou helmu. Usmál se Skeppy a nasadil si zase zpátky helmu. 

,,Dobrou noc Badboyhalo."

Řekl mu celou přezdívku a přinutil motorku vydat hlasitý řev. S lehkým kývnutím směrek k Badovi se rozjel do hlučné ulice večerního města. 

,,Ahoj.."

Těžce vydechl pozdrav, který nestihl vyslovit v jeho přítomnosti a odebral se za lehkého šera do svého bytu.