• My Gang boss •

7● Kluk v žlutém ●

Hudba hlasitě hrála až to otřásalo pódiem. Byl tu ruch, že jsem skoro neslyšel své výdechy a nádechy. Několik lidí sedělo u mého pódia a zaujatě mě pozorovali. Vypadali, jako gangsteři. Byli potetovaní v nose a v ušímch měli piercing a popíjeli alkohol sledujíc mě, jak tancuju. Vypadali, že na někoho čekají.
Což tahle domněnka se mi potvrdila, když přišel po několika minutách k nim nějaký středně vysoký klučina s bílou páskou kolem hlavy, která byla díky reflektorům velmi výrazná. Do obličeje jsem mu neviděl skrze tmu a problikávající světla. Připadalo mi, ale že jsem ho už někde viděl.

Sedl si k nim. Byl jsem zvědaví. Vždycky už jako malého mě tyhle gangstři a podobné věci přitahovali.
Sjel jsem po tyči dolů a přešel na nízký tanec, což bylo větčinou válení se po zemi. Lajcky řečeno. Hudba, jako by najednou trochu stichla a já tak mohl slyšet více z rozhovoru potetovaných a toho s páskou.

,,On nepřijde?"

Zasmál se jeden z těch potetovaných. U stolu jich bylo 5. Dva sedící a tři stojící, hádám bodyguardi.
Ten s páskou byl chvíli ticho, ale pak hned vyjel.

,,Proč jste ho skopali?! Vždyť on s tím nemá nic společného."

,,Ale má už jen to, že patří do vašeho gangu- ...., že se znáte ho zatahuje do- ... ."

Odpověděl chladně ten na levo. Typoval bych, že bude jejich boss a ten na pravo jeho pravá ruka.
Ten s tou páskou vypadal dost naštvaně, ale najednou se uklidnil, jakoby se nechumelilo a opřel se do opěradla.

,,Co po nás chcete."

,,Ty souřadni- ... zakopaných dr-.... ."

Tomuhle jsen moc nerozuměl. Tak jsem se nenápadně přiblížil ještě trochu blíž.

,,Žádné nemáme."

,,Ale máte a jestli mi je do týdne neodevzdáte tak toho budete opravdu litovat."

Málem jsem slítnul z pódia, jak jsem nedával pozor, kam šahám a šlapu. Dva potetovaní odešli a ten z tou páskou se na mě podíval. Protočil jsem se na tyči a jen se točil dokola. On po chvíli odešel a já měl pauzu. Dokonale mi to vychází. Opatrně jsem následoval ty dva potetovaný. Zajímalo, by mě kam jdou a čím odjedou.
Moje zvědavost stoupla, když si to nějací dva namířili místo východu do skladu.

,,Pozor."

Vrazil do mě nějaký klučina. Když jsem se na něj podíval všimnul jsem si, že má kapucu a že z podkapuce mu vyčuhovali bílé šňůrky od pásky. Vešel do skladu za nima.

Do skladu většinou chodí lidi, co nemají zaplacený pokoj a chtěj se ehm.. olizovat. Tyhle se tam asi olizovat nebudou doufám. Opatrně jsem otevřel dveře od skladu a nakouknul tam. Bylo zhasnuto, jako vždy a ticho, jak po bitvě. Vlezl jsem dovnitř a za mnou hlasitě vrzli dveře a práskli sebou.

Místností se ozvalo jaké si cvaknutí a rázem se spustila hlasitá palba. Někdo na mě začal střílet. Rychle jsem se skrčil a pod návalem bolesti na levé noze a pravé ruce spadnul na zem.

Rychle jsem se odplazil do kouta a tam se schoulil do klubíčka. Skoro nic jsem přes svoje zběsile bušící srdce neslyšel. Byl jsem tak vyděšený.

,,DEJ TO DOLŮ! HNED!"

Opatrně jsem vykouknul z poza jednoho regálu za kterým jsem byl skovaný a spatřil dvě postavy, jak naproti sobě stojí. Byl to ten s tou páskou a jeden z těch potetovaných. Mířili na sebe pistolí a řvali po sobě.
'Počkat nešli dotoho skladu dva?' Rozhlédnul jsem se a uviděl druheho bezvládně ležet na zemi. Z hlavy mu tekla krev a dělala mu pod hlavou velkou kaluž rudé krve.
'Panebože on je mrtvý!'

Vystrašeně jsem se namáčknul zpátky na zeď za sebou. Rozklepali se mi ruce. Nemohl jsem kontrolovat svůj zrychlený dech.

,,VYKAŠLI SE NA TO!"

,,DRŽ KLAPAČKU!"

Zacpal jsem si uši nechtěl jsem nic slyšet. Bál jsme se. Přitáhnul jsem si kolena k sobě a schoulil se do klubíčka, ale i přes zacpané uši jsem uslyšel jeden pronikaví výstřel. Vylekal jsem se a rychle se rozběhnul ke dveřím. Prásknul jsem za sebou dveřmi a rozběhnul se do šaten.

Opřel jsem se o svoji skříňku a zhluboka dýchal. Cítil jsem, jak mi po ruce stéká teplá tekutina. Podíval jsem se a všimnul si, že mi krvácí ruka... a noha.

Dobelhal jsem se ke sve tašce a vytáhl z ní mobil. Třesoucími se prsty jsem s několika překlepy vyťukal 911.
Váhal jsem nad stisknutím toho zeleného tlačítka, když v tu jsem ucítil na své ruce něčí studený dotek. Z obrazovky od telefonu jsem se podíval před sebe a spatřil vysokou postavu v žluté mikině. Podíval jsem se víš a setkal se s bílou maskou a s úsměvavým smajlíkem nakreslený na masce :)

Prudce mě přimáčkl ke skříňkám až jsem cítil pod zády, jak se skříňka lehce prohula. Vytrhl mi mobil z ruky a hodil ho zpátky do tašky. Chytil mi jednou rukou ruce a přimáčkl je nad moji hlavu, tak abych se nemohl hýbat. Chvíli mě pozoroval než zvednul jednu ruku. Rozklepal jsem se a zavřel oči. Byl jsem připravený na jakoukoliv bolest, ježne... žádná nepřicházela. Cítil jsem, jak mi něco přejelo po tváři. To mě donutilo otevřít jedno oko a podívat se, co se děje. On... palcem přejížděl po mé líci.
Sice měl na sobě masku, ale jako bych z něj cítil soucit? Něhu? Jak přejížděl palcem po mé tváři tak jsem se začal uvolňovat. Bylo to uklidňující a příjemné.

Ruku z moji tváře sundal, když viděl, že jsem klidný a já trochu posmutněl. Chtěl jsem, aby pokračoval. Bylo to tak příjemné. Rukou přešel k moji ráně na ruce a lehce přes ní přejel. Syknul jsem a lehce sebou škubnul.

,,Máš štěstí kulka tě jen škrábla."

Ozval se příjemný a klidný hlas. Jeho hlas ve mě vzbuzoval pocit bezpečí a klidu, i přes to že mi pevně svíral ruce nad hlavou a byl ke mě přimáčknutý.

,,Měl by sis to vydenzinfikovat, aby se to nezanítilo."

Pronesl klidně.

,,Mohlo by to být pak dost nepříjemné."

Poslední slovo vyslovil tak nežně a při tom tak dravě.
Nemohl jsem pochopit, co se to se mnou děje. Byl jsem tak bezbraný, tak klidný, oddaný, poslušný, jako omámený. Možná jsem už tak na dně, že už mě utěšuje i nějaký random tejpek a né Viktor.

Rukou opatrně sjel dolů. Jakmile se dotknul z vnitřní strany mého stehna. Rychle jsem se probudil. Silně jsem ho kopnul nohou a on mě pustil. Odstoupil pár kroků dozadu a jednou rukou se chytnul za podbřišek.

,,Klid, chtěl jsem ti jen prohlídnout ránu na tvé noze, jestli není moc hluboká."

Odpověděl klidně a na obranu zvednul ruce. Ta jeho podivná maska ve mě vzbuzovala, co si podivného. Měl jsem takové smíšené pocity strachu, zvídavosti, vzrušení a dalších pocitů které jsem nechápal. 'Co asi skrývá pod tou maskou.' Byla první otáska, která mě napadla.

Ze skadu se ozval další výstřel. Vylekal jsem se, sjel po skřínce a skrčil se. Ten kluk v žlutém ke mě rychle přišel a podepřel mě. Voněl překrásně. Trochu mě přitisknul na skříňku a jeho maskou se přiblížil k mému uchu.

,,Ošetři se. Vrať se zpátky na pódium a otírej se o tu tyč svím nádherným tělíčkem, jako do teď. Jestli někomu něco řekneš tak věř, že nechci ublížit tak překrásnému stvoření, jako jsi ty."

Zašeptal mi svůdně do ucha až se mi napnulo celé tělo a lehce otřásnlo. Trochu mě to děsilo, ale zároveň nesmírně vzrušovalo a přitahovalo 'Co se to se mnou děje?!'

,,Rozumíš?!"

Řekl najednou pevným dominantním hlasem. Zavřel jsem oči a zakýval hlavou na náznak, že budu mlčet.
Odtáhnul se a než jsem stihnul otevřít oči vypařil se pryč.