• My Gang boss •

57● Medová whisky ●

2:51

Pohled: Schlatt

Seděl jsem skrčený za barovým pultem a sledoval na hodinkách na svém zápěstí, jak se malá ručička pro sekundy až dráždivě pomalu pohybuje. Zády jsem byl opřený o bar a když jsem zrovna pohledem nehypnotizoval čas, pozoroval jsem, jak se světlo ze žárovek odráží od skla alkoholu vyskládaný za barovým pultem v poličce. Při tom dlouhém čekání mi vyschlo v ústech. Místo vody však moje chuťové buňky prahly touhou pocítit tu pálivou, nasládlost medové whisky. Moje oči vyhledali velmi rychle přesně tu lahev s nazlátlým obsahem a velkým čitelným nápisem Jack Daniels. Věděl jsem přesně kde je, jelikož jsem tu už nějakou chvíli dělal barmana. Suše jsem polkl. Právě dneska je ten den, kdybych se chtěl opravdu zlít, jako každej jinej den. Ruce mě svědili, jako kdybych měl lišej. Touha mít všechno ultralevě v prdeli a mít bezstarostnou chvíli mě přemáhala.

Skousnul jsem si spodní ret a pozvednul dvakrát obočí s upřeným pohledem plný touhy na tu sexy nenačatou flašku. Už jen její tvary a barva samotná mi nedovolovala odtrhnout oči. Jak bych mohl jen pomyslet na to, že bych takovou lákavou nabídku odmítnul? Stojí tam tak sama opuštěná a nedotknutá. Co by se mohlo jen stát po pár malých nevinných doušcích jejího tekutého obsahu. Jsem tu přece sám jen já a bar plnýho chlastu, co by se mohlo jen pokazit.

O čtyři minuty později...

,,HAHAHAHA JEN POJĎTE DO MĚ VY NADOPOVANÝ SEXOUŠI. MÁM NA VÁS ŘÁDKOVAČ NA BRAMBORY!"

Stál jsem na barovém pultě v jedné ruce koště a v druhé vypitou flašku od whisky a smál se na celé kolo těm debilům, co neumí ani prorazit zabarikádované dveře. Cítil jsem se jako dobyvatel Mount Everestu ne... jako krotitel býku! Ten stůl se tak kroutí a točí, že udržet se na něm chce ocenění Nobelovky.

Padnul jsem na kolena a obkročmo sedě na baru.

,,AHA JEN POČKEJ JÁ TĚ ZKROTÍM! "

Ten stůl sebou tak házel, že jsem z něho sletěl a praštil se do hlavy.

,,Uh- DobRÝ jSeM V PoHodě."

Jak jsem tak ležel na zemi a pozoroval, jak se strop podivně pohybuje, mě obklopil mlhavý pocit, že jsem měl něco velmi důležitého udělat. Zvednul jsem ruku k osvětlení na stropě, abych zastínil světlo, co mi tak intenzivně svítilo do obličeje a při tom podvědomě zaostřil na své zápěstí...3:02...

Prudce jsem vyletěl do sedu 3:02! Kurva ve 2:58 jsem měl vyhodit jističe!

Odhodil jsem prázdnou flašku od chlastu, která se roztříštila o roh barového pultu a snažil se rychle postavit. Mé nohy se však podlamovali a vše se stále točilo. Drápal jsem se po poličkách s alkoholem a snažil se dosáhnout na spínač vedle poličky. Místo něho jsem však chmatal zeď.

Když se mi úspěšně podařilo otevřít plastová dvířka přede mnou se objevilo několik spínačů. Mysli, MYSLI ten velký červený spínač dole vypadá, jako hlavní spínač! Počkat... vždyť tu jsou DVA ČERVENÝ SPÍNAČE jeden nahoře druhý dole! Sice jsem stál na jednom místě, ale furt jsem padal do boku, jako bych stál na nakloněné rovině. Doprdele proč jsou tu DVA ČERVENÝ SPÍNAČE! Dobře tak třeba zmáčknu ten dole. Snažil jsem se mezi velkým množstvím malých spínačů trefit ten velký červený dole, ale místo toho jsem trefil asi šest malých a k mému štěstí byl jeden k osvětlení nad barem.

Všechno najednou ztratilo svůj lesk a barvu. Všechno bylo rozmazaný tmou a obrysy spínačů byli těžko rozeznatelný. Takže né jenom, že jsem se nedokázal trefit do toho pitomího, červenýho, velkýho spínače, ale už jsem ani nerozpoznával, kde končí a kde začíná. Viděl jsem hovno, ale i přesto se mi nakonec podařilo trefit ten správný spínač. Ozval se jakýsi divný zvuk a v celé hlavní místnosti vypadla elektřina. Trefa!

Očekával jsem, že se světla hned zpátky nahodí, ale ono nic všude se stále rozprostírala hustá tma. Tma, tma, tma a nic jiného. Dohajzlu asi jsem to posral. V té tmě byly rána na dveře ještě děsivější a skoro se zdáli hlasitější než za světla. Co teď? Mám tu čekat? Nebo je nahodit zase nazpátek? Quackity řekl, že po vyhození pojistek se máme hned všichni přesunout do suterénu.

Ozvala se obří rána a hlasitý praskot. Ohlédnul jsem se ke dveřím a zíral, jak půlka barikáda letí k zemi. Další silná, hlasitá rána a zbytek barikády letěl k zemi taky. Rány byli tak silné, jako kdyby do dveřích naráželo sto divokých býků.

,,Tak tady nebudu čekat ani minutu."

Rychle jsem se začal kymácet pryč od baru směrem k suterénu. Šlo to těžce a pomalu, jelikož se mi podlaha pod nohama kroutila a nakláněla do boků, jako bych byl na palubě lodi rozbouřeného moře. Nejhorší byl přechod od baru ke stěně. Neměl jsem se o co opírat a rovnováha byla neovladatelná, ale po tomto úseku, kdy jsem chtěl zlíbat nohy zdi jsem se ohlédnul k barovému pultu. Bylo mi toho chlastu líto, věděl jsem, že ho rozstřílí. Měl jsem si nějaké flašky nacpat do kapes.

Jen co mi na mysl přišla myšlenka, že bych si skočil pro pár flašek zpátky k baru se ozvalo tak výrazné, zatraceně hlasité až ohlušující praskání až mi z toho zalehly uši. Ozvěna střelby se odrážela hlavní místností kasina a dovnitř pronikala skrze velkou díru ve dveřích. Vykuleně jsem zíral na tu obří díru ve dveřích a divil se proč jí nikdo hned nevniká dovnitř, ale vzápětí jsem pochopil proč. Obří objekt vrazil do díry ve dveřích, jako dick na sweetspot a ještě víc ji zvětšil.

,,CO TO KURVA JE ZA OBŘÍ KLACEK!?"

Vyjeveně jsem na to zíral a přemýšlel zda-li v tom alkoholu nebyl náhodou přimíchaný i koks. Barikáda je definitivně v hajzlu. Musím do suterénu.

Zakopával jsem o svoje vlastní nohy, ale naštěstí už jsem nebyl tak daleko od schodů do suterénu. Když jsem se rychle skryl za roh u schodů do suterénu slyšel jsem, jak se za mnou spustila prudká sprška nábojů. Definitivně to byli střeli z kulometu určitě to střílí Alyssa a někde bude i Tina.

Naštěstí při schodech do suterénu bylo zábradlí a tak zatím, co jsem scházel opatrně schody dolů jsem se přidržoval zábradlí. Jenže jelikož světla v celém kasině ještě nenaskočila dole v suterénu nebylo naprosto nic k vidění. Všude byla tak hustá tma, že by se dala krájet. Nahmatával jsem zeď a podél ní šel ač jsem neměl naprostýho šajna kam. Všude byla tma a ticho a tyhle dva faktory na mě vytvářeli jakýsi úzkostlivý tlak. Sakra kde mám telefon... Prohmatával jsem svoje kapsy, ale telefon nikde. Uvědomění, že stojím v naprosté temnotě bez jediného zdroje světla mě zanechávala opravdu klidným. Ruce se mi třásly nervozitou a potily se. Dnešek už nemůže být horší... Bohužel mohl a ještě horší bude.

V té absolutní tmě se, co si mihlo...