• My Gang boss •

8● Mizející stopa ●

,,Co se kurva stalo v mém skladě? Jak je doprdele možné, že ráno ve SVÉM skladě najdu- .......... Ne už jsem se ho zbavil, ale co až mi bude slídit po klubu policie?!"

Vzbudil mě Viktorův rozdurděný hlas. Vyhoupl jsem se ospale do sedu na úzkou černou postel v neznámém prostředí a snažil se pochopit, kde to vlastně jsem. Až po chvíli mi došlo, že jsem po tom incidentu v tom skladu se rozhodl přespat tady v klubu, jelikož Viktor nechtěl domů. Prej měl ještě nějaké zařizování a já nechtěl být doma sám. Kvuli tomu, jak jsem byl vystrašný.

O té střelbě a o tom, že mě zranili jsem nikomu neřekl, jak říkal ten kluk v žluté mikině. Mlčel jsem, ale i přes to mi připadalo, že Viktor něco ví. Choval se divně.

Zíral jsem na jeho nudné záda, pořád zabalený v tenké dece a snažil se pochopit o čem nebo s kým mluví, ale na to jsem byl až moc ospalý a líný, abych porozuměl o co jde.

,,Agh! Příště aspoň po sobě zakryjte stopy! Nechci mít tady ty čmuchavý poldy."

Zavěsil a když se na mě otočil stuhl. Naklonil jsem hlavu na jednu stranu a tázavě se na něj díval.

,,Dobré ráno, jak jsi se vyspal."

Zamžoural jsem očima a ospale si zývnul. Popravdě nevyspal jsem se vůbec. Celou noc jsem probdil. Nemohl jsem dostat z hlavy toho kluka v žlutém a tu střelbu. Taky mě pálily ty škrábance od kulek, jak jsem ležel.

,,Špatně neležel jsi tu u mě."

Poznamenal jsem smutně a udělal psí oči. Nebaví mě usínat sám. Je mi zima. Je mi smutno...

,,Ano, protože jsem na tebe naštvaný. Jen tak si odejdeš z bytu a neřekneš mi kam jdeš a ještě se přes 2 noci neukážeš ani nezavoláš."

,,Promiň, potřeboval jsem- "

,,Ne, takovéhle trapné výmluvy si nech. "

Sakra je mi 24 můžu si dělat, co chci! I když ho trochu chápu má o mě jen strach. Otřásl jsem se zimou. Už se nadechoval pro další slova, ale já ho hned přerušil.

,,S kým jsi to volal?"

Zarazil se a chvíli přemýšlel až po chvíli něco z něj vypadlo.

,,A-ale jen s moji m-matkou."

A kdo tady má trapné výmluvy. Nadzvednul jsem jedno obočí a dráždil ho svým pohledem. Vím, jak to nenávidí, když na něj někdo civí. Podrážděně se otočil ke mě zády a otráveně řeknul.

,,George, mám tady ještě práci, bež se vyspat domů."

,,Nechci být sááám doma."

Zakňučel jsem smutně.

,,Tak to máš blbý já domu nejdu."

S těmito slovy odešel pryč. Trochu jsem posmutněl a šel se převléct. Došel jsem na záchod, kde jsem se spatřip v zrcadle. Leknul jsem se svého odrazu.

Oční linky, rtěnka, řasenka a všechen make-up jsem měl rozmazaný úplně všude. Vypadal jsem jak, mrtvola co právě vylezla z hrobu. Večer jsem si ho asi zapomněl smít.

Dal jsem se trochu do pucu a převlékl se do černého roláku a vzal si šedé tepláky. Nechtěl jsem si brát na sebe výrazné barvy. Chtěl jsem se jen ztratit v davu.... asi kvuli tomu, co se stalo.

Chodil jsem po místnosti sem tam a rozhodoval se jestli tedy půjdu nebo nepůjdu domů. Po té střelbě jsem nechtěl být sám. Tak mě napadlo, že bych mohl být s Karlem, protože Bad teď něco měl. Napsal jsem mu, jestli by nechtěl jít do kavárny. Rychle odpověděl, že prý klidně by mohl. Kouknul jsem se na hodinky 11:06 domluvili jsme se na půl dvanáctou a tak jsem si pozbíral svoje věci a vydal se k východu.

Procházel jsem kolem železných dveří, které vedli do skladu. Chtěl jsem se jim obloukem vyhnout, ale něco. . mě tam táhlo. Opatrně jsem se dotknul chladných železných dveří, které mě na dotek studily a z tichým vrznutím jsem je otevřel. Nyní jsem stál na práhnu té temné místnosti, kde nebyli okna. Předemnou se rozprostírala černá černota, která moje oči přitahovala a nutila mě zaostřit na něco lesklého ve tmě.

Překročil jsem práh temné místnosti a do nosu mě praštil železný pach krve. Nahmatal jsem vypínač na boku stěny vedle dveří. Místnost se rázem zaplnila světlem a odhalila regály s různými kostými a podobnými věcmy. Vykoukl jsem z jednoho regálu a spatřil velkou zaschlou kaluž krve, která už napůl byla pryč. Tělo nikde, ale u kaluže ležel lesklý kýbl s vodou a hadrem. Vypadalo to, že někdo chtěl zakrýt stopy. Pokoušel se to někdo smít.
'Viktor.' Jako kdyby někdo zašeptal jeho jméno. On a ten rozhovor ráno... Ne.. Proč by něco takového dělal? Zavolal by policii... doufám. I když policisti by musely zavřít klub a to by on nesnesl. Zatřepal jsem hlavou. Ne.. to by neudělal zavolal by policii určitě! .... Ale já ji taky nezavolal.

Musel jsem jít, aby na mě Karl nečekal. Zhasl jsem a s tisícemi otázek na které jsem neznal odpověď jsem opustil tuto místnost.