• My Gang boss •

39● Palouček klidu ●

Tlumené světlo osvěcovalo malý salónek a moje podium, které se lehce chvělo hudbou, co byla puštěná v salónku. Sklenky plné tvrdého alkoholu s ledem nevýrazně cinkaly a jejich sklo se v osvětlení reflektorů byštily, jako křišťály. Celé tohle by působilo příjemnou atmosféru, kdyby se místností nenesla ostře vedoucí konverzace mezi Dreamem a Viktor. Pozoroval jsem je z podia. Tedy spíše Dreama. Každý jeho pohyb i přes užíravý pocit uvnitř sebe. Dream dal Viktorovi výhodnou nabítku na výměnu Anta a Puffy, ale ten umanutý, arogantní kokot ho odmítl na celé čáře. Když celá lahev alkoholu se vypařila, Viktor řekl že jde pro další. Vstal a dveřmi rychle odešel. Zůstal jsem v místnosti jen já a Dream. Místnost se rychle naplnila tichem, i přes ztlumenou strip hudbu.
Otočil jsem se na tyči k němu zády, abych se nemusel setkat s jeho pohledem. I přes to, že měl masku jeho pohled šel dost dobře cítit. Bylo to jako když na vás někdo tlačí. Až po chvilce tancovaní jsem si začal uvědomovat, že mu vystavuju celé svoje pozadí a že má na něj určitě dobrý výhled. Cítil jsem jeho pohled na svých zádech a neudržel se. Kašlu na ten sžíravý pocit uvnitř sebe ať na něj klidně chcípnu, ale tohle udělat musím. Skousl jsem si ret a předklonil jsem se a tím vylepšil jeho výhled. Pomalu jsem rukama sjížděl po tyči dolů až jsem se rukama chytil za kotníky. Lehce jsem se ušklíbl a prudce se vytáhl z pozice nahoru. Ladně jsem se obtočil kolem tyče a velmi důkladně se o ni otřel. Odvážil jsem se a otočil se. Byl jsem až příliš zvědavý. Musel jsem se usmát nad tím, co jsem viděl. Dream zatínal prsty do gauče. Jeho ramena byla napnutá a celý seděl ztuhle. Bavil jsem se dokud se do místnosti nevrátil Viktor s další flaškou alkoholu. Všechny emoce se na mě znova navalili a já pociťoval znova tíseň. Usedl na gauč naproti Dreamovi a nalil si plnou sklenku teď už průzračně čisté tekutiny. Věděl jsem že se zase ožere. Přejel mi mráz po zádech při představě, že bych s ním musel být když je ožralý. Čeho všeho by byl schopný?

,,George? Pojď sem."

Řekl Viktor trochu už připitě. Ani za boha jsem neměl v plánu opustit svoje podium, ale když jsem viděl jeho pohled, seskočil jsem a vydal se k němu. Co jsem k němu přišel mě ztáhl za ruku a já dopadl napříč na jeho klín. Napřáhl se a silně mě přetáhl přes zadek. Celým tělem mi projel odpor. Začal jsem se kroutit a snažit se dostat pryč.

,,Georgi, ty děvko!"

Vykřikl, když jsem mu dal asi kolenem do koulí. Chytil mě za pačesy a zatáhl za ně směrem dolů.

,,Není rozkošný? Co takhle kdyby mi vykouř-"

Zoufale jsem zakňučel a podíval se nad sebe. Dream se natáhnul přes celý stůl a teď drtil Viktorovo zápěstí ve které držel moje vlasy. Viktor povolil stisk a já rychle vyskočil na nohy a už utíkal pryč. Utíkal jsem chobdou až jsem doběhnul do šatny. Slyšel jsem za sebou kroky, které se rychle přibližovaly.

,,Georgi? Georgi! Počkej."

Slyšel jsem za sebou Dreamuv hlas. Bál jsem se a tak jsem nezastavoval až mě něco chytilo ze zadu za ruku a přimáčklo ke zdi. Ruce mi uvěznil v rovině mých ramen a tak jsem byl vystaven jen jemu.

,,Georgi přestaň se vzmítat."

Řekl když jsem se snažil dostat pryč, ale po chvili jsem přestal. Možná jsem ani už odporovat nechtěl. Stále se ve mě misilo vzrušení, pokušení a pocity přelévající se do deprese. Bylo to jako když si dáte kafe a do něho místo cukru dáte sůl. Bylo mi.... divně. Mlčky jsme se pozorovali. Ani jeden neměl chuť začít konverzaci. Oba jsme věděli, že jsem na odlišných stranách a že je to problém.

,,Jsi v pořádku?"

Jeho hlas byl mírný, ale i přes to mi naskočila husí kůže. Po tváři mi stekla jedna slza. Dream povolil stisk na mých rukou a jednou rukou mě pohladil po tváři a setřel mi slzu, co se vydrala napovrh, i přes veškerou moji snahu. Proč je tady? Proč mě zachránil před Viktorem? Má mě nenávidět!

,,Georgi, vím že jsi to neudělal. Sice nemám žádné důkazy, ale určitě se nějaké najdou."

Palcem dělal na mé tváři uklidňující kroužky. Opřel jsem se do jeho dlaně a vnímal sající teplo. Chtěl jsem tak zůstat, ale nemohl jsem. Ta vědomost toho co jsem udělal mě ničila. Odtrhnul jsme se z jeho dlaně a vymanil se od něho na pár kroků.

,,Ano neudělal jsem to, ale víš co jsem udělala? Mučil je! Puffy a Anta! Mučil jsem je psychycky i fyzicky!"

Zakřičel jsem na něho a z očí se mi vykoulelo pár dalších pálivých slz.

,,Tak neztrácej tady se mnou čas a řekni, že mě nenávidíš! Řekni, že mě už v životě nechceš vidět! NENÁVIDĚJ MĚ!"

I když jsem mu vykřičel pravdu do té jeho pitomé masky on neustoupil ani o krok naopak. Přistoupil ke mě blíž a uvěznil mě v silném objetí. Jednu ruku obmotal kolem mého pasu, který si přitáhl k sobě a druhou rukou zajel do mých vlasů a lehce zatlačil moji hlavu do jeho hrudi.
Bylo to... nepopsatelné... Nepopsatelný vír emocí se zbouřil a poté hned ustal, jako klidné moře po bouřce, tiše šumící bez velkých vln emocí. V těle se mi rozlil klid. Dlouho postradatelný klid. Jako kdybych po té dlouhé době našel palouček klidu, jako kdyby všechno zase dávalo smysl.

Když je tu on.