wrecked | p.jm ✔️

9. Kapitola

Grace's pov

Když konečně nadešel den odletu, ještě jsem zběsile začala hrabat v kufru a zkoumat, zda mám vše.

BTS měli soukromé letadlo a popravdě mě to docela těšilo, protože mi to vyhovuje víc než být v letadle s ostatními lidmi.

„Natěšená?" zeptal se Jin. Seděla jsem opět s ním, jelikož si vedle sebe nechal místo právě pro mě.

„Spíš dost podělaná." poznamenala jsem a on se zasmál.

„Proč? Nebudeš nás líčit poprvé." dloubl do mě loktem.

„Protože Jimmy Fallon, to je teprve něco. Koukám na něj už několik let a teď budu já tou osobou, která líčí hosty. Bože můj, co když něco zkazím?" řekla jsem a nervózně si prohrábla své blonďaté vlasy.

„Nezkazíš. Jsi šikovná a vše půjde dobře. Kdyby ses takhle měla stresovat pokaždé, tak se z toho zblázníš. Musíš si taky trochu věřit." otočil se k nám Hobi, který seděl před námi.

„Jak se znám, budu se nervovat pokaždé. Ale děkuji." řekla jsem se smíchem.

„A teď jdu spát." dodala jsem, když už jsem nedokázala potlačit zívnutí.

„Mám být polštář?" zeptal se Jin a poklepal si na rameno. Já se jen zasmála a opřela si hlavu o jeho rameno. Jin bude nejspíš můj polštář pokaždé, když někam pojedeme nebo poletíme.

<><><>

Když jsme konečně přiletěli, čekalo nás jako první ubytování na hotelu. Měla jsem pokoj opět sama, jelikož jsem osobně řekla Sejinovi, že mi to vyhovuje víc a zda by to nešlo takto zařídit. On souhlasil a já za to byla ráda.

Musím říct, že pokoje byly doopravdy obrovské. Kluci měli pokoje po dvou, jen jeden byl po třech a byly doopravdy prostorné. Nejspíš mě hotelové pokoje, do kterých jezdíme, nikdy nepřestanou překvapovat.

Seděla jsem společně se všemi kluky v pokoji, který obývali Jungkook a Jin.
Už zítra je čeká večer u Jimmyho.

Usadila jsem se na koberec a opřela se zády o postel, na které seděl Tae. Ten se najednou dotkl mých vlasů a jemně mi je prsty prohrábl.

„Copak děláš?" zeptala jsem se s lehkým úsměvem na rtech.

„Jen si tak hraju. Nevadí ti to?" zeptal se.

„Jasně, že ne. Stejně si je budu dnes mýt." pokrčila jsem rameny a nechala ho, ať si hraje s mými vlasy.

„Naše nové album vychází za pár dní. Jsem snad ještě víc nervózní než posledně." zamumlal Jungkook.

„Taky jsem nervózní, ale cítím, že to dopadne dobře." řekl Namjoon a věnoval mu povzbudivý úsměv.

„Já si jsem na sto procent jistá, že se to bude všem líbit." usmála jsem se.

„Jak si můžeš být tak jistá? Vždyť jsi to ani neslyšela." zakňučel Jungkook. Bylo vidět, že má vážně nervy.

„To jsem sice neslyšela, ale zpíváte moc krásně, máte smysluplné a povedené texty, dáváte si na všem záležet. Nevidím důvod, proč by to mělo dopadnout špatně. Věřím ve vás." řekla jsem.

„Už jsem ti řekl, že jsi skvělá?" zeptal se Hobi a já stydlivě sklopila zrak k zemi.

„Nejsem." špitla jsem.

„Ale ano, jsi. Umíš nás podpořit a jsi hrozně hodná holka, Grace. A upřímně a z celého srdce ti děkuji za to, že na nás nehledíš jako na sedm známých lidí, ale díváš se na nás tak, jako bychom byli jen obyčejní, což vlastně jsme." řekl Namjoon. Já se jen červenala a usmívala se. Popravdě jsem nikdy nevěděla, co odpovídat na komplimenty.

„Hotovo." zamumlal Tae, když přestal se zaplétáním mých vlasů. Položila jsem dlaň zezadu na svou hlavu a sjela s ní až dolů.

„To je copánek?" zeptala jsem se a s úsměvem se na něj otočila.

„Mhm." zamumlal souhlasně Tae. Já mu jen poděkovala a poté jsem téměř nadskočila leknutím, když mi zazvonil mobil. Byla to Jacqueline.

„Jen to rychle zvednu." řekla jsem a zvedla jsem se ze země. Zamířila jsem na chodbu a zvedla jí to.

„Ahoj, Jackie." pozdravila jsem.

„No, ahoj. Vylez před hotel." řekla.

„Cože?" nadzvedla jsem nechápavě obočí.

„Jsem před hotelem, tak mě pojď pozdravit." řekla Jacqueline se smíchem a já pootevřela ústa. Jackie se mě sice předevčírem po telefonu ptala, v jakém hotelu jsme ubytování, ale nenapadlo mě, že by za mnou přijela.

Vyběhla jsem před hotel a s úsměvem se vrhla na svou kamarádku, abych ji pevně objala.

„Ty jsi za mnou přijela." vydechla jsem.

„Ano, přijela. Tolik příležitosti asi mít nebudu, takže jsem toho musela využít teď." odpověděla. Odtáhla jsem se od ní a posadily jsme se na obrubník před hotelem.

„Co je nového?" zeptala jsem se jí.

„Vážně se mě ptáš, co je u mě nového? Spíš ty mi vyprávěj." vybídla mě.

A tak jsem jí začala o všem vyprávět. Jak si to tu užívám, jak jsou na mě všichni milí a chovají se ke mně tak, jako bychom se znali už léta.

„Moc ti to přeju. Rozumíš si se všemi z nich?" zeptala se a dala mi ruku kolem ramen.

„Ano." přikývla jsem. To ale nebyla tak úplně pravda. Co se týče Jimina, neustále mě ignoroval a musím říct, že mi to vážně lezlo na nervy. Popravdě mi stále přišlo, že má problém se mnou, i když ostatní tvrdí, že to tak není a já jim vážně věřím. Jen se nemůžu zbavit pocitu, že jsem udělala něco špatně.

Trošku mě uklidňovalo, že má podle všeho problém i s něčím jiným, než se mnou, když jsme byli nedávno s Taehyungem venku a volal mu Namjoon, načež začal Tae koktat něco o Jiminovi.

Bylo mi jasné, že přede mnou všichni něco tají a pravděpodobně to není jen tak něco, co by se dalo přejít. Nejspíš se jedná o vážně osobní věc, kterou bych měla nechat plavat. Musím na to přestat myslet alespoň teď, když tu mám Jacqueline. Jsem vážně ráda, že ji mám.

<><><>

Vím, že tahle kapitolka za nic moc nestála, ale příští bude na sto procent lepší. Můžete se na ni těšit, i já jsem zvědavá. <3