wrecked | p.jm ✔️

25. Kapitola

Grace's pov

Seděla jsem za dveřmi svého pokoje, kam jsem se usadila hned po tom, co jsem utekla od kluků a doteď nebyla schopná se přesunout jinam.

Zírala jsem do blba a myslela jen na to, jaká jsem kráva. Vím, že to byla chyba. Nelituji toho, ale je mi jasné, že jsem se neměla nechat unést Jiminovým andělským obličejem, který mě tak moc přitahoval, ač jsem si to až do včerejška odmítala připustit.

Co mě nejvíc mrzelo byl fakt, že jsem zklamala Namjoona. Samozřejmě, že mi neřekl, že je ze mě zklamaný, ale jeho výraz se slovy „Od tebe jsem to nečekal", svědčí o tom, že jsem mu radost neudělala.

Trhla jsem sebou, když se ozvalo zaklepání na dveře.

„Grace, jsi tu?" poznala jsem, že to je Taehyungův hlas.

„Pustíš nás?" přidal se druhý hlas, což byl na sto procent Jimin.

„Běžte pryč, prosím." zavolala jsem a snažila se zakrýt to, že jsem ještě před chvilkou brečela. Moc mi to ale nešlo, jelikož to podle hlasu bylo vážně poznat.

„No tak, nedělej voloviny a pusť nás tam." řekl Jimin. Jo, jde poznat, že nemá tušení, jak uklidnit holku.

„Nemůžeš jí říkat, ať nedělá voloviny. Je smutná, musíš jí říct něco hezkého." slyšela jsem Taeho a musela se uchechtnout. Komedianti.

„Když jsi ten muž činu, tak šup, řekni jí něco ty." odpověděl mu Jimin. Asi si mysleli, že je neslyším, ale já nejsem úplně hluchá.

„Grace, brouku, pustíš nás? Nebo můžu odejít, nechám vás tu s Jiminem o samotě. Řekni si, co chceš a já to udělám." řekl Tae a já se musela pousmát nad tím, jak mě oslovil. Takhle mi říkal vždy, když mi chtěl zvednout náladu.

„Chtěla bych Taehyunga. Prosím." řekla jsem nakonec. Možná jsem tím právě Jimina urazila, ale potřebovala jsem teď kamaráda, abych se s ním poradila. Ne kluka, pod kterým jsem včera večer ležela a kvůli kterému je na mě teď Namjoon naštvaný.

Když jsem podle vzdalujících se kroků poznala, že je Jimin pryč, zvedla jsem se a odemkla. Otevřela jsem dveře a tam stál Tae.

Pustila jsem ho dovnitř a opět se usadila na zem, on vedle mě. Asi to nebylo úplně příjemné, ale nic nenamítal.

„Proč jsi smutná?" zeptal se Tae, i když odpověď nejspíš znal.

„Protože jsem vás všechny zklamala." zašeptala jsem.

„Nezklamala jsi nikoho, Grace." řekl s povzdechem a položil svou dlaň na mé pokrčené koleno.

„Ale ano, zklamala. Poznala jsem to na Namjoonovi a je mi jasné, že ani vám se to nelíbí. Neměla jsem Jimina políbit, nikdy by se tohle nestalo." řekla jsem tiše a očima propalovala podlahu.

„Namjoon je možná trochu naštvaný, ale nemůžeš to tak brát. Spíš ho vyděsila představa toho, co by se stalo, kdyby to někdo zjistil, víš? A i kdybys Jimina nepolíbila, je mi jasné, že by k tomuhle dříve nebo později došlo. Když Jimin něco chce, to taky dostane a je mu jedno, jaké to má následky. Zkrátka by se při pohledu na tebe neudržel." uchechtl se Tae a jeho poslední věta mě také donutila k malému úsměvu.

„Ale udržel. Je spousta jiných holek, se kterými může udržovat pravidelný fyzický kontakt." zamumlala jsem.

„A vy dva spolu chcete udržovat pravidelný fyzický kontakt?" dloubl do mě loktem a šibalsky se usmál.

„Nebudu s tebou řešit svůj sexuální život." zakňourala jsem a schovala si obličej do dlaní, abych zakryla červeň, která se mi nahnala do tváří.

„Prosím tě, není na tom nic, kvůli čemu by ses měla cítit trapně. Tak budete? Chci jen vědět, zda mám při příchodu do pokoje, který většinou sdílím s Jiminem, klepat." řekl a já si povzdechla. Ach ten Taehyung.

„Upřímně v tuhle chvíli nevím, co ti mám odpovědět. Ano, zpočátku to vypadalo, že si mezi sebou ten „fyzický kontakt" udržíme, ale teď nevím." pokrčila jsem rameny.

„Ale, copak ten nadrženec nechce?" řekl překvapeně Tae a já jen pobaveně zavrtěla hlavou nad tím, jak Jimina nazval.

„Ten nadrženec by asi i chtěl, ale jde mi o Namjoona. Jestli by to znamenalo, že na mě pak bude už pořád naštvaný, to se toho radši vzdám. Zas tak chtivá nejsem."

„Hele, pokud se vzájemně přitahujete, nebudu se vám do toho plést. Jasně, mnohem radši bych byl, kdybyste k sobě něco cítili, ale je mi jasné, že do něčeho takového vás nemůžu nutit a pravděpodobně k tomu nikdy nedojde. Ale pokud spolu v tomhle ohledu rádi budete trávit čas, tak proti tomu nic nemám a jsem si jistý, že Namjoon to taky pochopí. Je chlap stejně tak, jako Jimin. Pochopí jeho potřeby, nebo by to alespoň měl pochopit. Zkus si s ním promluvit. Chápu, že je ti možná nepříjemné s někým toto téma rozebírat, ale stačí se ho zeptat, zda by mu to hodně vadilo a slíbit mu, že si budete dávat pozor, aby na to nikdo nepřišel." řekl Tae a nepřestával mě pozorovat. Já se na něj poprvé za dobu, co tu sedí, také podívala.

„Díky." špitla jsem a objala ho. Co bych si bez něj počala?

<><><>

Raději jsem celý zbytek večera už nevylezla. Zítra si s Namjoonem promluvím, ale dnes už nikoho radši vidět nechci. A ještě předtím než za ním půjdu, to potřebuji vyřešit s Jiminem. Třeba už se mu do toho nechce a nebudu muset nic řešit.

V půl jedenácté večer se ozvalo zaklepání na dveře, tudíž jsem jen zavolala „dále", abych si mohla dočíst odstavec v mé knize. Tu jsem nakonec položila na noční stolek, vstala a než jsem se nadála, stál přede mnou pan nadrženec, jak ho nazval Tae.

Došel až ke mně, položil mi ruce na boky a políbil mě na krk.

„Nepřišla jsi." zamručel do mého ohybu mezi krkem a ramenem.

„Nevěděla jsem, jestli je to dobrý nápad." řekla jsem a snažila se ignorovat to, jak mi opět z jednoho pitomého dotyku naskočila husí kůže.

„No, to je jedno. Přišel jsem já za tebou, takže..." zamumlal a jedna jeho ruka zabloudila pod mé tričko.

„Jimine... Ne, že bych tě chtěla vyhazovat nebo nejevila zájem. Jen si nemyslím, že je dobrý nápad udělat to samé, co včera, když jsem dnes viděla Namjoonovu reakci." řekla jsem.

„Cože?" zeptal se zaraženě.

„Není to tak, že tě nechci, to si nemysli. Naopak, byla bych ráda, kdybys tu dneska zůstal, ale... Chci si napřed promluvit s Namjoonem. Potřebuji to s ním vyjasnit, chápeš? Pokud to vyřešíme tak, že s tím nebude mít problém, ráda za tebou hned zítra večer přijdu. Pokud ne, zkrátka se udržíme na uzdě a už nikdy na sebe nesáhneme. Ne tak, jako včera." řekla jsem a zadívala se mu do očí.

„Dobře. Ty mi dáváš, Grace. Čekám na tebe celý večer, abys na mě vybalila to, že mám dnes smůlu." řekl s úšklebkem a já nasadila provinilý úsměv.

„Dobrou, nadrženče." řekla jsem a on nadzvedl obočí.

„Jak jsi mě to nazvala?"

„To neřeš." ušklíbla jsem se na něj a on jen zakroutil hlavou.

„Dobrou, slečno dala-jsi-mi-košem." odpověděl a věnoval mi poslední polibek na krk, kterému bych se snažila ubránit, kdybych to stihla. Jen na mě mrkl a poté opustil můj pokoj.
Ode dneška to není žádný Park Jimin, nýbrž nadrženec.