wrecked | p.jm ✔️

4. Kapitola

Grace's pov

Následujícího dne jsem se probudila a první, co jsem viděla, byl ten krásný výhled z okna. Na tohle si zvyknu hodně brzy.

Nejraději bych se tu ještě pár minut válela a užívala si ten krásný výhled, ale za hodinu a půl mám být v sídle Big Hit Entertainment a pochopitelně nechci přijít pozdě hned první den.

Mé první kroky vedly do koupelny, abych si vyčistila zuby. Následně jsem zamířila do kuchyně s tím, že bych se ráda nasnídala. Nedošlo mi ale, že jsem tak trochu zapomněla nakoupit, a tak tu nemám vůbec, ale vůbec nic.

„Skvělý." vydechla jsem. Nakonec jsem se tedy jen oblékla do světle modrých boyfriend džínů s dírami na kolenou, bílého trička a kolem pasu si zavázala černobílou kostkovanou košili.

Svoje rovné blonďaté vlasy po ramena jsem si dala do nízkého culíku a mé modré oči zvýraznila řasenkou. Několikrát jsem se prohlížela v zrcadle, abych zkontrolovala svůj vzhled. Chtěla jsem udělat dojem a nehodlám vypadat před všemi jako bezdomovec. Možná tak díky svým roztrhaným džínům už působím, ale jsou mé nejoblíbenější a cítím se v nich nejlépe.

Vzala jsem si béžovou látkovou tašku, do které jsem hodila mobil, klíče, peněženku a menší blok s propiskou, kdybych si potřebovala něco zapsat a poté jsem konečně opustila svůj byt.

Když mě včera Taehyung vezl domů, dávala jsem bedlivý pozor, abych si zapamatovala cestu. Můj byt měl dobré umístění, jelikož byl doopravdy blízko k mé cílové stanici, a tak jsem tam mohla jít i pěšky a nemačkat se s lidmi ve městské hromadné dopravě.

Nakonec jsem bez toho, abych zabloudila, dorazila na místo. Včera jsem dostala i kartičku, kterou stačí u dveří přiložit k čidlu a dostanu se dovnitř.

„Dobrý den." řekla jsem, pořád trochu stydlivě, když jsem spatřila Sejina sedícího na židli u svého pracovního stolu.

„Ahoj, Grace. Děkuji, že jsi přišla včas. Kluci tu ještě nejsou, ti už jsou oprsklí a chodí si, kdy se jim zachce. Ale nikdy neměli větší zpoždění než deset minut, tak si běž mezitím sednout do společenky a já za vámi pak dorazím. Musím ještě dořešit pár věcí." řekl Sejin a rukou mi pokynul ke dveřím po jeho levici. Já přikývla a vešla do společenské místnosti, kde jsem se posadila na židli.

Netrvalo dlouho a dveře se otevřely, načež do nich vešlo všech sedm mladých mužů.

„Jé, ty už jsi tady. Ahoj, Grace." pozdravil mě Namjoon, který vešel jako první. Všichni ostatní mi také věnovali pozdrav s milým úsměvem a já je napodobila.

Usadili se ke stolu ke mně a já se rázem začala cítit nervózně. Přeci jen to bylo sedm kluků, všichni byli starší než já a vzájemně se moc dobře znali.

„Jak se ti spalo první noc v novém bytě?" zeptal se Yoongi.

„Vlastně moc dobře. Ten byt je krásný, nemohla jsem si přát lepší." odpověděla jsem potěšeně.

„To chápu, v těchto místech jsou prý opravdu krásné byty. Jsem rád, že se ti tu líbí a neplánuješ prchnout." řekl Jungkook.

„To rozhodně neplánuji. Byla bych blázen, kdybych se vrátila do školy, když můžu být tady." zasmála jsem se.

„Je sice fajn, že si máte co říct, děcka, ale musíme se do toho pustit." ozval se Sejin, který se zničehonic objevil mezi dveřmi.

Posadil se do čela stolu a postavil před sebe svůj notebook.