wrecked | p.jm ✔️

epilog

O ČTYŘI ROKY POZDĚJI

Grace's pov

Seděla jsem v Seoulu v bytě, který jsem již tři roky sdílela se svým přítelem.

S Jiminem jsme se k sobě nastěhovali rok poté, co jsme spolu začali chodit. Přišlo nám moc uspěchané bydlet spolu hned od začátku.

Co se mě týče, rozhodla jsem se pokračovat ve studiu. Studuji vysokou školu na dálku a i přes těžké chvíle toho rozhodnutí nelituji. Mám hotového bakaláře a sama ještě nevím, jestli budu vůbec pokračovat dál.
Mamku létám navštěvovat tak často, jak to jen jde. Zpočátku nebyla příliš nadšená, když se dozvěděla, že mým trvalým bydlištěm již zůstane Seoul. Když ale viděla, jak moc jsem s Jiminem šťastná, změnila názor.

Usadila jsem se na postel a z šuplíku od nočního stolku vytáhla papír. Byl celý pomuchlaný, ale byla to má nejoblíbenější věc, která se spojuje s mým milovaným přítelem.

„Moje milá Grace,
Ani si neumíš představit, jak se mi právě třesou ruce. Ještě ani nevím, kdy ti toto předám, jestli na to vůbec někdy seberu odvahu.

Když jsi sem za námi přišla, neměl jsem tě příliš v oblibě. Bylo to proto, jak jsi neustále nesnesitelně vyzvídala, co se mnou je.
Nechtěl jsem si tě vůbec pustit do života, ale tobě se to povedlo.

Pamatuji si, jak ses mi začala neuvěřitelně líbit a přitahovat mě. Stalo se to zničehonic a vůbec jsem nechápal, co se děje. Víš, že jsi byla první holka od smrti Jae, které jsem se dotkl a políbil? První, která ze mě dokázala udělat bezbranného jedním nevinným dotykem.

Kdybych mohl vrátit čas a zažít s tebou jednu chvíli znovu, byla by to ta, jak jsme se vsadili, zda s tebou přežiju jeden celý den a ty jsi bruslila na tom jezeře. Ve chvíli, kdy jsem tě chytil nad zemí, když ti to uklouzlo, jsem tě měl políbit. Byla to přeci perfektní příležitost, ale já si v tu chvíli ještě neuvědomil, jak jsi úžasná. Jsi moje princezna, moje láska, moje inspirace, můj anděl strážný. Jsi moje vášeň, můj zdroj štěstí. Jsi všechno, co jsem kdy v životě potřeboval a nikdy, opakuji nikdy, jsem ti neměl nic udělat.

Miluju tě. Opravdu moc.
Nikdy jsem ti neměl říkat, že nejsi Jae a nikdy nebudeš. Nebo spíš jsem ti to neměl říkat tak ošklivým tónem, protože ta věta samotná není lež. To, že nejsi ona, je pravda.
Miloval jsem ji, to jo. Ale s tebou je to ještě intenzivnější a troufám si říct, že k tobě chovám ještě hlubší city než k ní. Byla jsi tu pro mě, když jsem tě nejvíc potřeboval a já nevím, jak ti to oplatit. Napadá mě jen jeden způsob - do konce života ti budu dávat tu lásku, kterou jsi ty dávala mně i ve chvílích, kdy jsem o ní nestál a odstrkoval tě.
Moc tě miluju, Grace.

Tvůj Jimin."

„Ahoj. Co to čteš?" ozvalo se ode dveří, ve kterých stál můj přítel, jenž právě přišel domů.

S úsměvem jsem mu pokynula, aby si sedl vedle mě a podala mu list papíru. Dal mi ruku kolem ramen a přitáhl si mě k sobě.

„Pořád ho máš?" zeptal se potěšeně, když mu došlo, že je to dopis, který mi před čtyřmi lety věnoval.

„Nikdy bych to nevyhodila. Čtu to vždy, když jsem smutná či nervózní." řekla jsem.

„A proč jsi nervózní teď? Pokud je to kvůli tomu, že nevíš, jestli si máš dodělávat další dva roky vysoké, už jsme se o tom bavili. Nemusíš to dělat, jestli nechceš. Není to žádné selhání." řekl a zabořil svůj nos do mých vlasů.

„Ne, o to nejde." řekla jsem a začala si nervózně pohrávat s prstýnkem na mé ruce. Ne, nebyl to zásnubní. Jen abyste si nemysleli.

„Co kdybych ti teď řekla, že jsem těhotná?"