wrecked | p.jm ✔️

14. Kapitola

Grace's pov

Asi o tři dny později čekalo kluky jedno z mnoha interview, takže mě opět čekala spousta práce. Vím, že toho teď budu mít nad hlavu, jelikož bude následovat hodně rozhovorů, které se týkají nového alba, ale nevadilo mi to. Jsem popravdě vážně ráda, že jsem se rozhodla pro tuto práci, a ne pro to zůstat ve škole.

Rozhodla jsem se, že bude nejlepší se postarat o Jimina hned na začátku. Starala jsem se o jeho vlasy a občas jsem koutkem oka zabloudila k zrcadlu naproti nám, abych zjistila, jak se tváří. Jeho výraz vypadal ještě víc nepřítomně a kysele než obvykle.

„Podívej, omlouvám se, ano? Jen se prosím přestaň takhle tvářit." zamumlala jsem, když už jsem toho měla dost.

„Jak tvářit?" řekl.

„Jako kdybych byla otravný hmyz, který tě nenechá na pokoji." odpověděla jsem.

„Proč jen jako?" zeptal se a já se na něj upřeně podívala s nadzvednutým obočím.

„Dělám si srandu, nezabíjej mě hned pohledem. Bože." zakoulel očima.
Jen jsem se ironicky uchechtla a pokračovala dál ve své práci.

Jimin's pov

Upřímně netuším proč, ale Grace mě dokázala tak neskutečně vytočit, že to snad ani není možné.

Vadilo mi, jak moc zvědavá je a jak si myslí, že je nenápadná, když mi pokládá otázky o tom, jak se mám. Vážně by mě potěšilo, kdyby na chvíli zavřela pusu, z které v mé přítomnosti ještě nikdy nevzešlo nic dobrého.

Je tak otravná, vážně nechápu, jak si s ní ostatní můžou tolik rozumět. Možná mi připadá tak hrozná proto, že je o šest let mladší než já, ale nevím, neumím to posoudit.
Vážně nechápu Jina - mají mezi sebou věkový rozdíl devět let a přesto jsou si tak moc blízcí. Já bych s ní asi nevydržel ani minutu.

Jo, bylo od ní hezké, že se mnou tenkrát zůstala v koupelně, ale já se jí o to neprosil. Nevyžadoval jsem to po ní a zcela upřímně jsem s ní v tu chvíli být vážně nechtěl. Nechtěl jsem být s nikým.

„Můžu s tebou mluvit?" ozvalo se mi vedle ucha a já leknutím nadskočil. Otočil jsem hlavu směrem k Namjoonovi a přikývl, načež si mě odvedl do rohu místnosti.

„Mohl by ses konečně začít chovat trochu normálně?" zeptal se.

„A já se snad nechovám normálně?" nadzvedl jsem obočí.

„Ne, to tedy nechováš. Hele, už jsme na tvé chování všichni zvyklí, ale ostatním lidem to nemusíš dávat sežrat. V podstatě jsi řekl Grace, že je jako otravný hmyz a ne, vážně mi to nepřijde normální." pokrčil rameny Namjoon.

„Vždyť to nic není. Všichni z ní děláte malou holku a nějakou chudinku, které ubližuju, což není pravda." zamumlal jsem.

„Chci po tobě jen to, abyste spolu začali vycházet. Nebo spíš ty s ní." řekl a stiskl mi rameno, načež odešel. Já si jen odfrkl a zakoulel očima. To je řečí kvůli jedné stylistce.

Grace's pov

Následující dva týdny se nesly v poměrně příjemném duchu. Trávila jsem hodně času s kluky, venčila s Taem jeho psa Yeontana a také jsem byla jednou v kině s Yoongim a Jinem, což bylo moc fajn a velmi jsme si to užili. Už jsem se tu docela zorientovala a neztrácela se na každém rohu.

Kluci mě dnes pozvali i na jejich taneční zkoušku a byla jsem na to moc zvědavá. Nikdy jsem na jejich zkoušce nebyla a těšila jsem se.

Sledovala jsem je asi dvě hodiny, poté si dali přestávku.

„Máme ještě čas, co dáme teď?" zeptal se Tae.

„Tak třeba Spring Day?" zeptal se Namjoon a všichni souhlasili.

„Chceš si s námi zatancovat?" otočil se na mě Namjoon a já vykulila oči.

„Co? Ne, to ne. Neumím tancovat." řekla jsem a stydlivě se podívala do země.

„No tak, tahle choreografie není tak těžká. Tedy, těžká je, ale máme i horší. To zvládneš, pojď." řekl Hobi, který se vydal ke mně a vzal mě za obě ruce, načež mě i přes mé povzdechnutí a nesouhlas vytáhl na nohy.

„Bože." zasténala jsem, když jsem před sebou viděla zrcadlo, ve kterém byl pochopitelně můj odraz. Ani nechci vědět, jak budu při tanci vypadat.

„Drž se mě za ruku a dělej to, co já, dobře?" usmál se Hoseok a já souhlasně přikývla. Bylo to od nich milé, že si se mnou chtějí zatančit, ale mé taneční schopnosti byly vážně slabé a přesně jsem věděla, že to neumím.

Následovala jsem jejich kroky a po očku sledovala Hobiho stojícího vedle mě, abych věděla, že to dělám správně.

„Šikovná." zamumlal soustředěně a já vyjekla, když si mě přitáhl k sobě, udělal se mnou jakousi otočku, která ani nebyla součástí choreografie a poté mou ruku pustil, aby mohl vzít můj pas a jedním rychlým pohybem mě přesunul do strany, kde mou ruku vzal Jungkook.

„Působivé." zasmála jsem se a tentokrát tancovala společně s Jungkookem.

Trošku jsem znervózněla, když jsme se oba ocitli vepředu.
Snažila jsem se nezakopnout a vše dělat tak, jako ostatní. Do zrcadla jsem se na sebe radši moc nedívala.

Ke konci mi Jungkook udělal v podstatě to samé, jako Hoseok a než jsem se stačila vzpamatovat, stála jsem po boku Jimina. Aniž bychom přestali tancovat jsme se na sebe podívali, on se jen ušklíbl a poté pohled odvrátil. Vrhla jsem po Jungkookovi vražedný pohled, jelikož moc dobře věděl, že se mnou Jimin úplně nevychází a on se jen zasmál mým směrem, načež se otočil zpět před sebe.

Když písnička skončila, vzala jsem do ruky svou láhev s vodou a napila se.

„Chcete mě zabít?" řekla jsem udýchaně.

„Byly to čtyři a půl minuty." zasmál se Jin.

„Jo, náročný čtyři a půl minuty." odpověděla jsem se smíchem a naposledy se napila, než jsem láhev zavřela a odložila.

„Zas tak těžký to nebylo. Ale chápu, že víc bys asi nezvládla. Na tanec očividně zas tak nejsi." rýpnul si Jimin, který si samozřejmě nemohl odpustit připomínku k mým chabým tanečním schopnostem.

„Tak to není pravda." založila jsem si ruce na prsou ještě dřív, než se do konverzace stihl vložit Namjoon, který už měl Jimina nejspíš dost.

„Fajn, když to není pravda, tak za týden ve stejný čas zase tady. Ty a já, choreografie na písničku Idol." řekl a na rtech měl samolibý úšklebek. Teď snad i lituji, že mě stále neignoruje. Tohle je totiž snad ještě horší než to, kdyby se mnou vůbec nemluvil.

„Dobře." přikývla jsem a natáhla k němu ruku, on ji přijal a stiskl ji.

„Připrav se, protože tě zničím." dodal a poté se otočil, vzal si své věci a opustil místnost.