wrecked | p.jm ✔️

48. Kapitola

Grace's pov

Bylo asi sedm večer a já plánovala, že za chvíli půjdu za svým milým.

Zamračila jsem se, když jsem zaslechla klepání na dveře. Doufám, že jsem si nepopletla čas a měla jsem u něj být už dřív.

Otevřela jsem dveře a naskytl se mi pohled na Jimina. Měl sklopenou hlavu, jeho oči se leskly a vypadalo to, že je mu smutno.

„Co se děje?“ zeptala jsem se vyděšeně a pustila ho dál.

„Mrzí mě ta facka, Grace. Omlouvám se, nikdy jsem na tebe neměl vztáhnout ruku. Jsem totální vůl a idiot.“ zamumlal a vzhlédl ke mně. Podle toho, jak vypadaly jeho zorničky, jsem usoudila, že nejspíš nebude úplně čistý. Z toho pohledu mě bodlo u srdce - už zase měl ve svém těle drogy.

„To je dobrý.“ zamumlala jsem a zadívala se na špičky svých bot.

„Ne, není. Neudělala jsi nic špatného.“ řekl a udělal jeden krok ke mně, aby mi byl blíž. Vzhlédla jsem k němu a on si nervózně prohrábl vlasy roztřesenou rukou.

„Zase jsi měl drogy. Jinak by ses nikdy nepřišel omluvit.“ špitla jsem.

„To není pravda, přišel bych.“ odpověděl.

„Ne, nepřišel, Jimine. Já to vím. Drogy ti dodávají kuráž, kterou bys jindy neměl. Nesebral by ses a nepřišel se omluvit, jsem si tím jistá.“ řekla jsem a smutně se na něj zadívala.

„Já mám odvahy dost.“ zašeptal a udělal ještě jeden krok, čímž snížil vzdálenost mezi námi na minimum. Sklonil se ke mně a přitiskl své rty na mé.

Chvíli mi trvalo, než jsem si uvědomila, co dělá. Když mi to ale došlo, položila jsem mu ruce na hrudník a odstrčila ho.

„Přestaň, Jimine. Víš, že mám Kooka.“ zamumlala jsem.

„Jasně, Jungkook.“ zašeptal, načež se otočil a odešel z mého pokoje.

Vážně mě Park Jimin právě políbil?

Potřebovala jsem začít myslet na něco jiného, a tak jsem se konečně vydala za Jungkookem.
Pustili jsme si společně film a já se nakonec rozhodla zůstat i přes noc, tudíž jsem v jeho pevném objetí spokojeně usnula.

<><><>

Ráno jsem se probudila a nechápavě se zamračila, když jsem vedle sebe neviděla Jungkooka. Vždy tu se mnou leží, dokud se neprobudím.

Seděl na kraji postele a opíral se lokty o kolena, přičemž měl svou bradu položenou na své dlani.

„Dobré ráno.“ zašeptala jsem rozespale a posadila se.

„Dobré.“ zamumlal sklesle.

„Co se stalo?“ zeptala jsem se starostlivě.

„Nic, jen... Třeba to nic neznamená, ale v noci se ti nejspíš něco zdálo a ty jsi mluvila ze spaní. Moc jsem ti toho nerozuměl, ale několikrát jsi zopakovala jméno 'Jimin'. Máš ho ráda, že jo?“ zeptal se, ale stále se na mě nepodíval.

„Kooku, já...“

„Ne, nemusíš lhát. Řekni mi pravdu, prosím.“ zamumlal.

„Já nevím, co si myslet. Včera mě políbil a... Mám pocit, že mě potřebuje.“ řekla jsem tiše a viděla jsem, jak sebou Jungkook škubl, když jsem mu řekla o polibku.

„Mám tě ráda, víš? Strašně moc. Vážně, nikdy jsem si s tebou nehrála a všechno z toho, co jsem řekla a udělala, bylo myšlené vážně.“ řekla jsem.

„Máš mě ráda, ale jeho taky a jinak. Chápu, nemusíš mi to vysvětlovat.“ řekl a konečně se ke mně otočil. Smutně se na mě pousmál a já na něj taky. Proč se to muselo tak pokazit?

Vzala jsem si své věci a stála na chodbě v Jungkookově pokoji.

„Tak zatím, a... Vážně se omluvám.“ řekla jsem nešťastně.

„To je v pořádku, Grace, vážně. Byl bych hlupák, kdybych tě nutil se mnou zůstat a nedovolil ti dělat to, co sama chceš. Sice nesouhlasím s tím, že Jimin je ta správná volba a stále tě budu chránit, ale nemůžu ti zakázat se s ním bavit a pomáhat mu. Nebudu tě držet u sebe, když mě nemáš ráda tak, jako já tebe. Zasloužíš si žít si svůj život tak, jak chceš.“ řekl a na tváři měl smutný úsměv.

„Díky.“ špitla jsem.

„A Grace? Můžu tě naposledy políbit?“ zeptal se nervózně.

„Jen pokud ti to ještě víc neublíží." přikývla jsem.

„Neublíží. Chci se s tebou rozloučit. Ne rozloučit, ale... Chci ti dát sbohem jakožto své holce." řekl a přistoupil ke mně.

Přikývla jsem a Jungkook se mně sklonil, načež přitiskl své rty na mé. Cítila jsem, že se třásl. Bolelo mě to, nechci ho takto vidět. A nejhorší na tom je, že je to má chyba.

Pomalu, a poznala jsem, že nechtěl, odlepil své rty z těch mých. Zůstal opřený svým čelem o moje a měl zavřené oči. Objala jsem ho kolem krku a on mi objetí opětoval.

„Mám tě ráda, Koo. Nejradši bych si nafackovala."

Jungkook's pov

Bolelo mě, že už není moje, ale nemohl jsem s tím nic dělat. Povzdechl jsem si a chtěl být sám, když v tom se otevřely dveře a mezi nimi stál Jin.

„Chtěl jsem se zeptat, jestli- Proboha, co se stalo? Tváříš se, jak kdyby ti někdo umřel.“ řekl vyděšeně.

„Nech to být.“ zamručel jsem a vydal se do ložnice, Jin šel ale za mnou.

„Tak to tedy ne, okamžitě mi řekni, co se stalo.“ řekl a posadil se vedle mě na postel, na které jsem momentálně sídlil i já.

„S Grace jsme se rozešli, to se stalo.“ řekl jsem nakonec.

„Cože?! Proč? Ty s ní, nebo ona s tebou?“ vykulil oči.

„Bylo to nejspíš tak trochu oboustranné, ona neřekla vyloženě, že se se mnou rozchází. Zkrátka... Jde jí o Jimina, víš? Záleží jí na něm jinak, než na mně a bylo vidět, že by radši byla s ním. Nemohl jsem jí v tom bránit.“ pokrčil jsem rameny.

„Tak kde sakra jsi, Jine? Šel jsi sem už před- Hej, co se děje?“ ozval se další hlas, který patřil Hoseokovi.

„Náš Kookie má zlomené srdíčko.“ řekl Jin a položil mi ruku kolem ramen, já si jen povzdechl a zabodl svůj zrak do země.

Z druhé strany vedle mě se posadil Hoseok, který samozřejmě také začal vyzvídat.
Sice bych byl radši sám, ale je to od nich milé.