wrecked | p.jm ✔️

2. Kapitola

Grace's pov

Druhého dne jsem oznámila paní Floydové, že to beru. Stále jsem měla strach, ale zároveň jsem se docela těšila. S lidmi od nás ze třídy jsem si příliš nerozuměla. Až na dva chlapce u nás byly samé dívky a ty byly spíš namyšlené a nepříjemné než milé.

Odlétat jsem měla v pátek, což bylo již zítra. Večer před odletem jsem se posadila na postel a vzala si k sobě notebook. Už jsem věděla, které skupině budu dělat stylistku. Jmenují se BTS a prý jich je sedm. Zaslechla jsem jen, že byli nominovaní na Grammy Awards, jinak jsem o nich nikdy neslyšela. Proto jsem zapla YouTube a zadala do vyhledávače jejich jméno.

Pár písniček jsem si pustila a musím říct, že to vůbec nezní špatně.

„Grace? Můžu?" ozvalo se od mých dveří. S přikývnutím jsem se na svou mamku usmála a uvolnila jí místo na posteli.

„Jsem na tebe moc pyšná, víš? Je mi jasné, že tahle škola nebyla to, co sis představovala a udělala jsi to jen kvůli babičce. Ale máš velký talent, který teď konečně někdo ocenil. Nikdy bych nečekala, že moje malá holčička odletí na devět měsíců do Seoulu. Slib mi, že mi budeš volat a psát, ano?" řekla mamka a já viděla, jak se jí v očích lesknou slzy.

„Samozřejmě. Aspoň konečně navštívím Koreu, vždy jsem tam chtěla a ty letenky byly zapeklitě drahé." zasmála jsem se.

„Přeji ti to, ani nevíš, jak moc. Najdi si tam kamarády, hm? Určitě tam budou milí lidé. A buď na sebe opatrná." řekla mamka a v tu chvíli začaly téct slzy po tvářích i mně.

Pevně jsem ji objala a nechala slané potůčky téct po svých tvářích. Však já to bez ní zvládnu.

<><><>

Zvládla jsem poslední den ve škole a poté už mě čekal let do Seoulu. Letadlo odlétalo v sedm večer, což znamenalo, že přistaneme kolem půl deváté ráno.

I přes délku letu to nakonec docela uteklo. Povedlo se mi na pár hodin usnout, což se mi jindy nestávalo. Možná to je tím, že jsem poprvé letěla v noci.

Popravdě mi trvalo asi hodinu, než jsem našla sídlo Big Hit Entertainment. Už teď je mi jasné, že Seoul pro mě bude bludiště.

U dveří již čekala nějaká mladá slečna s milým úsměvem. Napřed mě zarazila tím, když začala mluvit korejsky. Musela jsem sama sobě připomenout, že v tuhle chvíli už nejsem v Americe a je logické, že se v Korei mluví korejsky. Kdo by to byl řekl, že ano?

Vyjely jsme společně výtahem asi tak milion pater, až jsme se konečně ocitly na cílové chodbě.
Slečna mě zavedla k nějakým dveřím. Zaťukala jsem a za dveřmi se objevil mladý muž.

„Vy jste určitě Grace Reynoldsová. Já jsem Sejin, hlavní manažer Bangtan Sonyeondan." řekl muž a já přikývla hlavou. Bože, než si zvyknu na to, že musím mluvit korejsky, bude to chvíli trvat.

„Nyní vás zavedu přímo ke klukům, abyste se mohli seznámit. Jsem si jist, že si budete rozumět. Máme tu všechny možné papíry, které budete muset podepsat, ale to bych nechal na později. Také vám dám adresu bytu, který bude na následujících devět měsíců jen váš - samozřejmě v případě, že nebudete společně s ostatními někde mimo Seoul kvůli koncertům, předávání cen a tak dále. Nebudu to na vás sypat vše naráz, je mi jasné, že vám z toho musí jít hlava kolem." řekl Sejin a já se nezmohla na slovo. Jestli zvládnu tohle, tak už všechno.

Manažer mě zavedl do jiné místnosti a mně se naskytl pohled na sedm mladých mužů sedících vedle sebe na sedačce.

„Přivedl jsem vám ukázat vaši novou stylistku a snad i kamarádku. Toto je Grace Reynoldsová." řekl Sejin a všech sedm párů očí se na mě zadívalo. Musím říct, že měli všichni neskutečně milé oči již od prvního pohledu. Vždy jsem si myslela, že mají Korejci milé oči, ale teď to konečně můžu doopravdy vidět a utvrdit se v tom.

„Těší mě." řekla jsem s nervózním úsměvem

„Ty umíš korejsky?" zeptal se se zájmem jeden z nich.

„Jo, umím. Není to perfektní, protože jsem se učila sama, ale ano, ovládám to." zasmála jsem se.

„Tak to je skvělý. Kdybys něčemu nerozuměla, stačí se ozvat. Já naopak umím anglicky. Mimochodem, jsem Namjoon, uměleckým jménem RM. Jsem leader této bandy." řekl mladík s modrými vlasy a já s úsměvem přikývla.

„Já se jmenuji Jungkook, těší mě, mladá dámo." zasalutoval chlapec s černými vlasy a já se musela zasmát. Je normální, že jsou tu všichni tak milí? V Americe jsem zvyklá na jiné chování.

„Jsem Taehyung, pro přátele Tae. Vystupuji pod přezdívkou V." ozval se další z nich, též s černými vlasy.

„Já jsem Hoseok, známý také jako J-Hope, ale říkej mi Hobi." řekl mladík, jehož barvu vlasů jsem si vždycky také chtěla vyzkoušet - byly bílé. Mamka mi ale vždy řekla, že bych vypadala jako stará babka. Nechápu proč, vypadá to skvěle.

„Mé jméno je Yoongi, umělecké jméno Suga." promluvil chlapec s šedými vlasy, které byly až do stříbrna a opět to byla moc hezká barva. Bože, proč mají všichni tak krásné vlasy? Budu se mezi nimi cítit děsně.

„Já jsem Seokjin, zkráceně Jin. Podle fanoušků WWH - Worldwide handsome." usmál se na mě předposlední chlapec s fialovými vlasy.

„Musel jsi opět zmínit to, že jsi 'Worldwide Handsome'?" uchechtl se Namjoon a mně začaly také cukat koutky. Popravdě se té přezdívce ani nedivím - byl opravdu pohledný.

„Park Ji Min, říkej mi Jimin." zamumlal poslední z nich. Měl světlé vlasy, které byly u kořínků černé a také vypadaly skvěle. Začínám se těšit, až se na jejich vlasech budu moct vyřádit. Být jejich stylistkou bude mít nakonec své výhody.

Všichni vypadali a působili velmi mile a ze mě postupně začaly odpadávat všechny starosti a pochybnosti, kterých jsem dosud měla požehnaně.

„Povíš nám něco o sobě? Přinesu ti i něco k pití, jestli chceš." řekl Namjoon a já souhlasila.

<><><>

Zdravím! Vím, že tato kapitola nebyla příliš záživná, ale chtěla jsem nějak sepsat to seznámení a ta příští snad už bude lepší. Nahoře v médiích máte fotky vlasů, které kluci v této fanfikci mají. Bude se jim to během příběhu samozřejmě měnit, ale toto je jen pro představu, jak vypadají teď. Děkuji. 🤍