wrecked | p.jm ✔️

22. Kapitola

Grace's pov

Tu noc po tom, co jsem zjistila krutou pravdu o Jiminovi, jsem spala u Jina v pokoji. Potřebovala jsem mít někoho po svém boku. Bylo to z toho důvodu, jak moc v šoku a vyděšená jsem byla.

Zcela upřímně jsem vážně nečekala, že by mohl být Jimin závislý na drogách. Myslela jsem si, že je prostě jen chladný. Myslela jsem, že taková je jeho povaha a nikdo ho nemůže změnit.

Od té doby, co jsem ho viděla píchat si do žil jednu z těch odporných látek, uplynul už týden. S Jiminem jsme spolu trávili víc a víc času, už se mnou dokázal vydržet a tolik jsem ho neštvala. Když byl čas, učil mě choreografii na písničku On. Ráda jsem s ním trávila čas, ale pokaždé, když jsme byli spolu, jsem musela přemýšlet nad tím, co jsem viděla.

S Jinem jsme o tom už nikdy nemluvili a já dodržela svůj slib a neřekla nikomu o tom, že to vím. Věřím, že Namjoon musí jakožto leader prožívat dost krušné chvilky a nechci mu přidělávat starosti tím, že se ho budu vyptávat. Navíc jsem slíbila Jinovi, že budu mlčet jako hrob.

Momentálně jsme se nacházeli v Atlantě. Ano, mé rodné město. Můj domov.

Mamka si nakonec vzala volno v práci a já měla možnost se s ní setkat. V den koncertu to nebylo možné, ale druhý den jsme měli opět volno, tudíž jsme se domluvili, že půjdeme na oběd.

„Ahoj, zlato." přivítala mě mamka, když jsme se sešli před naší oblíbenou restaurací. Objala mě a dala mi pusu na čelo, z čehož se mi zalily oči slzami. Tak moc mi chyběla.

„Stýskalo se mi." zamumlala jsem do jejího ramene a poté jsem se od ní odtáhla, načež jsme vešly do restaurace a posadily se ke stolu.

„Jak se máš? Užíváš si turné? Doufám, že nejsi příliš vyčerpaná." řekla mamka a starostlivě se na mě pousmála.

„Užívám si to hodně. Jsem ráda, že můžu navštěvovat nová místa a podobně. Vyčerpaná zatím nejsem a doufám, že to nepřijde. Ale nijak se nepřemáhám, všechno je fajn." řekla jsem s úsměvem.

„To mě těší. Zpočátku jsem tě sem nechtěla pouštět, ale teď jsem ráda. Vidím, že jsi šťastná a máš kamarády." řekla a já se musela usmát nad představou svých sedmi přátel. Dříve bych řekla šesti, ale s Jiminem jsem se trochu sblížila a už vím, že ho můžu kamarádem také nazvat.

S mamkou jsem si užila krásné odpoledne, ani se mi nechtělo se s ní rozloučit. Přála jsem si vidět i Jacqueline, ale ta byla se školou na lyžařském kurzu, tudíž to nebylo možné.

Popravdě jsem se docela divila, když za mnou po mém příchodu zašel Jimin a zeptal se, zda za ním nechci večer přijít a povídat si. Nebylo to poprvé, už jsem u něj jeden večer byla a bylo to fajn, ale vždy mě jakýkoliv náznak Jiminovy náklonnosti ke mně, vyvedl z míry.

Dorazila jsem kolem deváté do Jiminova pokoje a pozdravila ho. Tentokrát to byl on, kdo byl na pokoji sám, tudíž tu nikdo jiný nebyl.

Usadili jsme se společně na zem a povídali si o různých tématech.

Jimin se po chvíli zvedl a vzal si z ledničky nějaký ovocný cider, načež se usadil zpět.

„Chceš taky?" zeptal se a poklepal prstem na plechovku.

„Asi ne, díky. Moc alkohol nepiju, jen při výjimečných příležitostech." pokrčila jsem rameny.

„Aha, typická slečinka, co ani nerozezná jednu whiskey od druhé, že?" řekl s pobaveným úšklebkem.

„A ty to snad rozeznáš?" zeptala jsem se.

„Samozřejmě." přikývl.

„Tomu nevěřím." odfrkla jsem si.

„Tak to zkusíme, hm? Rozpusť si vlasy, zavaž mi tím tvým šátkem oči a vezmi z toho minibaru vzadu v pokoji vše, co tam najdeš. Uvidíš, že cokoliv mi dáš, ti budu schopný pojmenovat." řekl a z úst mu stále nemizel úšklebek.

„To asi není nejlepší nápad." nervózně jsem se ošila.

Rozhodně tu nechci Jimina podporovat v pití alkoholu po tom, co mi o něm Jin řekl. Že utápí smutek v drogách a alkoholu.

Ačkoli si zas tak blízcí nejsme, mám o něj strach a nechci, aby se mu něco stalo. A hlavně nechci být osobou, která to, co se mu třeba stane, zapříčiní.
Nechci mu ublížit.

„Ale no tak. Nebudeme se tu opíjet. Jen ti to dokážu." řekl a já nakonec povolila. Vezmu to zlehka, dám mu jen trošku.

Rozpustila jsem si tedy vlasy a šátkem mu zavázala oči. Vzala jsem několik lahví alkoholu a malou skleničku na panáky, následně jsem si to přinesla k nám a opět se posadila.

Nalila jsem tam doopravdy minimum, jen na dno.

Skleničku jsem mu podala a on se napil. Olízl si rty a nakonec řekl: „Jack Daniels."

Chvíli jsem přemýšlela, co mu dám dál.

„Fernet." zamumlal po další skleničce alkoholického nápoje.

Dala jsem mu napít ještě jednou, poté jsem ale skleničku odložila. Nechci, aby se něco pokazilo a on se opil. Navíc asi není úplně dobré míchat tolik druhů alkoholu.

„No tak, kde máš něco dalšího? Nemůžeš mi dát třikrát takový malý drtek a pak mě nechat jen tak sedět." povzdechl si.

Odtrhla jsem pohled od lahví, které ležely na zemi - samozřejmě pečlivě zavřené, aby nic nevyteklo na hotelový koberec - a zadívala se na něj.

Z nějakého důvodu mou pozornost upoutaly jeho plné růžové rty.
Jaké by bylo ho políbit?
Ne, na to musím přestat myslet.

Nedalo mi to a stále jsem musela pozorovat jeho dva měkké polštářky, na které bych nejradši přitiskla ty své.

Popravdě to není poprvé, co nad tím přemýšlím. Už jsem na to párkrát myslela, ale vždy jsem své myšlenky zahnala. Teď je ale skvělá příležitost - má závazané oči, tudíž nevidí, co dělám a nemůže se již předem odtáhnout.

Zhluboka jsem se nadechla,načež jsem se k němu naklonila a začala své rty přibližovat k těm jeho.