wrecked | p.jm ✔️

19. Kapitola

Grace's pov

Musím říct, že včerejší koncert byl doopravdy hezký. Měla jsem možnost to celé pozorovat z backstage a cítila jsem se velmi speciálně a důležitě. Stála jsem tam s naším crew tričkem a sledovala je, jak vystupují, přičemž jsem věděla, že jejich nalíčený obličej a vlasy jsou vše má práce.

Přišla jsem si výjimečná a byla jsem doopravdy šťastná.

Dnes ráno jsem se probudila s vědomím, že celý dnešní den budu trávit s Jiminem. Popravdě jsem nevěděla, co od toho čekat. Měla jsem strach, že ho třeba opět něčím naštvu nebo se nepohodneme, což by nebyla žádná novinka.

Vyrazili jsme společně ven hned po snídani. Zcela upřímně se mi do té zimy moc nechtělo, ale co se dá dělat, že? Kdybychom nešli ven, na hotelu bychom se asi nudili.

„Kam chceš jít?" zeptal se Jimin, když jsme kráčeli ulicemi už asi pět minut.

„Nevím. Slyšela jsem o národním parku, tak třeba tam?" pokrčila jsem rameny. Jimin souhlasil, a tak jsme se tam vydali.

Byla to doopravdy dlouhá a poměrně hezká procházka. Většinu času jsme mlčeli, ale to ničemu nevadilo. Alespoň jsem se mohla rozhlížet a užívat si to tu.

Celé jsme si to prošli a následně se zastavili. Já sama sebe objala rukama a zatřásla se.

„Je ti zima?" ušklíbl se Jimin.

„Jo. Leden je nejchladnější měsíc ve Philadelphii." odpověděla jsem a zavrtala se bradou do své šály.

„Taky začínám mrznout. Je dvanáct, můžeme se vrátit na hotel a najíst se." navrhl a já přikývla. Už jsem měla docela hlad a těšila se, až se naobědváme.

Samozřejmě bych ráda navštívila i nějakou restauraci, ale bylo mi jasné, že to Jimin a ani nikdo jiný z kluků nechtějí riskovat. Šlo o to, že mě a je dohromady nikdo nesmí vidět spolu. Znám drby a bulvár, takže je mi jasné, že by to nedopadlo dobře. Museli jsme i tak být dost obezřetní, jelikož i na ulici by nás mohl kdokoliv vidět. To byl také jeden z důvodů, proč měl Jimin na ústech roušku a chodil se sklopenou hlavou. Sice byla rouška pro Asiaty běžná věc, ale vím, že tohle je taky důvod.

Jelikož jsme byli od hotelu docela daleko a museli jsme kvůli náledí chodit docela pomalu, došli jsme tam až o půl hodiny později a kluci už byli po obědě.

Usadili jsme se tedy s Jiminem společně ke stolu a pustili se do oběda.

„Jak dlouho spolu dnes budeme?" zeptal se Jimin.

„Nevím, ale domlouvali jsme se na celém dni. Nemusíme to dodržovat tak přesně, takže třeba do devíti?" zeptala jsem se a on pokýval hlavou.

„Co je? Už to nezvládáš?" zeptala jsem se pobaveně.

„Zvládám. Říkal jsem, že není nic, co bych nedokázal." zamumlal a já jen s uchechtnutím pokračovala ve svém obědě.

Po jídle jsme se rozhodli zůstat na chvíli v hotelu, protože venku byla doopravdy veliká zima a příliš se nám do ní nechtělo. Navíc bychom se opět museli složitě oblékat, jelikož byla potřeba doopravdy veliká vrstva oblečení, abychom se vůbec trochu zahřáli.

Seděli jsme s Jiminem v pokoji, který sdílel s Taehyungem, ten tu ale nebyl.

„Budeme vystupovat i v Atlantě. Tam bydlíš, ne?" zeptal se Jimin.

„Mhm." zamumlala jsem souhlasně a zasněně se usmála nad představou, že se opět, alespoň na dva dny, objevím ve svém rodném městě.

„Tak se můžeš sejít s rodinou. Vím, že ne na dlouho, ale alespoň na půl hodiny před koncertem." řekl a já trochu posmutněla.