wrecked | p.jm ✔️

41. Kapitola

Grace's pov

Musím říct, že mi před třemi dny dělalo docela problém usnout. Pořád jsem musela přemýšlet nad tím, jak mě Jungkook políbil. Vždy, když jsem si na to vzpomněla, jsem se začervenala a začala se připitoměle usmívat.

Dnes jsme přejížděli z Copenhagenu do Německa, kde byl naší zastávkou Hamburk.

V autobuse jsem seděla s Jinem a přes uličku vedle mě byl Jungkook s Taehyungem. Když jsem se na Jungkooka podívala, věnoval mi malý úsměv a já věděla, že se těší na naši dnešní společnou večeři, kterou jsme si domluvili už ráno.

Do naší cílové stanice jsme dorazili kolem čtvrté odpoledne a každý jsme zamířil do svého pokoje, abychom si mohli odložit věci a na chvíli si odpočinout.

Asi o hodinu později jsem se začala chystat na dnešní večeři. Byla jsem trochu nervózní z toho, aby nás někdo nepoznal, respektive Jungkooka. Nejspíš nikdo z nás nepotřebuje, aby si někdo začal myslet, že má Jungkook přítelkyni.

Dlouho jsem přemýšlela, co si vzít na sebe a nakonec jsem zvolila ty nádherné šaty, které mi dali tenkrát kluci k vánocům. Tohle je moje šance je někam konečně vytáhnout.
Nalíčila jsem si oči řasenkou, rozpustila a učesala si vlasy, obula se a mohla jsem už jen čekat.

Když se ozvalo zaklepání na dveře, které značilo příchod chlapce, na kterého jsem čekala, jsem vyskočila a šla mu otevřít. Byla jsem docela nervózní, protože mi bylo jasné, že to je rande a já na žádném hodně dlouho nebyla.

Otevřela jsem dveře a usmála se na něj, on pootevřel ústa a prohlédl si mě od hlavy až k patě.

„No páni, ty... Jsi krásná. Moc ti to sluší.“ řekl a já poznala, jak mu červenají tváře.

Zasmála jsem se nad tím, jak byl nervózní. Bylo to roztomilé, já na tom ale byla stejně.

„Děkuji, to samé můžu říct já o tobě.“ odpověděla jsem. Jestli teď nejsem rudá jako rajče, tak se divím.

Zamkla jsem svůj pokoj a následně jsme se už vydali z hotelu ven. Jungkook říkal, že se snažil najít co nejodlehlejší restauraci, kde nebude moc lidí, aby se náhodou nestalo, že ho někdo pozná. Nejspíš měl stejné myšlenky, jako já.

Nakonec jsme se usadili v moc pěkné restauraci, ve které nebyl téměř nikdo a když už, tak starší páry s dětmi, kteří už se nejspíš nezajímají o dnešní hudební svět.
V našem věku tu nebyl nikdo.

Jungkook ke mně pohotově přiskočil a odstrčil mi židli od stolu, já se s úsměvem posadila. Je milé, jak se snaží.

Objednali jsme si jídlo a mezitím si jen povídali u skleničky vína.

„Nebojíš se, co si řeknou ostatní, až ani jednoho z nás neuvidí na večeři v hotelu?“ zeptala jsem se.

„Taky mě to napadlo, ale nezáleží na tom. Kdybych měl přemýšlet nad tím, co si řeknou, nemohl bych tě pozvat ven nikdy.“ řekl s lehkým úsměvem na rtech.

„Jsem ráda, že jsi mě pozval.“ řekla jsem a sklopila hlavu, abych se mu nemusela dívat do očí. Asi totiž ani nemusím říkat, jakou barvu měly moje tváře. Ano, opět.

„Já taky. Bál jsem se, že mě odmítneš kvůli Jiminovi.“ odpověděl.

„Proč pořád kvůli němu? Ublížil mi, nemám důvod tě kvůli němu odmítat.“ vzhlédla jsem k němu.

„Já nevím, myslel jsem... Možná to bude znít hloupě, ale napadlo mě, aby ses nebála, že ti ublížím tak, jako on. Což bych ti nikdy nedokázal udělat, ale pochopil bych, kdybys už měla strach.“ řekl a já pootevřela ústa. Vážně přemýšlel i nad takovými věcmi? Já si ho nezasloužím.

„Páni, ty máš vážně srdce ze zlata.“ zamumlala jsem a on se nervózně podrbal na zátylku.

„Však to nic není.“ zasmál se.

„Ale jo, je. A když se na to teď dívám zpětně, už mi dává smysl, proč jsi tak vyšiloval, když mi dal Jimin facku.“ řekla jsem.

„Jo, vyšiloval jsem, protože jsem nesnesl pohled na to, jak tě postupně ničí a tohle už byla ta poslední kapka. Vážně jsem měl chuť za ním jít a jednu mu vrazit.“ řekl.

„Co říkám, srdce ze zlata.“ usmála jsem se. Jungkook pobaveně zavrtěl hlavou, načež se pomalu naklonil přes stůl a já věděla, co chce udělat. Napodobila jsem ho, až se nakonec naše rty spojily.

Vyrušilo nás ale odkašlání servírky, která zrovna přinesla naši večeři. S černovlasým chlapcem jsme se od sebe odtáhli a omluvně se na ni podívali.

„Promiňte.“ zamumlala jsem a usmála se na ni. Ona mi úsměv opětovala, načež před nás položila talíře s jídlem a my se konečně pustili do večeře.

<><><>

Na hotel jsme přišli někdy kolem deváté, jelikož jsme se byli ještě projít po městě a Jungkook mě dovedl ke dveřím od mého pokoje.

„Děkuji za tu večeři. Bylo to hezké.“ usmála jsem se.

„To já děkuju. Jsem rád, že jsi to pozvání přijala.“ odpověděl.

„Neměla jsem důvod říct ne. Jsem ráda, že jsi mě vytáhl ven. Děkuju za to, co jsi pro mě poslední měsíc a kousek dělal. Cítím se teď mnohem lépe.“ přikývla jsem.

Jungkook mi věnoval jeden z jeho milých úsměvů a prohrábl si vlasy.

„Vždy bych ti pomohl, Grace, i kdybych tě bral jako pouhou kamarádku. Ale zajímá mě jedna věc... Byla to jen jedna večeře a konec, nebo ti trávit čas se mnou i nadále nebude proti srsti?“ zeptal se nervózně.

„Ráda s tebou strávím víc času.“ přikývla jsem.

On se pousmál a položil mi jednu ruku na tvář. Jemně mě po ní pohladil, načež se ke mně sklonil a na krátkou chvíli přitiskl své rty na ty mé.

„Dobrou, Grace.“ vydechl do mých rtů a oddálil se.

„Dobrou.“ odpověděla jsem šeptem a jen ho sledovala, jak kráčí směrem ke svému pokoji. Já s úsměvem odemkla ten svůj a zalezla si dovnitř.
Dnešní večer byl krásný.