wrecked | p.jm ✔️

58. Kapitola

Grace's pov

Následujícího dne jsme měli mít se Sejinem schůzku v Big Hit Entertainment. Jelikož spal Jimin u mě a šli jsme tam tím pádem společně, měli jsme zpoždění. Ale pokud mám chodit s Jiminem, asi bych si na to měla začít zvykat.

„Už čtyři minuty tam máme být." řekla jsem s pohledem na své hodinky, když jsme vycházeli schody v budově, ve které jsme už měli být před časem, který jsem právě zmínila.

„Uklidni se, kluci tam taky určitě ještě nejsou." zasmál se.

„Neříkej mi, abych se uklidnila." podívala jsem se na něj naoko rozzlobeně a on mě se smíchem vzal za ruku.

„Ty mi to stejně odpustíš, brouku." řekl.

„'Brouku' mi říká Tae, vymysli si něco svého." vyplázla jsem na něj jazyk a on nadzvedl obočí.

„Hele, nechceš rovnou začít chodit s ním, když ti tak pořád říká?" řekl ironicky.

„Tae je hezký kluk, to musím uznat." přikývla jsem a koutky mi cukaly, když jsem viděla jeho výraz.

„Dělám si srandu, víš, že chci jen tebe." řekla jsem a stoupla si na špičky, načež jsem mu dala pusu na tvář. Otevřela jsem dveře a vešli jsme dovnitř, načež jsme se šli posadit do společenky. Kluci tu samozřejmě již byli, ale Sejin naštěstí ještě ne.

„To je taky dost, že se sem někdo hrabe." uchechtl se Hoseok.

„Hele, nech si toho. Představuji vám svou krásnou přítelkyni Grace." řekl pyšně Jimin a já si povzdechla. S pobaveným úsměvem jsem se na něj podívala.

„Ona do toho šla i přesto, jaký jsi byl kretén? Tak teď už se jí nepouštěj a hlavně zas neudělej nějakou blbinu, jinak ti zdrhne." řekl uznale Tae a já se zasmála.

Usadili jsme se ke stolu, seděli jsme s Jiminem vedle sebe. Nemohla jsem si nevšimnout Jungkookova výrazu, když mě Jimin nazval jeho přítelkyní.

Snažil se tvářit, že ho to vůbec nebolí, ale i přes velkou snahu to bylo poznat. Bylo mi to tak moc líto a lámalo mi to srdce...

Z myšlenek mě vytrhl Sejin, který právě vešel do místnosti a usadil se do čela stolu.

„Tak, moc se omlouvám za zpoždění. Asi bych chtěl začít tím, jak moc vám všem děkuji a jak jsem na vás hrdý. Opět jste se předvedli v tom nejlepším světle a mám z vás radost." usmál se na kluky.

„Taky chci poděkovat Grace. Jsi strašně šikovná a moc si vážím toho, že jsi to s námi celé podstoupila. Nikdy jsem tě neslyšel si na něco stěžovat, vždycky jsi na všechna místa chodila včas a nikdy nás nezklamala." usmál se na mě manažer a já mu úsměv oplatila. Začínám v sobě cítit opět návaly emocí.
Popravdě jsem doteď nemyslela na to, co bude dál. Jimin se konečně pochlapil a řekl mi o svých citech ke mně, ale nevím, co s námi bude teď. Zůstanu v Seoulu?

„Mám pro tebe nabídku, kterou je, že bys mohla nastoupit jako naše stylistka nastálo. Samozřejmě nemusíš, jen pokud budeš chtít." dodal Sejin a mně se rozšířily zorničky. To by bylo úžasné, jelikož mě to tu moc bavilo.

„Já... Strašně ráda bych to přijala, ale bojím se, že to nepůjde." řekla jsem a Sejin nechápavě nadzvedl obočí. Jimin pochopil, co jsem tím myslela. Vzal mě pod stolem za ruku a vyzvedl naše propletené prsty nad desku stolu, aby to Sejijn viděl.

„Ach tak..." vydechl překvapeně Sejin.

„Vím, že by asi nebylo vhodné být nadále stylistkou, když jeden z mých svěřenců je teď zároveň můj...však vy víte." řekla jsem a trochu se začervenala. Upřímně jsem se bála to říct. Netušila jsem, jak na to bude reagovat společnost, ale Jimin mi řekl, že se tím nemusím trápit. Prý nemají zakázané se s někým vídat, což mě trochu uklidnilo.

„Tomu rozumím, ale byla jsi doopravdy moc šikovná, tudíž mám pro tebe ještě jednu nabídku. Při turné je vždy mnohem větší frmol, tak co bys řekla na výpomoc během turné? Samozřejmě, pokud tě tady pan teďjsemjedenvelkýúsměv, něčím nenaštve a budete v té době stále tvořit pár." řekl Sejin. Usmála jsem se nad tím, jak nazval Jimina. Je pravda, že se od rána nepřestal usmívat a já jsem toho nejspíš příčinou.

„Dobře. To zní skvěle." rozzářily se mi oči.

<><><>

S kluky jsme seděli u Jina doma, jelikož se rozhodl udělat nám všem něco k obědu. Seděla jsem na sedačce a opírala se o rameno Jimina, který mě zezadu držel kolem pasu.

„Víš, co mě zajímá? Jak budou jednou vypadat naše děti. Myslíš, že budou mít víc korejské rysy, nebo budou podobné tobě?" zeptal se zničehonic a kluci společně se mnou vyprskli smíchy.

„Není na myšlenky o dětech trochu brzy? Nechodíme spolu ještě ani jeden celý den." zeptala jsem se.

„Nechci je v blízké budoucnosti, to se neboj. Jen mě to tak napadlo." řekl s úsměvem.

„Jak bys je taky mohl chtít v blízké budoucnosti. Ty sám musíš ještě dospět." rozesmál se Namjoon a Jimin se na něho uraženě podíval.

„Oba jsou ještě děcka, jen ať si užívají rande a podobné věci." mrkl na nás Hoseok.

„Zůstáváš tu tedy s tvým mentálně nevyspělým přítelem, nebo se chystáš domů?" zeptal se Yoongi. Nejspíš si z Jimina teď budou dělat srandu všichni, což mě docela pobavilo. Oni všichni ještě nejsou úplně vyspělí, ale to není na škodu.

„Asi by bylo dobré, kdybych se tam taky objevila. Navíc mi chybí mamka a moje kamarádka. Poletím tam alespoň na pár dní, pak uvidím, co bude dál." usmála jsem se.
Bylo to nádherných devět měsíců.