wrecked | p.jm ✔️

8. Kapitola

Grace's pov

O tři dny později jsem byla domluvená s Taehyungem, že půjdeme vyvenčit jeho pejska, jak mi to slíbil.

Vylezla jsem z mého bytu ven a Tae už zde na mě čekal.

„O můj bože, ten je nádherný." rozplynula jsem se a Tae se na mě usmál, načež vzal svého pejska do náručí a nechal mě, abych si ho pohladila.

„No ahoj, ty jsi taková malá chlupatá kulička." šišlala jsem na pomeraniana a drbala ho za ouškem.

„Už teď ho miluju." vydechla jsem. Tae se rozesmál, položil psa na zem a vydali jsme se dál.

„Byla jsi už v parku?" zeptal se.

„Alespoň ti to tu ukážu." řekl, když jsem po jeho předešlé otázce zavrtěla hlavou.

Procházeli jsme se po městě, až jsme došli do krásného parku.

Rozhlížela jsem se kolem a nestačila se divit, kolik krásných míst tady v Seoulu je a kolik toho ještě poznám.

Oplácela jsem úsměvy všem těm lidem, kteří mi je cestou věnovali. Všichni tu byli tak milí a já to milovala. Milovala jsem ten pocit, že se cítím, jako bych tu byla už odjakživa. Tedy až na to, že tu stále dost bloudím, ale věřím, že se časem zorientuji.

„Nezvoní ti mobil?" vyrušil mě z myšlenek Tae.

„Promiň, zamyslela jsem se." řekla jsem se smíchem a podívala se na obrazovku svého mobilu. Srdce mi poskočilo, když jsem zjistila, že mi volá mamka. Za celou dobu, co tu jsem, jsme si zavolali jen jednou. Přeci jen je tu velký časový rozdíl - třináct hodin.

„Nevadí, když to zvednu? To je mamka." zeptala jsem se.

„Samozřejmě, jen to zvedni." usmál se černovlasý mladík a já s úsměvem přiložila mobil k uchu.

„Ahoj, mami." pozdravila jsem.

„No ahoj, zlatíčko. Tak co, jak se máš? Copak děláš?" zeptala se a já na jejím hlase poznala, jak je ráda, že mě slyší.

„Mám se dobře, právě jsem na procházce s kamarádem." řekla jsem a s úsměvem se na něj koutkem oka podívala. Sice jsem mluvila anglicky a tím pádem nerozuměl, co říkám, ale úsměv mi oplatil.

„Páni, našla sis kamarády? To mě těší." řekla.

„V podstatě jsem žádné ani nehledala, ale všichni kluci z BTS jsou moc milí a troufám si říct, že se stali mými přáteli. Jsem s nimi opravdu často, pomáhají mi, když někam netrefím a je to fajn." řekla jsem.

Doopravdy jsem si jejich pomoci neskutečně vážila. Věděla jsem, že se na ně můžu kdykoliv obrátit a mít někoho takového v cizím městě je vždy úleva.

„Poděkuj jim za mě. Jsem opravdu ráda, že se o tebe zajímají a pomáhají ti. Nejspíš nemají nos nahoru, jako jiní lidé, kteří... Kteří zkrátka nemají nouzi o peníze." řekla mamka.

„To rozhodně nemají, chovají se ke mně, jako bychom byli sobě rovni, což vlastně jsme, ale víme, jak to v dnešním světě chodí. O to víc si toho vážím."

Mluvila jsem s mamkou asi čtvrt hodiny a poté mi řekla, ať dám vědět, až budu sama. Nechtěla mě obtěžovat, když jsem venku a mně to bylo blbé vůči Taemu, který v tichosti kráčel vedle mě a já tu mezitím vesele klábosila do mobilu.

Když jsme opět šli a povídali si jen spolu, zazvonil mobil naopak jemu.

„Koukám, že nám nikdo nepřeje klidnou procházku." uchechtl se Tae a já s ním.

„To je Namjoon, bude to rychlovka." řekl Tae a zvedl hovor.

Viděla jsem, jak naslouchal, poté se ale zamračil.

„To ne, to Jimin... Už zase?" povzdechl si Tae. Nadzvedla jsem obočí.

„Ano, jsem s Grace, ale nic jí neřeknu. Vždyť jsme si to slíbili." řekl a podíval se na mě omluvným výrazem. Nechápu to čím dál tím víc.

„Dobře, už běžím. Budu tam do patnácti minut." řekl nakonec a hovor položil.

„Moc se omlouvám, ale musím jít. Skupinové záležitosti." řekl Tae.

„Jasně, to chápu. Nevadí." usmála jsem se.

„Vynahradím ti to, jo? Zatím se měj." řekl Tae, na rozloučenou mě pohladil po paži, popadl Yeontana do náručí a rychlým krokem se vydal pryč.

Já se vydala dál a snažila se příliš nepřemýšlet nad tím, co se asi s Jiminem děje. Cítila jsem se strašně, protože vím, že mi bylo řečeno, abych se tím nezabývala, ale nedokázala jsem s tím přestat.

Všichni byli tak pozitivní a milí, až na něj. Jimin se zdál být takový tichý a věčně naštvaný na okolní svět.

Začínala jsem být trochu nervózní, protože za tři dny čekala kluky The Tonight Show Starring Jimmy Fallon a já se bála, abych je na to dokázala co nejlépe připravit, aby vypadali dobře.

Jelikož kvůli tomu letíme do New Yorku, byla jsem nervózní ještě víc, abych si něco nezapomněla. Proto jsem se rozhodla, že bude nejlepší, když si začnu dávat oblečení, které budu brát s sebou, dohromady už teď.

Raději jsem se tedy vydala domů a začala si balit. Sice tam budeme jen tři dny, ale i tak bych nerada na něco zapomněla. Budu doufat, že vše opět dopadne tak, jak má.