wrecked | p.jm ✔️

47. Kapitola

Grace's pov

Když jsem se ráno probudila, s úsměvem jsem se podívala na kluka ležícího vedle mě. Úsměv mi ale rychle zmizel, když mi došlo, že mé tělo zakrývá jen naše společná peřina, jinak nic. Vzpomněla jsem si na to, co se včera večer stalo a tváře se mi začervenaly. Nadzvedla jsem peřinu, abych zjistila, zda se mi to náhodou nezdálo a když jsem zjistila, že je na tom Jungkook co se týče zahalení jeho těla stejně jako já, zakňučela jsem. Viděl mě úplně celou a já už to nemůžu vrátit. Takhle jsem se cítila i po noci se svým prvním přítelem a také vždy, když jsem se probouzela vedle Jimina. Nevím, proč jsem to tak měla, zkrátka jsem vždy byla stydlivá a bála se, co si o mně dotyčný chlapec pomyslí.

„Dobré ráno." ozval se ospalý hlas, patřící černovláskovi vedle mě.

Jungkook omotal své paže kolem mého pasu a já si povzdechla.

„Co je?" zeptal se nechápavě, můj pas ale nepouštěl.

„Viděl jsi mě." zakňučela jsem.

„A to vadí? Nejsem přeci první." rozesmál se.

„Já se hrozně stydím." řekla jsem a zabodla své oči do stropu, abych se vyhnula očnímu kontaktu s ním.

„Není se za co stydět. Jsi moc krásná." zašeptal a dal mi malý polibek na krk, načež pokračoval ke klíční kosti.

„Přestaň, Koo." rozesmála jsem se.

„Mám přestat?" zeptal se se smíchem. „Vím, že nechceš, abych přestal."

„Líbí se ti to?" zeptal se a já se pořád smála.

„To lechtá." řekla jsem se smíchem a snažila se ho odstrčit, on měl ale větší sílu než já. Asi mu zakážu posilovnu, nemám proti němu šanci.

„Ale prosím tě." uchechtl se a já vyjekla, když mě vzal za boky a jedním rychlým pohybem si mě vysadil na svůj klín. Rozšířily se mi zorničky. Jak to dokáže udělat, aniž bych si toho předtím stihla všimnout?

Položila jsem mu ruce na ramena a svým hrudníkem se přitiskla na ten jeho, aby neměl šanci mě znovu vidět a on se pousmál.

„Víš o tom, že tímhle mě dostáváš do stavu, z kterého mě můžeš opět dostat jen ty?"

Nechápavě jsem se na něj podívala.

„Nedělej, že nevíš.“ šibalsky se na mě usmál a opět mě políbil na krk.

„Dělej si co chceš." odpověděla jsem tiše a Jungkook se s úsměvem vrhl na mé rty. 

Jimin's pov

Seděl jsem se všemi u snídaně, když se ve dveřích od hotelové jídelny objevil ten náš hvězdný pár.

Jungkook měl svou ruku kolem jejích ramen a ona kolem jeho pasu. Vypadala moc šťastně, to samé jsem mohl říct o mém kamarádovi.

Když usedli vedle sebe ke stolu, zrak mi padl na její krk. Vážně má cucfleky? Nebo se mi to jen zdá?
Svou domněnku jsem si potvrdil, když to samé zaregistroval i Taehyung.

„No teda, už přišla ta správná chvíle?“ zahvízdl Taehyung, který seděl vedle Grace z druhé strany a dotkl se jejího krku.

„Přestaň, Tae.“ zasmála se.

„Jinak, Joone, hlavně se nezlob. Snažil jsem se ovládnout, ale bohužel jsem to trochu nevychytal. Každopádně se neboj, zakryjeme to a nikdo si ničeho nevšimne.“ řekl Jungkook a já měl chuť po něm skočit a něco mu udělat. Značkuje si Grace tak, jako jsem to dělal já.

„V pořádku, věřím vám.“ mávl nad tím rukou Namjoon a dál pokračoval ve své snídani. Vážně mu to vadilo u mě, ale u nich ne?

Po snídani jsem šel do pokoje, kde už na posteli ležel Taehyung s rukama pod hlavou.

„Jsi hrozný žárlivec, Jimine.“ uchechtl se zničehonic.

„Nejsem.“ odsekl jsem.

„Jasně. Kdybys nebyl, zeptal by ses mě, na koho bys měl žárlit. Nemůžeš jim to přát?“ zeptal se a posadil se, aby na mě lepe viděl.

„Co bych jim měl přát? Že spolu spí? Promiň, ale nevidím důvod, proč z tohohle skákat tři metry do vzduchu.“ zamumlal jsem a začal si rovnat věci ve své cestovní tašce, jelikož jsem tam měl pěkný nepořádek.

„Moc dobře víš, že je v tom mnohem víc, nemají to stejné, jako jsi s ní měl ty. Pravděpodobně spolu spali poprvé za těch několik týdnů, co spolu tráví čas. Všichni jim přejeme to štěstí, které prožívají, jen ty se tváříš jako kakabus. Tak o co ti jde, chybí ti Grace?“ zeptal se a založil si ruce na prsou. On mě snad nenechá.

„Nechybí mi.“ řekl jsem.

„Vazbě nerozumím tomu, proč to nemůžeš přiznat. Máš ji rád, vidím to na tobě. Doslova vraždíš Jungkooka pohledem a popravdě mi to dost vadí. Já jsem za ně šťastný, protože vypadají spokojeně a mají se spolu dobře, nechápu, proč se na ně tedy tak ošklivě díváš. Je to tvůj kamarád, panebože. Ale chápu, že pokud žárlíš, tak je asi těžké mu to přát.“ mumlal Tae a já zakoulel očima.

„Tak znovu: já nežárlím. Grace mi nechybí a nemám ji rád.“ řekl jsem kousavě.

„Snažíš se to namluvit mně, nebo sám sobě?“ zeptal se a já se k němu zprudka otočil.

„Co?“ vyštěknul jsem.

„Ptám se, jestli se snažíš přesvědčit sám sebe, protože to tak zní. Vážně se v tobě nevyznám. Je pravda, že bude lepší, když se od ní budeš držet dál. Už jsi jí ublížil víc než dost. Ale pokud ti na ní alespoň trochu záleží, nech ji a Jungkooka na pokoji. Má ho ráda a byl bych nerad, kdybys jim to zkazil.“ řekl a poté se zvedl, načež se vydal z pokoje pryč.

Já jen svěsil ramena. Všichni jsou na straně Grace a já jsem ten špatný.
Jasně, ta facka byla už moc a chápu, proč jsou na mě naštvaní. Ale ona na to už přeci zapomněla, nebo snad ne?