wrecked | p.jm ✔️

39. Kapitola

Grace's pov

Druhého dne jsem byla Jungkookem, Yoongim a Taehyungem donucena, abych šla říct Namjoonovi o tom, co se stalo mezi mnou a Jiminem.

Co si budem, nechtělo se mi do toho. Přišla jsem si jako práskač, který musí všechno, co se stane, vyžvanit leaderovi.

Kluci měli dnes v sedm večer koncert, momentálně bylo něco kolem druhé odpoledne a už bylo po zkoušce.

Taehyung mě povzbudivě vzal za ruku a šel se mnou za Namjoonem. Vedle něj šel Yoongi a vedle mě z druhé strany Jungkook. Jin ani Hoseok o tom nevěděli, nechtěla jsem tím zatěžovat ještě víc lidí.

„Bože, co se děje? Taková trestná výprava.“ uchechtl se Namjoon, když nám otevřel dveře a pustil nás dovnitř. Když si ale všiml mého sklíčeného pohledu, úsměv mu zmizel.

Já se posadila na židli v menší pokojové kuchyňce a začala si nervózně prohrávat s prostíráním.

„Víš... Nechtěla jsem ti to říkat, ale kluci mě k tomu pořád nutili. Včera jsem se pohádala s Jiminem a on... On mi dal facku.“ zamumlala jsem.

„Cože?“ hlesl Namjoon.

„Nikdy mi to neudělal, nechápu, co se stalo. Už vážně nevím, co mám dělat, jsem úplně zoufalá. Takhle se ještě nikdy nezachoval.“ řekla jsem a nešťastně vzhlédla k Namjoonovi.

„Tak to nejsi sama, kdo to nechápe. To mi k němu vůbec nesedí, nikdy předtím holku neuhodil.“ zamumlal Joon.

„Jungkook chtěl seznámit Jiminův obličej s jeho pěstí, ale zatrhla jsem mu to.“ zasmála jsem se, ale z očí mi stále nemizel smutek, který Jimin způsobil svým chováním a především tím, že na mě vztáhl ruku.

„To by asi nebyl nejlepší nápad, díky, že jste přišli. Pokusím se promluvit si s ním ještě před koncertem. Musí si uvědomit, že je to špatně.“ řekl Namjoon a já přikývla. Doufám, že to dopadne dobře.

Jimin's pov

Když nás před koncertem Grace všechny nalíčila, ostatní i s ní se vytratili a zůstal tu jen Namjoon, bylo mi jasné, že se něco děje.

„Jimine, můžu?“ řekl a stoupl si přede mě.

„Hmm.“ zamumlal jsem, opřel se zády o zeď a založil si ruce na prsou.

„Všichni chápeme tvou situaci a ten vztek, který v sobě už několik měsíců skrýváš. Nebudu teď mluvit o tom, že jsi na Grace byl ošklivý už v nemocnici, protože je to vaše věc a mě se to netýká. Ale ta facka už byla moc. Nic ti neudělala, není důvod, abys jí ublížil. Už jsi ji ranil psychicky, nemusíš to dělat i fyzicky. Jsi sakra dospělý chlap, měl by ses tak chovat.“ řekl Namjoon.

Výborně, takže mu to Grace řekla.
Upřímně jsem v tu chvíli, kdy jsem ji uhodil, vůbec nepřemýšlel. Neplánoval jsem to. Jasně, byl jsem naštvaný na všechny kolem sebe a ona nebyla výjimkou, ale nechtěl jsem jí dát facku. Nikdy předtím jsem neuhodil ženu a musím říct, že mě teď fackuje hanba. Ale vím, že už s tím nic neudělám.

„Už se s tím nedá nic dělat.“ vyslovil jsem závěrečnou větu, která se honila v mých myšlenkách.

„Jak tohle můžeš říct? Měl by ses jí alespoň omluvit.“ řekl Namjoon.

„A co jiného mám říkat? Mám za ní jít a prosit se o odpuštění, o které stejně nestojím? Nepotřebuju ji ke svému životu, ona to má se mnou stejně. Když se začneme ignorovat, bude to nejlepší pro všechny. Chci, aby mě nechala konečně žít svůj život. Když si mě nebude všímat a nebude se ve mně pořád vrtat, nebudeme se muset hádat, ona nebude mít zapotřebí vám to říkat a ty mi tu pak nebudeš dělat přednášky o tom, co mám a nemám dělat.“ vychrlil jsem ze sebe a Namjoon nadzvedl obočí.

Grace's pov

Ačkoli to ani Jimin, ani Namjoon nevěděli, celou tu dobu jsem stála za dveřmi a jejich rozhovor poslouchala. Z nějakého důvodu mě píchlo u srdce, když Jimin řekl, že mě ke svému životu nepotřebuje. Ještě před nějakou dobou jsem si ale myslela, že naopak potřebná jsem a je mu se mnou dobře.

Když jsem ucítila něčí ruku na své paži, otočila jsem se a střetla se s čokoládovýma očima.

„Pojď, Grace.“ zašeptal Jungkook, aby kluci neslyšeli, že stojíme za dveřmi a já se svěšenou hlavou následovala Jungkooka. Nejspíš poznal, že nechci za ostatními, jelikož jsem kolem sebe příliš lidí nechtěla, a tak jsme šli úplně stranou.

Musím říct, že to, co se teď dělo kolem Jimina, mělo jediné plus - Jungkook se stal mým kamarádem. Vždy byl můj kamarád, ale až teď jsem poznala, že mu na mně vážně záleží a chce mít jistotu, že budu v pořádku. Přeci jen sám řekl, že jsem jako jeho mladší sestra, což bylo milé.

„Slyšela jsi něco?“ zeptal se, když jsme se posadili na chodbě na zem a opřeli se o zeď.

„Hodně věcí.“ zamumlala jsem. „Hlavně to, že mě Jimin nepotřebuje ke svému životu a mám se v něm přestat vrtat.“

„Miluješ ho?“ zeptal se zničehonic.

„Ne. Záleží mi na něm a chci, aby byl v pořádku, ale nikdy bych nebyla schopná ho milovat. Na to mi až moc ublížil. Takže ne, Jimina rozhodně nemiluju.“ řekla jsem a prohrábla si vlasy. Vážně, jak bych asi mohla milovat někoho, jako je on?

„Fajn. Vím, že tě to bolí, ale... Zkrátka si řekni, když budeš potřebovat pomoct, ano? Můžeš zajít za mnou, či za Taehyungem nebo Jinem, jsem si jistý, že i zbytek si s tebou rád popovídá. Jen to nedus v sobě.“ řekl a já přikývla.
Má pravdu.

///

Mimochodem, co říkáte na nový cover? Snad se alespoň trochu líbí.😊