wrecked | p.jm ✔️

49. Kapitola

Grace's pov

Rozhodla jsem se jít hned odpoledne za Jiminem a nějak to s ním vyřešit. Mrzelo mě, že jsem to pokazila s Jungkookem, ale už s tím nic neudělám, i když to bolí.

Zaklepala jsem na dveře od Jiminova pokoje a modlila se, aby tu nebyl i Taehyung.

Hnědovlasý mladík, za kterým jsem šla mi otevřel, a já vešla dovnitř.

„Jimine, omlouvám se, že jsem tě včera odstrčila a ani trochu se ti nesnažila pomoct. Ale vím, že mě potřebuješ a já už se od tebe nechci držet dál. Prosím, dovol mi, abych se ti opět pokusila pomoci. Udělala jsem nějaké chyby, ty taky, ale já slibuji, že už to s tebou nevzdám.“ vychrlila jsem ze sebe.

„Nemáš náhodou Jungkooka? Sama jsi to včera večer řekla.“ nadzvedl obočí.

„Rozešli jsme se. Kvůli tobě, víš? Došlo mi, že trávím čas s nesprávným klukem. Mám ho ráda, ale je mi jasné, že mě potřebuješ víc než on.“ řekla jsem a slabě se pousmála.

„Grace, já už nevím, co ti mám věřit. Řekneš, že mi chceš pomoct, ale při jediném mém menším selhání opět řekneš, že už na to nemáš. Nechci ti být zbytečnou přítěží. Ano, omluvil jsem se ti a řekl, že jsi neudělala nic špatného, ale stejně nevím, zda ti věřím, že mi chceš pomoct. Upřímně si nemyslím, že o to stojíš.“ řekl a v jeho hlase opět bylo znát, že ho to začíná štvát.

„Proč si sakra myslíš, že o to nestojím?“ rozhodila jsem rukama.

„Já nevím, ale tak proč bys mi asi chtěla pomoct?“ štěknul.

„Proč? Protože když někoho miluješ, chceš mu pomoct, ať to stojí, co to stojí!“ vykřikla jsem.

„Co jsi to právě řekla?“ řekl Jimin, který po vyřknutí mé věty okamžitě ztuhl.
Mně až v tu chvíli došlo, co jsem vlastně vyslovila.

„Já... To jsem nechtěla říct, vážně ne, ale...“ koktala jsem a nebyla schopná ze sebe nic dostat.

„Grace, běž pryč, prosím. Vážně jsem přemýšlel nad tím, že si tě opět pustím k tělu. Ale pokud to máš takhle, tak nemůžu a bude lepší, když hned teď půjdeš.“ řekl a otevřel dveře, čímž mi dal najevo, že mám zmizet.

„C-Cože?“ vydechla jsem.

„Okamžitě běž. Tvrdila jsi, že v tom žádná láska není. Ne, tvoje city ti neoplatím, to ti můžu říct rovnou.“

„Ale-“

„Ne. Promiň, ale ty nejsi Jae a nikdy nebudeš.“ řekl a já nemohla uvěřit tomu, co právě řekl. Jen jsem polkla, abych zahnala slzy a opustila jeho pokoj.

Rázovala jsem po chodbě a v plánu měla zalézt k sobě do pokoje, kde sebou plácnu na postel a pořádně si zařvu do polštáře. Ani jsem si ale nevšimla, že přímo naproti mně jde osoba, a tak jsem do ní vrazila.

„Ježiš, Grace, pochoduješ tu jako voják.“ rozesmál se Taehyung, který byl tím, do kterého jsem nechtěně vrazila. Jeho pobavený výraz se ale rázem změnil v ustaraný, když si všiml mých uslzených očí a nečitelného výrazu ve tváři.

„Já jsem strašně pitomá, Tae.“ dostala jsem ze sebe.

„No tak, to neříkej. Pojď, půjdeme ke mně a ty mi řekneš, co se stalo.“ řekl a položil mi ruku kolem ramen. Chtěl se se mnou vydat přímo k pokoji, ze kterého jsem asi před dvěma minutami unikla, tudíž jsem ho rychle zarazila.

„Ne. Je tam Jimin a týká se to jeho.“ řekla jsem a prosebně se na něj podívala.

„Dobře, půjdeme tedy k tobě.“ přikývl Tae a společně jsme se vydali ke mně do pokoje, kde jsme se posadili ke stolu.

„Začalo to už včera večer. Jimin za mnou přišel, aby se omluvil za tu facku. Myslela jsem, že to je vše, co chce, ale poté mě políbil. Samozřejmě jsem ho odstrčila a upozornila na to, že mám Jungkooka. Jenže v noci se mi o něm nejspíš něco zdálo a já mluvila ze spaní. Jungkook poznal, že mi na Jiminovi pořád záleží, takže jsme se rozešli.“ řekla jsem, načež jsem se krátce odmlčela.

„To mě mrzí.“ řekl tiše Taehyung, který nejspíš vycítil, že tímhle to nekončí.

„Rozhodla jsem se tedy jít za Jiminem. Řekla jsem mu, že mu ráda pomůžu, když mi to dovolí. Samozřejmě mi opět říkal, že to nemyslím vážně a ptal se, proč bych mu chtěla pomoct. Vyklouzlo mi něco, co jsem nikdy neměla vyslovit nahlas. Je to něco, co jsem si sama odmítala připustit.“ řekla jsem a zavřela oči. Zhluboka jsem se nadechla a vydechla.

„Řekla jsem mu, že když někoho miluješ, zkrátka mu chceš pomoct.“ řekla jsem nakonec.

Cítila jsem Taehyungovu ruku, která se ocitla kolem mých ramen a přitáhl si mě k sobě. Položila jsem si hlavu na jeho rameno a popotáhla.

„Miluješ Jimina?“ zeptal se opatrně.

„Já nevím, myslela jsem si, že ne, ale když jsem to poté bez přemýšlení řekla... Vážně nevím. Ale bojím se, že asi ano.“ zašeptala jsem.

„Každopádně na tom nesejde. Řekl mi, ať odejdu. Prý nejsem Jae a nikdy nebudu.“ konečně jsem ze sebe vysoukala zbytek příběhu a spadl mi kámen ze srdce, že už jsem řekla úplně všechno.

„Bože můj, to je mi moc líto. Myslíš si, že už si tě k sobě nepustí? Třeba to ještě dopadne dobře.“ snažil se mě povzbudit Taehyung.

„Já nevím, Tae.“ povzdechla jsem si. „Vážně nevím.“