wrecked | p.jm ✔️

13. Kapitola

Grace's pov

Byl zrovna večer a já seděla u sebe v pokoji. Četla jsem si knížku a kdykoliv jsem se podívala před sebe, musela jsem se usmát. Ten výhled na Seoul byl doopravdy to nejkrásnější, co jsem kdy viděla.

Trhla jsem sebou, když mi zazvonil mobil. Nadzvedla jsem obočí, když jsem zjistila, že mi volá Jimin. Dobře, tohle je vážně divné.
Zvedla jsem to a pozdravila.

„Ahoj. Vylez ven." řekl.

„Cože?" zeptala jsem se nechápavě.

„Prostě pojď ven." povzdechl si. Chtěla jsem mu říct ještě něco, ale už to položil.

Byla jsem už v noční košili, tudíž jsem na sebe jen hodila černé látkové kraťasy, do kterých jsem košili zastrčila a k tomu šedou mikinu.

Vlezla jsem do výtahu a poté vylezla ven z paneláku, před kterým stál Jimin.

„Co se děje?" zeptala jsem se nechápavě.

Jimin vytáhl z kapsy můj modrý šátek, kterým jsem mu tenkrát obvázala krvavou ránu na jeho zápěstí.

„Přinesl jsem ti tohle." řekl s úšklebkem.

„To šlo vyprat?" zeptala jsem se překvapeně a vzala si ho od něj.

„Když to nepereš doma, ale vezmeš to do čistírny, tak jo." pokrčil rameny.

„Ty jsi táhl jeden pitomý šátek do vlasů do čistírny?" zeptala jsem se s pobaveným úsměvem.

„Nesl jsem si tam tričko, takže jsem vzal rovnou i ten šátek." řekl.

Upřímně jsem nechápala jeho chování. Sice je to kretén, ale umí být i milý. Nejspíš o jeho náladě rozhoduje to, jak se zrovna vyspí, nebo nevím. Je jako holka, která má svoje dny.

„Chceš... Se jít třeba projít?" zeptala jsem se opatrně. Jo, je to trapné a vůbec nevím, proč jsem se ho na to zeptala, ale to nevadí.

On jen nepřítomně pokýval hlavou a vydali jsme se do ulic Seoulu. Nešli jsme nikam daleko, naše tempo bylo velmi pomalé a byli jsme stále dost blízko mému bytu.

„Tak jak se máš?" zeptala jsem se. Už teď jsem litovala toho, že jsem mu nabídla procházku. Vážně nevím, o čem si s ním budu povídat.

„Fajn." odpověděl jednoslovně.

„To je dobře." přikývla jsem a s povzdechem si dala ruce do kapes. Grace, ty vážně umíš zavést smysluplnou konverzaci, pomyslela jsem si.

„V posledních dnech vypadáš tak nějak, no... Asi šťastněji?" řekla jsem a podívala se na něj. Jimin se v tu chvíli zastavil, a tak jsem ho napodobila.

„Mám radost z toho, jaký má ohlas naše nové album." zamumlal a já přikývla.

„Zase to děláš, Reynoldsová." ironicky se uchechtl a zakoulel očima.

„Co dělám?" zeptala jsem se.

„Opět se snažíš ze mě dostat nějaké informace. Rozebíráš mou náladu a to, jak se chovám. Snažíš se mi dostat do hlavy, ale marně. Už to konečně vzdej." řekl.

„Ale já-"

„Neříkej, že to neděláš. Možná si to neuvědomuješ, ale jsi v tomhle fakt hrozná. Nerespektuješ něčí soukromí, všechno musíš vědět a když to nevíš, nemůžeš z toho ani spát." skočil mi do řeči.

„To není pravda." zašeptala jsem a sklopila zrak.

„Přestaň s tím." řekl.

„Nedělám nic špatného. Asi jsem sem neměla ani jezdit jakožto vaše stylistka, když tě každá věta, kterou řeknu, tak neskutečně nasere." řekla jsem.

„To jsi asi neměla." přikývl Jimin.

„Víš co? Dobrou noc. Nestojíš mi za to, abych litovala toho, že jsem sem jela. Ostatní mi za to stojí." trhla jsem rameny a vydala se pryč. Vlastně jsem se vydala opačným směrem, než je můj byt, ale potřebovala jsem si zlepšit náladu konverzací s někým, kdo mě má rád.

Vytáhla jsem z kapsy mobil a vytočila číslo dotyčné osoby, za kterou jsem zamířila.

„Ahoj, Tae. Jsi doma?" zeptala jsem se, když to zvedl.
Dostalo se mi naštěstí odpovědi, kterou jsem chtěla a zanedlouho se před panelákem, u kterého jsem stála, zjevila silueta mého kamaráda.

Šla jsem s Taem dovnitř do jeho bytu a usadila se v kuchyni.

„Copak se děje, Grace? Po telefonu jsi zněla trochu rozrušeně." řekl.

„Nic, jen... To Jimin." hlesla jsem.

„Vždyť jsme ti říkali, ať si s ním neděláš starosti. Nemůžeš za to, že tě ignoruje." pokrčil rameny.

„Ne, o to nejde. Přišel mi vrátit... To je jedno, prostě mi přišel vrátit něco mého, tak jsem mu nabídla, že se půjdeme projít. Zeptala jsem se ho, jak se má a on mě hned osočil, že pořád strkám nos do věcí, do kterých mi nic není a prý si pořád myslím, že z něj něco dostanu." řekla jsem a napila se čaje, který mi Tae uvařil. Byla mi zima, jelikož venku už bylo chladno a já měla jen kraťasy a mikinu.

„No jo, celý Jimin. Nelam si s tím hlavu, jo? Je to pako, dojde mu, že jsi to tak nemyslela." mávl nad tím rukou.

„Díky. Tak nějak jsem tušila, že za to nemůžu, ale asi jsem to potřebovala slyšet i od někoho jiného." přikývla jsem s lehkým úsměvem na rtech.

„Není zač. Pojďme se bavit o něčem pozitivním, hm?" řekl a já přikývla, načež jsme si konečně začali povídat o něčem normálním a já se cítila lépe.