wrecked | p.jm ✔️

44. Kapitola

Grace's pov

Už tomu byly tři týdny, co jsme společně s Jungkookem započali naši společnou "cestu".

Trávili jsme spolu doopravdy hodně času a mně bylo po dlouhé době znovu dobře. Už jsem párkrát spala u něj v pokoji, ale samozřejmě jen spala. Nic se mezi námi nestalo, ani jeden z nás nic na toho druhého nezkoušel a myslím si, že takhle je to fajn.

Zpočátku jsme se před ostatními trochu styděli a moc se k sobě neměli, jelikož jsme se oba cítili z nějakého důvodu trapně.
I když pravdou je, že já se asi cítila trapně víc. Jungkook mi chtěl pomoct, tudíž mě jednoho dne vzal přímo před nimi za ruku. Ukázali jsme tím, že jsme spolu, ale neupozorňovalo to na nás až moc.

Od té doby už jsem neměla strach se s ním držet za ruku, jelikož to klukům bylo jedno. V podstatě se nic nezměnilo - měla jsem v Jungkookovi stále skvělého kamaráda, jen s tím rozdílem, že jsme se k sobě chovali jako pár, kterým jsme tak trochu nejspíš byli.

Od Hoseoka jsme dostali přezdívku Grakook, čehož se okamžitě chytili i ostatní. Samozřejmě pojmem ostatní myslím Jina, Taehyunga, Namjoona a Yoongiho. Asi nemusím zmiňovat, že Jimin se o nás nezajímal, natož aby na nás používal nějakou přezdívku.

Ležela jsem po boku Jungkooka v jeho pokoji a koukali jsme na nějaký film, který jsem ale celou dobu ignorovala. Bohužel mě dnes ráno navštívil můj malý ženský problém, tudíž jsem se snažila přežít křeče, které zasahovaly mé břicho, a vůbec se mi nedařilo dávat pozor při filmu.

Černovláskovi po mém boku jsem nic neřekla, protože vím, jak je starostlivý. Nechtěla jsem ho rušit.

Bohužel mi to ale nevyšlo, jelikož jsem ze sebe neplánovaně vydala tiché zakňourání a schoulela se do klubíčka kvůli křečím, které byly čím dál tím víc intenzivní.

Jungkook pohotově stopnul film a podíval se na mě.

„Co se děje?“ zeptal se a v jeho hlase byla znát starostlivost, kterou jsem již zmínila.

„Nic.“ řekla jsem, načež z mých úst uniklo nepatrné syknutí.

„Očividně se něco děje, Grace, tak mi to řekni. Bolí tě něco?“ nedal si říct.

„Ráno jsem to dostala a začíná se to docela ozývat.“ řekla jsem rychle, načež se do mých tváří nahrnula horkost a já pociťovala, jak se začínám červenat. Bylo mi trapné to před ním zmiňovat, ačkoliv na tom nebylo nic divného.

„Jo, aha... Promiň, ale nevím, jak ti pomoct, brouku. Vzhledem k tomu, že jsem to nikdy nezažil, nevím, co pomáhá. Řekni mi, co potřebuješ a já to zařídím.“ řekl a hřbetem ruky mě pohladil po tváři.

„Potřebuji Paralen, nebo jakýkoliv jiný prášek na bolest.“ řekla jsem.

„Tak to tu asi nemám. Oběhl bych kluky nebo tak, ale bude rychlejší, když skočím do lékárny. Doběhnu tam, ano? Kdyby cokoliv, volej.“ řekl a vtiskl mi malou pusu na čelo, načež popadl vše, co potřeboval a vyběhl ven z pokoje.
Malinko jsem se usmála. Tohle je jeden z důvodů, proč ho mám ráda - jeho starostlivost a nekonečná péče.

Nechápu, jak to stihl, ale ani ne za dvacet minut už byl zpět.
Na noční stolek mi položil sklenici s vodou a plato prášků, poté ještě běžel do pokojové kuchyňky, načež se vrátil a já překvapeně nadzvedla obočí, když mi na noční stolek položil ještě krabičku tamponů.

„Jak jsi věděl, které máš vzít?“ zeptala jsem se překvapeně.

„Vím, co používáš, tu krabičku u tebe nevidím poprvé.“ řekl.

„Tobě nebylo trapné to kupovat?“ stále jsem byla poměrně překvapená.

„Proč by? Je to normální. Není nic špatného na tom ti přinést něco, co potřebuješ.“ pokrčil rameny.

„Jo, ještě na toto jsem zapomněl.“ řekl a vyndal z kapsy od své mikiny čokoládu, kterou položil vedle mě.

„Děkuji moc.“ zašeptala jsem.

„Vše pro mou ženu.“ zasmál se a já měla pocit, že se rozteču. Těmi sladkými řečmi mým hormonům asi moc nepomůže.

Následně si lehl vedle mě, položil si hlavu na polštář a jednou rukou mi vyhrnul tričko, načež mi položil svou velkou dlaň na břicho a jemně mě hladil.
Jungkook byl vážně perfektní.

Leželi jsme takto asi půl hodiny, když se ozvalo zaklepání na dveře. Jungkook odstranil svou ruku z mého břicha, urovnal mi mé vyhrnuté tričko a vydal se ke dveřím.

„Ještě, že jsi otevřel. Jimin je na tom opět blbě, zase se pořezal. Nevím, co mám dělat, Namjoon se s ním snaží mluvit, ale nejde to.“ řekl Taehyung. Já okamžitě zbystřila. Jungkook pustil Taeho dovnitř.

„Cože?“ řekla jsem a opřela se o lokty, abych si pomohla ve zvedání svého těla a zadívala se na svého věrného kamaráda.

„Skvělý, jsi tu, Grace. Nebyl jsem si jistý, jestli jste tu spolu, ale tím líp. Tebe by mohl poslechnout, už jsi ho předtím v těchto stavech viděla. Nemůžeš nám pomoct a zkusit si s ním promluvit?“ zaškemral Tae.

„Jasně.“ přikývla jsem a snažila se zvednout, Jungkook ke mně ale hned přiskočil.

„Pomůžu ti.“ řekl hned a dal mi jednu ruku kolem pasu, aby mi pomohl vstát. Už mi naštěstí bylo lépe.

Taehyung nejspíš vypadal, že nechápe, co se mnou je. Pochopil to ale ve chvíli, kdy jsem položila jednu svou dlaň na své břicho. Jen se na mě soucitně pousmál a vzal mě kolem pasu z druhé strany.

Došli jsme až do pokoje Jimina a Taehyunga. Namjoon stál za dveřmi od koupelny a zoufale se na nás podíval.

„Je tam zamčený?“ kývla jsem směrem ke dveřím.

„Ne, ale nechce ani jednoho z nás vidět. Mohla bys...?“ řekl Namjoon s nadějí v hlase a já přikývla. Opatrně jsem otevřela dveře a zase je za sebou zavřela.

„Jimine.“ řekla jsem nešťastně a klekla si k němu.

Po tvářích se mu koulely slzy a třásl se. Stejně tak, jako tomu bylo, když jsem ho v koupelně našla poprvé.

„Odejdi.“ zašeptal.

„Ne. Ne, to tedy neodejdu, i kdybys mě prosil na kolenou. Jimine, píchnul sis něco?“ zeptala jsem se a položila mu ruku na rameno. On mlčel.

„No tak, píchnul? Mluv se mnou, já tě prosím.“ řekla jsem a na mém hlase už byla znát stoupající hysterie.

On stále mlčel a odvrátil ode mě pohled.
Mně se zalily oči slzami.

„To nemůžeš. Musíš s tím přestat. Co když to jednoho dne přeženeš a předávkuješ se? Nechci, aby se ti něco stalo. Neodpustila bych si to.“ řekla jsem smutně.

„Nedělej, že se zajímáš, Grace. Je ti úplně jedno, jestli se mi něco stane.“ trhl rameny.

Nechápavě jsem se na něj podívala a čekala, co z něj vypadne. Tohle bude dlouhá noc.