Hyunjin je šéf jedné velké firmy a momentálně hledá nového asistenta. Za tento měsíc jich propustil alespoň 15, a tak hledá dalšího. Felix měl poslední měsíc dost špatný, rozešla se s ním jeho přítelkyně a vyhodili ho z jeho staré práce, proto hledá...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
⏧·₊̣̇.
FELIX POV
₊̣̇·⏧
Opět mě probudil můj skvělý budík. Dneska mě čeká první den práce, tak jsem dosti zvědavý..
Vstal jsem a šel si obléct to oblečení, které jsem dostal a mám nosit do práce. Celkem mi bylo, akorát kalhoty byly docela úzké, ale to mi nějak moc nevadilo.
Udělal jsem si rychlou snídani a poté šel na autobus, kávu si udělám až práci. V autobuse jelo pouze pár lidí, kteří nejspíše jeli také do práce. Takže celkem klidná a tichá jízda.
Když jsem přišel před dveře oné velké budovy, tak bylo 5:55, takže jsem měl dobrý čas. Vešel jsem dovnitř a za svým stolem už seděla Yeji.
"Dobré ráno" usmál jsem se na ni. "Dobré ráno i tobě Felixi" usmála se na mě zpátky. "Jo než zapomenu, tak šéf dorazí až za 10 minut, tak tady máš klíče od kanceláře, máš tam prý počkat. Dneska nějak nestíhá" usmála se na mě. "Dobře, tak zatím" řekl jsem a šel k výtahu.
Když jsem zmáčkl patro, kam jsem jel, tak se výtah zastavil někde ve druhém patře a nastoupil nějaký pracovník.
Vypadal trošku jako veverka a zdál se mi i přátelský, ale nějak jsme se bavit nezačali..
On vystoupil ve čtvrtém patře a já jel dál. Poté jsem se odebral ke kanceláři šéfa a odemknul ji. Ještě než jsem vešel jsem si všiml cedulky na dveřích, koho ta kancelář je.
Vtipné, že neznám jméno svého šéfa. Až do teď, samozřejmě.
"Hwang Hyunjin" přečetl jsem si to a trošku se zarazil..
"Počkat.. Yeji je také Hwang.. Náhoda nebo rodina?" poškrábal jsem se na zátylku a vešel dovnitř. Samozřejmě byla všude tma, tak jsem rozsvítil světlo, abych viděl na krok.
Napadlo mě si udělat kávu a šéfovi udělat také, určitě ji ocení a navíc mu trošku vychladne.
"Nádherná vůně" řekl jsem a už zaléval kávu horkou vodou. Poté jsem kávu odnesl na stolek a sedl si k němu.
Teď jsem jen vyčkával na šéfa. V tiché ranní šesté hodině.
"Co na tom nechápeš?! Říkám to už alespoň po páté. Mezi námi je konec! A už mi přestaň volat, nemám na toto náladu a čas!" ozvalo se zamnou, tak jsem se otočil a spatřil svého šéfa, jak s někým mluví po telefonu.
