Hyunjin je šéf jedné velké firmy a momentálně hledá nového asistenta. Za tento měsíc jich propustil alespoň 15, a tak hledá dalšího. Felix měl poslední měsíc dost špatný, rozešla se s ním jeho přítelkyně a vyhodili ho z jeho staré práce, proto hledá...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
⏧·₊̣̇.
FELIX POV
₊̣̇·⏧
Vzbudil jsem se někdy v noci kvůli noční můře, která byla opravdu hnusná. Ještě něco z mého dětství, když jsem chodil do školy..
Utřel jsem si slzy a posadil se na posteli. Otočil jsem se na spícího Hyunjina, protože jsem měl strach.
"H-Hyunjine.." promluvil jsem na něho. "Hyunjine.." promluvil jsem znovu a utřel si slzu, která mi pomalu ztekla po obličeji.
"Hyunjine" promluvil jsem víc nahlas a jemně jsem mu zatřásl rameny. "Mhm?" ozvalo se z Hyunjina, který byl rozespalý.
"Hyunjine.. já-já se.. bojím" řekl jsem trošku roztřáslým hlasem. On se ihned natáhl aby rozsvítil lampičku a poté se otočil na mě.
Seděl jsem na posteli na kolenou a koukal se do peřiny se smutným výrazem.
"Co se děje?" zeptal se a pozoroval mě. "Bojím se.." "Čehopak se bojíš? Jsem tady s tebou" řekl a posadil se. "Co se stalo?" řekl a chytil mi ruku.
"Měl jsem.. noční můru" podíval jsem se na něho. "Chceš o tom mluvit?" "N-ne" "Co mám udělat?" zeptal se starostlivě. "Em.. můžu.. můžu tě.. o-obejmout?" zeptal jsem se nejistě.
"Pojď sem" usmál se a nastavil mi náruč. Ihned jsem mu do ní padl, hlavu jsem mu položil na hruď a snažil se uklidnit. On si semnou lehl a natáhl se, aby zhasnul lampičku. Poté nás ještě přikryl.
"Je ti lépe?" "Ano, děkuji" řekl jsem a dál ho objímal. "To je dobře, nemusíš děkovat, však se nic hrozného nestalo. Teď už na to nemysli a spi dál. Jsem tady s tebou" řekl a pevněji mě objal.
Během chvilky jsem opět usl. Teď už s pocitem bezpečí.
⏧·₊̣̇.
Ráno jsem se probudil ani nevím kolik bylo hodin. Stále jsem byl v Hyunjinové náruči nad čímž jsem trošku zčervenal.
"Dobré ráno" řekl Hyunjin. "Oh ty-ty už jsi vzhůru? Emm dobré ráno i tobě" řekl jsem nervózně. "Jsem vzhůru pár minut. Spalo se ti dobře?" "Jo.. ještě jednou děkuji" "Maličkost"
"Kolik je hodin?" "Kolem 9 ráno" "Mhmm.. Můžeš mě už pustit, nebudu tě zbytečně obtěžovat." řekl jsem nervózně. "Neobtěžuješ mě, klidně takto zůstaň, vůbec mi to nevadí." usmál se na mě.
"Ale.. ale je to.. divné" "Divné? Proč divné?" "No já.. nevím.."
"Felixi-" "Musím jít na záchod, pusť mě prosím" řekl jsem a on mě tedy pustil, tak jsem ihned vyletěl z postele směrem do koupelny.
