Hyunjin je šéf jedné velké firmy a momentálně hledá nového asistenta. Za tento měsíc jich propustil alespoň 15, a tak hledá dalšího. Felix měl poslední měsíc dost špatný, rozešla se s ním jeho přítelkyně a vyhodili ho z jeho staré práce, proto hledá...
a/n prosím přečtěte si konec kapitoly, je tam info o knížce a jak to bude s kapitolami atd! ♡
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
⏧·₊̣̇.
FELIX POV
₊̣̇·⏧
„A-asi bychom neměli-“ zalapal jsem po dechu když se situace začala vymykat kontrole. „Proč myslíš?“ podíval se na mě Hyunjin.
„Jsem po operaci.. já.. asi bych neměl“ pípl jsem a odvrátil pohled.
„Mhm.. dokážeš vždy zkazit takovou chvilku“ řekl a odtáhl se ode mě. Jak jako já? Já asi za to můžu, že mám po operaci.. Nechci si něco udělat.
„Já nemůžu za to, že mám po operaci, tak mi to laskavě přestaň vyčítat“ podíval jsem se na něj s naštvaným pohledem.
„Ja to tak nemyslel Lixie..“ povzdechl si a sedl si zpátky na posteli ke mně. „Jen mě to naštvalo, já myslel.. že po té době si trošku užijeme.. ale chápu, že tvé zdraví je teď přednější“
„Jsem rád, že to aspoň trochu chápeš“ řekl jsem a stále ležel v posteli. Z ničeho nic se dveře otevřely a do pokoje vběhla Daisy. Hyunjin ty dveře samozřejmě nezavřel..
A teď si tak říkám, že by asi nebylo úplně skvělé tu mít kočku, kdyby se to zvrhlo. Asi úplně nepotřebuji, aby nás sledovala kočka mezitím, co se spolu milujeme... No, naštěstí se nic nestalo.
„Daisy“ oslovil jsem ji a kočka si už spokojeně skočila do postele a mě na klín. „Hej.. žádná kočka u mě v posteli, nechci tu mít chlupy“ řekl Hyunjin. „Vem si ji na gauč“ dodal.
„Ale notak.. Nekaž to teď ty“ vrátil jsem mu to, co řekl předtím mě.
„Fajn.. já si jdu dát sprchu a udělám ti nějaký čaj“ zvedl se a ještě se na mě podíval. „Ale jestli budou v posteli chlupy, tak si mě oba nepřejte“ řekl a odešel z pokoje.
࣪ ִֶָ☾.
Uběhlo pár týdnů a já už začal zase normálně fungovat. Mohl jsem už jíst, co jsem chtěl. Nebral jsem žádné prášky a mohl dělat to, co jsem chtěl.
Také jsem začal fungovat opět v práci... dělat Hyunjinovi poskoka. Ale aspoň jsem se nenudil. Sice nějaké papírování mě občas štvalo, ale peníze jsou peníze.
„Jdeš na oběd nebo ne?“ koukal jsem na Hyunjina. „Jo, počkej“ zamumlal a dodělal nějaké papíry, které měl na stole.
„Hele.. teď mě tak napadlo.. jak se vlastně má tvá rodina? Nikdy jsi mi o ní nic neřekl“ zeptal jsem se. I když jsem věděl, že to není zrovna nejlepší okamžik se na toto ptát.
