Hyunjin je šéf jedné velké firmy a momentálně hledá nového asistenta. Za tento měsíc jich propustil alespoň 15, a tak hledá dalšího. Felix měl poslední měsíc dost špatný, rozešla se s ním jeho přítelkyně a vyhodili ho z jeho staré práce, proto hledá...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
⏧·₊̣̇.
FELIX POV
₊̣̇·⏧
Bylo úterní ráno a mě vzbudil překvapivě Hyunjin. "Vstávej, půjdeme na ten park" řekl jako nějaké nadšené malé dítě. "Teď?" "Jo, najíme se a můžeme jít."
On se usmíval jak měsíček na hnoji a já na něj koukal s polootevřenýma očima a ještě při tom v menším polospánku.
"No tak dělej, vylez" "Už jdu no.. " řekl jsem a nějak jsem se vyhrabal z postele. Sedli jsme si ke stolu a začali jíst a poté se každý z nás šel obléct.
"Můžeme?" "Ano, ještě minutku" řekl jsem a dovázal si botu. "Můžeme" řekl jsem a šel za ním. "Jak se tam dostaneme?" zeptal jsem se ho. "Vezmeme si taxík."
Když jsme vyšli z hotelu, tak už na nás taxík čekal přímo před vchodem. Říkal jsem si, že se tu objevil jak blesk.. ale není se čemu divit. Hyunjin je šéf velké firmy a lidi kolem něj skáčou na povel.
Na druhou stranu je to fajn, nemusíme čekat a bojovat s ostatními lidmi o taxi.. to je sakra dobrá výhoda.
Došli jsme k autu a řidič už nám otevřel dveře.. odkdy taxikář otevírá lidem dveře? To je jedno.
První si šel sednul Hyunjin, pak já. Co bych to byl za asistenta, kdybych nenechal jít šéfa jako prvního.
Poté řidič zavřel, sednul si za volant a vyrazili jsme. Díval jsem se z okénka a sledoval krásu města až do doby, než se kolem auta neobjevila ještě větší krása přírody.
Jeli jsme po nové silnici. Kolem nás byl života plný les a ten čerstvý vzduch, když jsem otevřel okénko? Ten jsem dlouho nezažil.
Byl jsem jako malé dítě zářící z toho, že dostal svoji první cukrovou vatu. Sluchátka jsem si s sebou nebral kvůli Hyunjinovi.
Měl jsem za to, že budeme po dobu jízdy řešit nějaké pracovní schůzky nebo tak.. ale za celou dobu nepadlo ani slovo.
⏧·₊̣̇.
HYUNJIN POV
₊̣̇·⏧
Když jsme byli na cestě, díval jsem se chvíli do telefonu a naplánoval si schůzku, která mě čeká po návratu do Seoulu. Vypl jsem mobil, protože dneska už aspoň po dobu menšího výletu nechci nic řešit.
