Hyunjin je šéf jedné velké firmy a momentálně hledá nového asistenta. Za tento měsíc jich propustil alespoň 15, a tak hledá dalšího. Felix měl poslední měsíc dost špatný, rozešla se s ním jeho přítelkyně a vyhodili ho z jeho staré práce, proto hledá...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
⏧·₊̣̇.
FELIX POV
₊̣̇·⏧
Dojedl jsem své wafle a utřel si svá ústa od šlehačky. Při tom jsem viděl, jak na mě Hyunjin pořád zírá.. až jsem z toho byl dost nervózní.
"Měl jsi pravdu, ta káva je dobrá" promluvil jsem na něho a dál pomalu upíjel svou kokosovou kávu. "Ale tvá je lepší" řekl potichu a já se tou kávou málem utopil. Trošku jsem si odkašlal a potichu poděkoval. "Chceš se tady pak trošku projít?" "Klidně"
Oba jsme dopili svou kávu a Hyunjin následně zaplatil. Líbilo se mi tady, měli to tady dobré a vypadalo to tu pěkně. "Můžeme se tady zastavit víckrát, pokud budeš chtít" řekl a zastavil se u auta. "Jo rád"
"Tak zítra opět na snídani?" usmál se na mě. "A co práce? Vždyť nebudeš doma" "Tak si holt prodloužím víkend" pokrčil rameny. "Stejně máš jít zítra na kontrolu, tak se pak stavíme tady" "Tak jo.. kam půjdeme?" stál jsem a zíral na něho.
"Pojď zamnou" řekl a hned se někam rozešel..auto tady nechal. "Počkej" rozběhl jsem se za ním. Nechápu, jak můžu běhat?? Po tamtom? Ok..
"Kam jdeme?" "Uvidíš, není to daleko. Je tam pěkně" Byl jsem zvědavý, nevěděl jsem kam mě vede, neznám to tu. Navíc není to daleko, tak dobrý.
⏧·₊̣̇.
"Říkal jsi, že to není daleko.. bolí mě nohy" zastavil jsem se a dál odmítal jít. "Už jen pár kroků, doopravdy" "Tos říkal před 10 minutami taky.. já už nemůžu. Jsem pořád vyčerpaný" "Fajn, tak stůj" řekl a šel ke mně. Co zase plánuje?
Otočil se ke mně zády a trošku si dřepnul. "Skoč mi na záda" "Cože?" "Slyšíš dobře, skoč mi na záda. A nebudu to opakovat, dělej" řekl a čekal.
Fajn, tohle je divný, ale dobře.. "A.. uneseš mě?" "Proč bych neunesl?" "F-fajn" řekl jsem a následně mu na záda skočil. S ním to ani nepohlo, jako kdybych byl pírko.
"Drž se" pomalu se zvedl. Málem jsem se lekl, že spadnu, ale to se nestalo. Chytil jsem se pevně za jeho ramena a následně svou hlavu položil na jeho levé rameno. "Pak řekni až tam budeme" řekl jsem a zavřel oči.
Poslouchal jsem zvuky přírody a najednou jako kdyby vše utichlo.. jen ptáčci se ozývali. "Jsme tu" řekl Hyunjin a já pomalu otevřel oči. Nacházeli jsme se na krásné louce. Neměl jsem slov..
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
