Hyunjin je šéf jedné velké firmy a momentálně hledá nového asistenta. Za tento měsíc jich propustil alespoň 15, a tak hledá dalšího. Felix měl poslední měsíc dost špatný, rozešla se s ním jeho přítelkyně a vyhodili ho z jeho staré práce, proto hledá...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
⏧·₊̣̇.
FELIX POV
₊̣̇·⏧
Usadili jsme se v roztomilé kavárně, která byla kousek od parku. Uvnitř hrála jemná hudba a vonělo to tu po skořici a vanilce. Hyunjin mě nechal vybrat místo. Samozřejmě že u okna a šel objednat.
Daisy si zatím pohodlně lehla vedle mé židle a spokojeně předla. Vážně jsem nechápal, jak jsem měl takové štěstí.
Hyunjin se vrátil se dvěma hrnky a malou mističkou pro Daisy. „Jedna horká čokoláda pro zlatíčko, jedno latte pro mě a mlíčko pro kočku,“ oznámil slavnostně a položil vše na stůl.
„Děkuju,“ usmál jsem se a napil se. Bože, to bylo tak sladký. „Měl bych k tomu dodat ještě oslovení boyfriend?“ dodal jsem škádlivě.
„Radši ne,“ uchechtl se a napil se kávy. „Tohle slovo mě děsí.“
Chvíli jsme mlčky seděli, sledovali lidi venku a užívali si klid. Ale uvnitř mě to lehce hlodalo. Ta představa, že pojedeme za jeho rodinou. Že mě představí jako někoho víc. Moje srdce se tetelilo nervozitou i radostí.
„Hyunie?“ začal jsem opatrně, prstem kroužil po okraji hrnku. „Myslíš, že mě budou mít rádi?“
Podíval se na mě tím svým klidným pohledem, který mě dokázal vždycky uklidnit.
„Lixi… Oni tě budou milovat. Já tě miluji a oni budou určitě také.“
„Ale ty jsi zvláštní případ…“ zamumlal jsem s lehkým úsměvem. On se natáhl přes stůl a vzal mě za ruku.
„Zvláštní? Spíš výjimečný,“ zazubil se. A pak se přiblížil ještě blíž a pošeptal: „Ale to ti dokážu až večer…“
Zrudl jsem jako rajče. „Hyunjine!“ okřikl jsem ho potichu, ale zároveň jsem se neubránil smíchu.
Daisy mezitím spokojeně pila svoje mléko a vůbec netušila, že její dva páníčci se zrovna baví o něčem naprosto ne-kočičím.
࣪ ִֶָ☾.
Večer doma jsme byli oba unavení. Procházka, kavárna, smích. Všechno to bylo tak... normální. Tak opravdové.
Zatímco jsem seděl na gauči a hladil Daisy na klíně, Hyunjin přinesl dvě misky popcornu a pustil film.
„Takže… zítra volám mámě?“ zeptal se, když se ke mně natáhl.
„Jo… zítra. A pak můžeme vybrat nějaké hezké oblečení. Chci udělat dojem.“
