Hyunjin je šéf jedné velké firmy a momentálně hledá nového asistenta. Za tento měsíc jich propustil alespoň 15, a tak hledá dalšího. Felix měl poslední měsíc dost špatný, rozešla se s ním jeho přítelkyně a vyhodili ho z jeho staré práce, proto hledá...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
⏧·₊̣̇.
FELIX POV
₊̣̇·⏧
Minuty ubíhaly a on nepřestával. S takovou bude můj krk brzy jeden fialový flek. Nechápu to, po třech měsících mě vidí a už dělá tohle? Ehm.. To jak jako? Jsem snad přeskočil měsíc?
Nechápu, že jsem se nechal, vždyť to naposled dopadlo tak, jak to dopadlo.. Ne, nechci na to už myslet.
Víc se ke mně namáčknul, že jsem ucítil jeho erekci na té mé.. Kur- ne, tohle fakt ne.. Tohle nedělej.. Pohnul se, že jsem křečovitě zavřel oči a snažil se být v pořádku. Ale to asi nijak víc nejde, když toto dělá..
Poté jsem ucítil, jak jeho ruka po mém těle sjíždí až dolů. Už mě tam nahoře neotravoval, ale zase měl v úmyslu něco jiného. "N-ne" vydechl jsem. "Hmm?" podíval se na mě a rukou zastavil na kraji mých kalhot. "Ne, prosím" "Ale notak, však ti to pomůže" "Ne" zopakoval jsem.
"Lixi" oslovil mě. "Ne a ne je ne. Pokud nebudeš respektovat moje ne, tak si mě zpátky tímto nezískáš" řekl jsem se zavřenýma očima. "Mhm" zabručel a přestal.
"Takže vážně ne?" zeptal se. "Ano, vážně ne.." otevřel jsem oči. "Dobře" řekl a slezl ze mě.
"Nevím, co to do mě vjelo.. jen-jen mi to asi celkově chybí" zíral do země "Mhmm" vydal jsem ze sebe a natáhl se pro deku, kterou jsem měl poblíž a následovně ji na sebe dal. Přitulil se k ní a spokojeně ležel v teple. Nějaká erekce mě nezajímala..
"Tobě je zima?" koukal na mě. "Spíš jsem unavený" A to je odpoledne.. ale byl jsem celkem brzy vzhůru dneska. "Nechceš jít radši do postele si odpočinout?" staral se. "Ne to je dobrý, budu ležet tady" "Dobře" řekl, zvedl se a popadl hrnky od kávy, se kterými následně odešel.
Začal jsem přemýšlet nad tím, co se právě stalo. Vážně si myslí, že se s ním teď vyspím, potom co mi ublížil? Ne, to fakt ne. Po chvíli se vrátil, sedl si ke mně a pozoroval mě. Z jeho pohledu mi naskočila husí kůže. Z toho pohledu jsem nemohl nic vyčíst.
"Proč mě tak pozoruješ?" zeptal jsem se. Měl jsem z něj trochu strach. "Ehm…." čekal jsem, co mi k tomu řekne. "Jsi krásný, počkat, ty jsi víc než to, jsi nádherný a já té tvé tvářičce ublížil" řekl, já si sedl a koukal mu do očí.
Tohle jsem snad ani nečekal, že zrovna od něj něco takového uslyším. Ne Felixi, nenech se zlákat jeho slovy. "Odejdi" řekl jsem a on se zarazil. "Cože?" řekl zaraženě. "Jdi pryč" řekl jsem a vstal. On mě jen pozoroval.
"Řekl jsem, abys odešel" lehce jsem zvýšil hlas. "Já se tady snažím a ty mě vyháníš?" trošku zvýšil hlas a já začal mít strach.
Přišel ke mně blíž, že jsem cítil jeho dech na mé tváři. Zvýšil jsem hlas..z-zvýšil jsem na něho hlas a-a to jsem dělat neměl.. on.. on mi za to zase ublíží. Měl jsem hodně velký strach, už n-nechci cítit tu bolest jako předtím... už ne.
Zavřel jsem oči a trošku se začal třást ze strachu, z minulosti a prostě ze všeho. Chytil mě za bradu a trošku mi zvedl hlavu.. To-to není dobrý.. já.. umřu. "Proč se tak třepeš? Nic ti neudělám" řekl tiše. "Nechci ti ublížit, tak se neboj" řekl a já otevřel oči.
"Přijdeš zítra do práce?" rychle změnil téma. "Uvidím" knítl jsem a vyhl se očnímu kontaktu. "Budu rád když přijdeš. Ne jenom já.. ale i Yeji a další zaměstnanci, chybí jim ten tvůj úsměv" "Rozmyslím si to"
"Dobře.. tak já teda půjdu" řekl a pustil mi mou bradu. "Nebudu tě tady otravovat" řekl a šel si pro svůj kabát.
"Kdyby něco.." povzdechl si a pokračoval "tak se mi ozvi, číslo máš" "Jo.." zvedl jsem hlavu a pozoroval ho. "Tak se měj" řekl, rozcuchal mi vlasy a následně dveřmi vedle mě odešel. Možná jsem ho tady mohl ještě chvíli nechat.. zíral jsem do země.
"Felixi, jsi doma?" ozvalo se za dveřmi. "J-jo?" otočil jsem se a otevřel. Byl to Seungmin, můj soused. "Můžu jít dál?" "Samozřejmě, pojď" odešel jsem ode dveří trošku, aby mohl vejít. "Díky" usmál se a zavřel dveře.
"Co potřebuješ?" sedl jsem si na gauč a odhodil svou deku na bok. "Nic.. jen.. Kdo to byl?" podíval se na mě. "K-kdo?" "Ten, co tě sem donesl v náruči"
"To.. to byl můj šéf" "Jo aha?" zaraženě se na mě podíval. "C-co? Říkám pravdu" "Hm.. tak šéf jo?" trošku se zasmál. Nechápavě jsem na něho koukal.
"V-vždyť... je to můj šéf" "Jen to?" "C-co?" "Já se jen ptám, viděl jsem ho. Nevypadá jen na šéfa" zase se zasmál. Co tím sakra myslí? To jsem teď fkt u výslechu?
Je fakt, že za tu dobu jsem se se Seungminem dost sblížil a trávil s ním čas, je to můj kamarád. Jediný, s kterým jsem se za ty měsíce scházel a mohl si povídat.. Proto mě teď vyslýchá, haha-
"Notak.. Ty mi určitě něco tajíš, to vidím" "N-ne?" "Tak proč jsi v takovém šoku hmm? Dělo se tu snad něco?" "S-Seungmine! Přestaň" otočil jsem se.
"Hmm.. Takže jo" "H-hej!" nabručeně jsem se na něho otočil. "Tak to vyklop" "Nemám co" "Fajn, ale dlouho ti to nevydrží" začal se zase smát.
"Chceš kávu?" zvedl jsem se a začal ignorovat jeho blbé poznámky. "Neměň téma, Lixiii" "Neměním téma, ale nevím, co víc bych ti měl říct" podrážděně jsem se na něho podíval, že dal automaticky ruce na obranu "Však v pohodě.. a kávu si rád dám"
⏧·₊̣̇.
↳˳⸙;; ❝ Zdravíčko, tak další kapitolka je tu 😇. Snad se vám líbila. Hyunjin se nějak.. Nevím.. krotí? Normálně by Felixe jen tak nenechal.. 👀-
