Hyunjin je šéf jedné velké firmy a momentálně hledá nového asistenta. Za tento měsíc jich propustil alespoň 15, a tak hledá dalšího. Felix měl poslední měsíc dost špatný, rozešla se s ním jeho přítelkyně a vyhodili ho z jeho staré práce, proto hledá...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
⏧·₊̣̇.
FELIX POV
₊̣̇·⏧
Začal jsem si tedy kreslit, abych zabil svůj volný čas a trošku se zabavil. Nějak jsem ignoroval okolí a byl jsem ve svém světě, kde jsem jen já a nikdo jiný.
Kreslil jsem si už od malička, vždy jsem si chtěl nějak uklidnit hlavu a toto mi hodně pomáhalo. Navíc mě to hodně bavilo a tedy i uklidňovalo.
Najednou se mého ramena dotkla něčí a ruka a já se lekl. Naštěstí jsem si svou kresbu nezničil, pouze jsem sebou cukl.
"Nemáš čisté svědomí" řekl šéf. Nikdo jiný tady samozřejmě v této místnosti nebyl. Jen já a on.
Zvedl jsem hlavu a podíval jsem se na něho. "Nemohu čekat, kdy se mě někdo dotkne a vyvede mě z myšlenek."
On se nad tím pouze usmál. "Pěkně kreslíš. Jak dlouho se tomu už věnuješ?" "D-děkuji.. Už od malička, uklidňuje mě to." "Mám to stejně, akorát s hraním na klavír."
V tom okamžiku někdo doslova vletěl do kanceláře.
"Hyunjine!!" ozval se nějaký dívčí hlas což nás oba přimělo se otočit.
Stála tam nějaká dívka v pěkném a docela i drahém oblečení. Byla pěkně upravená a už podle vzhledu vypadala, že bude dosti bohatá.
A podle toho jak jsem přiletěla a začala hulákat se mi ihned zprotivila.
Ona založila ruky na prsou a tvářila se strašně uraženě.
"Co si jako myslíš, že děláš?" začal na ni mluvit šéf a ruku z mého ramena nesundal. "Já? Já co si myslím??! Ty dobře víš!" řekla a mířila k nám.
Nechápavě a s nechucením jsem ji pozoroval. Kdyby byla taková má ex přítelkyně, tak bych se zbláznil.
"Laskavě mi zmiz z očí, už tě tady nechci vidět." snažil se šéf zadržet chladnou hlavu. "Co si o sobě jako myslíš? Že se mě jentak zbavíš? Ne! Leda tak ve snu Hyunjine!"
"Kdybys byla věrná.. Jenže princezna chce někoho lepšího, tak nechápu proč mě ještě otravuješ. Snad jsi nedostala dvoje kopačky, hm? Zmiz" zmáčkl mi trošku rameno, které mi držel a mě při tom vyjela husina.
"A ty jsi jako kdo?" otočila se na mě, což mě docela píchlo u srdce, nechci mít s ní nic společného.
"To je můj asistent, tak ho nech laskavě na pokoji." "Jo tak asistent, hah.. samozřejmě." ušklíbla se, což jsem trošku nechápal, co tím myslí.
